poster

Dvě tváře války

  • český

    Kůže

  • Itálie

    Pelle, La

  • Francie

    Peau, La

    (Francie)
  • anglický

    The Skin

Drama / Válečný

Itálie / Francie, 1981, 131 min

Nastala chyba při přehrávání videa.
  • Big Bear
    *****

    Drsná válečná záležitost, místy velmi odporná. Ale taková válka je a tak to tvůrci chtěli. Ať už je to prostituce za jídlo, kanibalská hostina či zbytečná smrt civilisty pod pásy Shermana... Spíše než o ryze válečný film se spoustou bojů se však jedná o psychologické drama z období osvobozování Itálie americkou armádou. Z tohohle pohledu na válku budte mít kocovinu. Velmi věrné zpracování podle knižní předlohy !!! * * * * *(11.4.2013)

  • jatamansi
    *****

    Název Kůže se mi líbí víc, ostatně prostitutka o Američanech říká, že jsou to pěkné kůže, tak proto. Je to spíš taková freska než souvislý, plynulý děj. Malaparte je spisovatelovým pseudonymem a vychází z Bonaparta, takže to je jedna ze souvislostí. Sám Malaparte pak byl považován za skutečného lva salonů, patřil k evropské smetánce, což je na filmu poznat. Současně patřil ke kritikům měšťáctví a to je další pohled. Upoutala mne věta jednoho popleteného vojáka „Musíme dokázat, že jsme hodni hanby, která postihla Itálii.“ I to vystihuje jeden z motivů. A teď střípky silných momentů, kdo viděl, ať vzpomíná. Fascinovala mne umělecká řemesla, blondýnky dole, aby jich bylo dost i pro černochy. * Morbidní situace, kdy na nosítkách leží voják bez ruky a další za ním ji nese, stejně jako realisticky vyhřezlá střeva u vojáka, který jen utíkal do pole s průjmem. * Zajatci jsou moc tlustí - tuk jako tuk, uděláme z nich mýdlo. * Jak mohou prodávat své děti? Pořád je lepčí je prodávat, než je jíst.* Voják přejetý tankem a ještě pro jistotu pohled při couvání.* Zábava jen pro pány s porodem figury opravdu neotřelá.* Na vítězství je také něco smutného. Všichni se rozejdou a možná už se nikdy neuvidí. A když se uvidí, radši se vyhnou.* Scéna s neapolskou pannou a tím konec kšeftu.* Psi mají při umírání větší komfort než lidé.* Konec střípků. A teď k filmu obecně. Výbuch Vesuvu byl moc amatérský. Pilotka byla stále příliš dokonale učesaná, i když sundala přilbu. Ovšem záviděla jsem jí orchidej na šatech, i když tak dlouho nevadla. Při západu slunce a následném letu nejhezčí hudební pasáž Lalo Schifrina, který tady moc k poznání podle mne není. A závěrečné „Jeď, Jime tys vyhrál,“ zní skoro jako „Zahraj to, Sme, zahraj to znovu.“ Je to hanba, ale od Malaparteho jsem ještě nic nečetla a mám tip, až půjdu příští týden do knihovny.(23.5.2008)

  • sportovec
    *****

    Představa války jako neurčitého mezidobí mezi změnami v pohybu front, přestávek mezi zatínáním pěstí při příchodu okupačních a naopak jásotu při objevení osvoboditelských vojsk je dětinsky naivní; mnohem důležitější je z tohoto hlediska je to, co se děje ve společnosti jako celku, především v její civilní většině, cudně nazývané "týl". Střeva války v této její podobě nejsou méně stravitelná než hrůzy a děje bojových scén. Mezní situace tu mají odlišný ráz i průběh, ale stejné vyznění; rozpad morálky a hodnot, násobený hmotným nedostatkem nezřídka na hranici biologického přežití, tvoří zvláštní subkulturu nebývalého rozsahu černé a šedé ekonomiky. Malaparte je paralelně jakýmsi kronikářem i analyzátorem této přechodné mozaiky týdnů, měsíců, nezřídka i let. Šmelina, prostituce, pohlavní nemoci, ale i vraždy, nenadálé výbuchy, neodstraněná minová pole, také i jiné nekontrolovatelné válečné výbušniny, zbytečné smrti, to všechno je odvrácenou tváří ideálů hlásaných oficiální propagandou. Tehdy již zkušená, u nás téměř neznámá italská režisérka Liliana Cavani přistoupila k látce s pietou ale i vůlí ji skutečně zfilmovat, tj. beze zbytku převést do ryze filmové řeči. Mozaikovitost příběhu je postižením složitosti těch dní, rozjímání o tom, kdo je vlastně vítězem a kdo poraženým, nezbytnou součástí výchozí ideje a výsledek ojedinělým záznamem toho, o čem se zpravidla ve vzpomínkách hrdinů i nehrdinů nemluví. Ale tak jako člověka netvoří jen mozek ale i koneční a střeva, tak také tato část války je podstanou součástí její celkové výpovědi i svědectvím o skutečném rozsahu škod, jež přináší. Je-li téma zvládnuto na úrovni - a tak tomu v tomto případě nepochybně je - vzniká nadčasovost, nad kterou se nejásá, ale o které víme, že ji ze života dostat, natož vymrskat nelze. Je to hořké, avšak nepostradatelné poznání toho, kdo chce žít život vskutku zralý, dospělý a zodpovědný.(13.9.2009)

  • Radko
    *****

    Následky vojnového besnenia a oslobodzovacieho procesu na život a psychiku civilného obyvateľstva. Ako pôsobí blahodárne osloboditeľ ako celok na okupovaný štát, tak častokrát veľmi nepriaznivo pôsobí na jednotlivých jeho obyvateľov (napr. sexuálnym násilím, rabovačkami, ponižovaním zajatcov, uvoľnením mravov, vysmievaním sa z nepriateľa). Príbeh oslobodzovania fašistického Talianska, konkrétne Neapolu americkými vojskami prostredníctvom sfilmovanej knihy spomienok talianskeho vojenského hodnostára Malaparteho, ktorého vynikajúco stvárnil Marcello Mastroianni, nepôsobí len ako konkrétny výsek z histórie, ale ako všeobecne platný obraz povojnového strádania. Zo žien sa stávajú všadeprítomné kurvy, z ich detí tovar, predávaný rodičmi osloboditeľom na ukojenie ich pedofilných chutí. Nad vojnou sužované mesto, obkolesené podmínovaným okolím (ako pevninou tak morom, takže civili mali prísny zákaz životodarného rybolovu) sa vzniesol mor, nedostatok jedla, základných hygienických pomôcok. Dôsledkom bolo obrovské uvoľnenie mravov, redukovanie životných radostí na problém urvať si skyvu chleba. Na jednej strane posmievanie sa porazenému, na druhej cynické kšeftovanie talianskych "víťazov" s nemeckými zajatcami, ktorých vykrmujú a snažia sa predať američanom za kilo živej váhy, inak sa vyhrážajú, že z nich urobia mydlo, ktoré Neapol tiež veľmi potrebuje. A nad tým všetkým Malaparte účastne chápajúci svojich spoluobčanov, povznesene počúvajúci vyvyšovanie sa američanov, sám ako pridelenec americkej pilotky, ženy význačného senátora, ktorá prišla na humanistickú misiu, v skutočnosti však pomôcť mužovi vo volebnej kampani. Onedlho i namyslená američanka spoznáva drsnú realitu a po prežitom šoku sa jej neveľmi chce plniť "ušľachtilé ciele". Veľmi drsný film o neradostných dňoch oslobodenia, zaujal námetom, spracovaním i celkovým vyznením (hoci neveľmi radostným a optimistickým) z režijnej dielne hádam najtalentovanejšej spomedzi trojlístka talianskych škandalistov - Marco Ferreri, Liliana Cavaniová, Tinto Brass.(2.8.2004)

  • NinonL
    *****

    Skvělý konec a skvělý celý film. "Ty jeď, tys vyhrál", tahle Mastroianniho poslední věta mě dostala a uvědomila jsem si, jakou tíhu nesl po celou dobu, kdy prováděl amerického seržanta po městě. Když mu všechno vyprávěl a smál se jeho vtipům. Když trpělivě vysvětloval, protože prostě věděl. Protože to všechno zažil na vlastní kůži, a ta zkušenost je nepřenositelná. Možná jen americká pilotka ji nakonec pochopila ...(16.4.2017)

  • - Claudia Cardinále získala od Italského národního syndikátu novinářů cenu Stříbrná stuha v kategorii nejlepší herečka ve vedlejší roli. (Terva)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace