Augustus, první císař římský

Eurokoprodukcia, ktorá mohla verne zobraziť život prvého rímskeho imperátora a vôbec dianie v Starovekom Ríme tesne po zavraždení Cézara. Téma určite zaujímavá, pohľad na Gaia Caseara z opačnej strany rovnako, výsledok je však iba priemerný, pretože sa jednak príliš špára v retrospektívach a jednak je dosť ukecaný. Akcie je vzhľadom na televízne spracovanie pomenej, v druhom dieli sa prakticky nevyskytuje. Chýba tiež väčšia výprava. Ani také mená ako O'Toole a Ramplingová to nemôžu vytiahnuť vyššie. Verím tomu, že ak by sa nejednalo o televízne spracovanie a peňazí by bolo viac, výsledok by bol o dosť podarenejší. (10.12.2020)

Náhodou, nebylo to nejhorší. Jen těch keců kolem a kolem, skoro žádný děj. A to, že si jeden nevezme druhého proto, že ho nemiluje? Copak se tehdy tak hrálo na city? No ale oba představitelé vznešeného Octavia si zaslouží můj obdiv, své role se ujali velmi dobře. A jednu hvězdu chci ještě přidat za hudbu a kostýmy - ty se dle mého názoru povedly z celého filmu asi nejvíc. Ještě jedna maličkost. Zaráží mě počet hodnotitelů tady na čsfd. To už dneska nikdo filmy tohoto typu vážně nevyhledává? (14.01.2009)

No, o tom že byl Augustus významný a úspěšný politik, který dovedl Řím k poměrně dlouhé stabilitě není sporu, ale takhle černobílý pohled na jeho počínání jsem nečekal. Ukázat ho, jako hodného otce Říma až nepříjemně zavání glorifikací a ani Augustus, asi jako žádný Císař nebyl a nemohl být jenom spravedlivý skaut.Takže tohle dílo se musí brát se značnou rezervou. O jeho vládě si můžete přečíst spoustu knih, které vám dají více než tenhle zbytečný pokus. (6.7.2005) (07.07.2005)

Uznávám - velkofilm je hodně špatné označení, ale televizní velkofilm by bylo již samo o sobě protimluv. Tady však kupodivu zápory takřka končí. Historicky dost věrné a těch pár maličkostí je vynahrazeno tím, že byl film konečně věnován postavě, která si to plně zaslouží - velkému Augustovi, který se neproslavil ani svým hrdinstvím (Caesar), svými láskami (Kleopatra) nebo svým nezřízeným životem (Nero, Caligula), nýbrž svými schopnostmi a činy, které za ním stojí. Velikost této historické postavy by pochopitelně skončila někde u unuděných obličejů diváka, kdyby nebylo Petera O'Toola, jenž se Octaviana s takovou bravurou ujal. Trvalo mi dvě a půl hodiny, než jsem pochopil, že se jedná zase "jen" o věčné O'Toolovo téma - o tíhu zodpovědnosti, kterou jsou drcena dříve tak nepoddajná bedra. Mladý O'Toole to činíval tak živelně, podmanivě (Lawrence z Arábie, Lord Jim) v dobách své největší slávy. Činí tak i nyní - vyrovnaně, ale stále energicky - (Vzestup zla, Trója). Dal bych rok života za to, kdyby O'Toole dostal podobnou a třeba i stejnou roli v nějakém pořádném filmě, a tak svoji hereckou i lidskou kariéru zakončil, jak se sluší, a plně. (O Oscaru, který by si zasloužil jako nikdo, ani nemluvě.) (05.07.2005)

Další televizní velkofilm. Napadá mě v této souvislosti Kleopatra (1999) ta měla navíc tu smůlu, že byla, je a navždy bude srovnávána se skutečným velkofilmem Kleopatra (1963). Tady se bohužel nepodařilo dosáhnout ani úrovně té televizní Kleopatry a jak píše ve svém komentáři kleopatra (mám tu nějak přeKleopatrováno) statisté se nudili při natáčení, a ani se to nepokoušeli maskovat, tak třeba to byl záměr režiséra. Já se nudila u filmu. Viděla jsem sice jenom druhou část, ale přišlo mi to historicky dost věrné nebo respektive věrné knize, kterou napsal Gajus Suetonius Tranquillus-Životopisy dvanácti císařů. Ovšem „bitva“ u Aktia, shrnutá na jednu bárku a na ní jeden muž Markus Antonius, to jsem se opravdu musela smát, protože u velkofilmu bych čekala, že bude k dispozici víc lidí. (06.07.2005)