Madisonské mosty

Pro někoho jde možná o pouhou "červenou knihovnu" a film pro ženy. Já v tom vidím malinko víc. Není to pouze film o vášni a obecném chápání lásky. Je to emotivní snímek o osudovém setkání, o pravé lásce a silném poutu - o něčem, co dokáže dát člověku životní štěstí, naplnění a vnitřní svobodu. Trochu mi to připomnělo scénu ze Seznamte se, Joe Black, kde Anthony Hopkins mluví o tom, že člověk má být otevřený opravdové lásce a jednoho dne ho to může potkat jako blesk z čistého nebe. Zkrátka, nejde jen o obyčejný romantický film, ale o téma hluboké životní lásky. A také téma osobní volby - následovat či nenásledovat? Okolnosti můžou být různé, ale ve výsledku každá lidská bytost chce být šťastná a v hloubi duše touží po opravdové lásce. Proto tento film nepovažuju za červenou knihovnu pro ženy. Clint Eastwood to zřejmě chápal, když se pustil do zfilmování právě tohoto příběhu. Je fajn vidět i to hezké završení - i když hlavní postava nenaplnila svůj "osud", alespoň její děti se z jejího příběhu poučily a pochopily, co je v životě důležité. Za mě výborně ztvárněné romantické drama o síle lásky. Meryl Streep a Clint Eastwood předvádějí nádherný herecký koncert. ~(4,4★)~ (16.01.2022)

Videné velmi dávno, ale keďže sa mi to páčilo v osemnástke, keď je človek najcynickejší, zrejme by som dnes hodnotil rovnako. Pripadalo mi to síce nie úplne reálne, ale úprimné určite. Romantická anomália v Eastwoodovej tvorbe. VIDENÉ ZNOVA: Je to ako nájsť ihlu v kope sena. Ide však o to, že pokiaľ ju nenájdete včas, tak si už vyberiete niečo iné a nemáte akési sociálne právo ju hľadať ďalej. Potom ju možno nájdete, ale všetkých okolo vás by tak pichala, že ju musíte odhodiť nazad do tej kopy. Ale aspoň si na sklonku života môžete povedať, že ste ju aspoň chvíľu mali v rukách. Priniesla vám veľa radosti a smútku zároveň. (05.10.2009)

Musím se přiznat ke dvěma věcem. Za prvé: Nejsem zrovna fanda bolavých love story. A za druhé: Jsem fanda Clinta Eastwooda. Na film Madisonské mosty si brousím zuby už drahně let, ale k tomu, abych je skoukl vcelku jsem se dostal až teprve teď, na začátku prosince 2009. Je dost možné, že kdybych se k tomu dostal někdy v létě, tak mě tenhle film tak hluboce nezasáhne. Ovšem od letošního léta se v mém životě (v tom milostném) několik věcí změnilo. Něco jsem si zažil. Zkrátka, abych si neplácal játra o sobě, musím říct, že Madisonské mosty jsou krásný film, který režisér drží pevně v rukou. Tato romance dvou lidí, kteří až v pokročilejším věku našli jeden druhého, přičemž jim osud v podstatě nedovoluje, aby žili se svým dokonalým protějškem, je klasickou ukázkou mistrova stylu, tedy toho, že se ani při nadměrné stopáži a absenci nějakého rozmáchlého děje nenudíte. Režisér a herec v jedné osobě, Clint "Sympaťák a i v pětašedesáti letech štramák" Eastwood zde má opět charizmatu na rozdávání a k tomu, aby se z filmu stala úžasná podívaná, si našel pomocnici z nejpovolanějších, jako vždy úžasnou Meryl "V každém okamžiku strhující" Streepovou, která nejenže nevypadá jako nějaká bláznivá, nesnesitelná histerka (čili tak, jak by vypadala většina hereček v podobné roli), ale naopak s ní celou dobu musíte soucítit a díky jejímu preciznímu herectví musíte chápat, že na konci opravdu prožívá to vůbec nejtěžší rozhodnutí ve svém životě. Když k tomu přidám její nakažlivý smích, Clintův zářivý a upřímný úsměv, krásnou hudbu a lokace, tak se prostě musíme smířit s faktem, že tohle je jeden z nejlepších filmů žánru romantických dramat. Děkuji, Mistře Eastwoode, opět jste mě dostal... (01.12.2009)

„Staré sny boli dobré sny. Síce mi nevyšli, ale mal som ich rád.“ Zaujímavý milostný vzťah medzi dvoma zrelými, starnúcimi ľuďmi, ktorí vedia, čo od života chcú (Eastwood mal v tom čase 65, Streep "len" 46, ale kinematografia zažila už vyššie vekové rozdiely, viď. Saturn 3 alebo Pasca s Connerym). Okrem výkonov ústrednej dvojice oceníte peknú výpravu, dojemné rámcovanie scénami zo súčasnosti a prekvapivo o nič nezaujímavejším mini-príbehom o dcérach a synoch. V neposlednom rade oceníte strhujúci, dojemný záver o tom, že niekedy stačí iba otvoriť dvere na aute (ale aj o tom, že tento zdanlivo primitívny úkon môže byť neskutočne ťažký, až nad ľudské sily). Už keď som Madisonské mosty videl prvý raz v polovici 90. rokov, hlboko na mňa zapôsobili. (14.02.2009)

Ani se mi nechce věřit, že to trvalo "pouhých" 135 minut. Já měl pocit, že jsem u toho seděl snad celej večer. Posledních cca 45 minut jsem si už při každý druhý scéně řikal, že tohle už je určitě konec a ono pořád nic. Ale on se celej film děsně táhne a nudnej děj je vyplněnej větama typu "Chcete limonádu? Nedáte si pivo? Máte chuť na kafe?". Prostě nuda... Líbila se mi zejména atmosféra celýho filmu a herecký výkony. I když Clinta Eastwooda bych stejně radši viděl třeba v roli drsnýho detektiva. Romantický filmy mě holt moc neberou, ale věřim, že svý příznivce si tenhle film určitě najde. (22.11.2008)