poster

Dvě tváře války

  • český

    Kůže

  • Itálie

    Pelle, La

  • Francie

    Peau, La

    (Francie)
  • slovenský

    Koža

  • anglický

    The Skin

Drama / Válečný

Itálie / Francie, 1981, 131 min

Nastala chyba při přehrávání videa.
  • gudaulin
    *****

    Pokud jednu tvář války představuje frontová linie se svištícími kulkami a dělostřeleckou palbou, pak snímek vlastně ukazuje jen tu druhou. V prvních záběrech se sice objevuje americká pěchota postupující opatrně do nitra města, pouličních bojů jsme ale ušetřeni a válka v podání amerických velitelů, kteří jsou svědky oportunismu a pozoruhodné pragmatičnosti místních elit, nabývá bezmála operetního rozměru. Krok za krokem se ale ukazuje, že i válka bez bombardování a krvavých ztečí si žádá svou daň. Od té nejvyšší v případě minového pole až po nucenou dětskou prostituci - je přece jen lepší prodávat tělo svého potomka než ho nechat zemřít hlady. Cavanimu se daří ukazovat absurditu válečných poměrů leckdy vyloženě komickým způsobem, až mi v několika momentech (krádež tanku, obchodování s vykrmenými německými zajatci) připomíná román Jak jsem vyhrál válku. Kapitán Malaparte je informovaným vypravěčem příběhu, který má z pohledu diváka ideální postavení. Dokáže se stýkat se všemi vrstvami italské společnosti od horních deseti tisíc až po ztracené existence na městské periférii. Pro Mastroianniho byla role italského důstojníka s frontovou zkušeností zajímavým vybočením ze šablony bolestínských intelektuálů a melancholiků. Celkový dojem: 90 %.(4.12.2017)

  • nascendi
    ****

    Malaparteho román Koža patrí do mojej stovky najobľúbenejších kníh a tak som bol zvedavý, ako sa podarilo tento zdanlivo nesfilmovateľný román previesť na filmové plátno. A podarilo sa. Naskladané obrázky z mozaiky a epizódky síce netvoria plynulý príbeh, ale vytvárajú dokonalú atmosféru vojny, aj keď práve neprebiehajú bojové operácie. Nie je dôležité, že v prípade vylodenia Američanov sa nejednalo o oslobodenie, ale o okupáciu, pretože víťazné vojská sa správajú na dobytom, území rovnako, či ide o vojská osloboditeľské alebo okupačné. A obyvateľstvo z toho vychádza ako jediný porazený subjekt, ktorý v záujme holého prežitia je schopný potlačiť v sebe všetky ľudské, dokonca i materské city. Nad tým marazmom čnie Curzio Malaparte vynikajúco stvárnený Marcellom Mastroianim, ktorý všetko sleduje, vyhodnocuje, ovplyvňuje, ale predovšetkým sa snaží pochopiť. Mimoriadny film, ktorý videlo mimoriadne málo divákov.(8.11.2017)

  • jatamansi
    *****

    Název Kůže se mi líbí víc, ostatně prostitutka o Američanech říká, že jsou to pěkné kůže, tak proto. Je to spíš taková freska než souvislý, plynulý děj. Malaparte je spisovatelovým pseudonymem a vychází z Bonaparta, takže to je jedna ze souvislostí. Sám Malaparte pak byl považován za skutečného lva salonů, patřil k evropské smetánce, což je na filmu poznat. Současně patřil ke kritikům měšťáctví a to je další pohled. Upoutala mne věta jednoho popleteného vojáka „Musíme dokázat, že jsme hodni hanby, která postihla Itálii.“ I to vystihuje jeden z motivů. A teď střípky silných momentů, kdo viděl, ať vzpomíná. Fascinovala mne umělecká řemesla, blondýnky dole, aby jich bylo dost i pro černochy. * Morbidní situace, kdy na nosítkách leží voják bez ruky a další za ním ji nese, stejně jako realisticky vyhřezlá střeva u vojáka, který jen utíkal do pole s průjmem. * Zajatci jsou moc tlustí - tuk jako tuk, uděláme z nich mýdlo. * Jak mohou prodávat své děti? Pořád je lepčí je prodávat, než je jíst.* Voják přejetý tankem a ještě pro jistotu pohled při couvání.* Zábava jen pro pány s porodem figury opravdu neotřelá.* Na vítězství je také něco smutného. Všichni se rozejdou a možná už se nikdy neuvidí. A když se uvidí, radši se vyhnou.* Scéna s neapolskou pannou a tím konec kšeftu.* Psi mají při umírání větší komfort než lidé.* Konec střípků. A teď k filmu obecně. Výbuch Vesuvu byl moc amatérský. Pilotka byla stále příliš dokonale učesaná, i když sundala přilbu. Ovšem záviděla jsem jí orchidej na šatech, i když tak dlouho nevadla. Při západu slunce a následném letu nejhezčí hudební pasáž Lalo Schifrina, který tady moc k poznání podle mne není. A závěrečné „Jeď, Jime tys vyhrál,“ zní skoro jako „Zahraj to, Sme, zahraj to znovu.“ Je to hanba, ale od Malaparteho jsem ještě nic nečetla a mám tip, až půjdu příští týden do knihovny.(23.5.2008)

  • Radko
    *****

    Následky vojnového besnenia a oslobodzovacieho procesu na život a psychiku civilného obyvateľstva. Ako pôsobí blahodárne osloboditeľ ako celok na okupovaný štát, tak častokrát veľmi nepriaznivo pôsobí na jednotlivých jeho obyvateľov (napr. sexuálnym násilím, rabovačkami, ponižovaním zajatcov, uvoľnením mravov, vysmievaním sa z nepriateľa). Príbeh oslobodzovania fašistického Talianska, konkrétne Neapolu americkými vojskami prostredníctvom sfilmovanej knihy spomienok talianskeho vojenského hodnostára Malaparteho, ktorého vynikajúco stvárnil Marcello Mastroianni, nepôsobí len ako konkrétny výsek z histórie, ale ako všeobecne platný obraz povojnového strádania. Zo žien sa stávajú všadeprítomné kurvy, z ich detí tovar, predávaný rodičmi osloboditeľom na ukojenie ich pedofilných chutí. Nad vojnou sužované mesto, obkolesené podmínovaným okolím (ako pevninou tak morom, takže civili mali prísny zákaz životodarného rybolovu) sa vzniesol mor, nedostatok jedla, základných hygienických pomôcok. Dôsledkom bolo obrovské uvoľnenie mravov, redukovanie životných radostí na problém urvať si skyvu chleba. Na jednej strane posmievanie sa porazenému, na druhej cynické kšeftovanie talianskych "víťazov" s nemeckými zajatcami, ktorých vykrmujú a snažia sa predať američanom za kilo živej váhy, inak sa vyhrážajú, že z nich urobia mydlo, ktoré Neapol tiež veľmi potrebuje. A nad tým všetkým Malaparte účastne chápajúci svojich spoluobčanov, povznesene počúvajúci vyvyšovanie sa američanov, sám ako pridelenec americkej pilotky, ženy význačného senátora, ktorá prišla na humanistickú misiu, v skutočnosti však pomôcť mužovi vo volebnej kampani. Onedlho i namyslená američanka spoznáva drsnú realitu a po prežitom šoku sa jej neveľmi chce plniť "ušľachtilé ciele". Veľmi drsný film o neradostných dňoch oslobodenia, zaujal námetom, spracovaním i celkovým vyznením (hoci neveľmi radostným a optimistickým) z režijnej dielne hádam najtalentovanejšej spomedzi trojlístka talianskych škandalistov - Marco Ferreri, Liliana Cavaniová, Tinto Brass.(2.8.2004)

  • NinonL
    *****

    Skvělý konec a skvělý celý film. "Ty jeď, tys vyhrál", tahle Mastroianniho poslední věta mě dostala a uvědomila jsem si, jakou tíhu nesl po celou dobu, kdy prováděl amerického seržanta po městě. Když mu všechno vyprávěl a smál se jeho vtipům. Když trpělivě vysvětloval, protože prostě věděl. Protože to všechno zažil na vlastní kůži, a ta zkušenost je nepřenositelná. Možná jen americká pilotka ji nakonec pochopila ...(16.4.2017)

  • - Claudia Cardinále získala od Italského národního syndikátu novinářů cenu Stříbrná stuha v kategorii nejlepší herečka ve vedlejší roli. (Terva)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace