Biutiful

S Biutifulem je to buď a nebo. Buď přistoupíte na Iňárritův rozvleklý způsob vyprávění, ve kterém víc jak hodinu vytváří Uxbalovo pozadí a motivace, zapojováním ostatních postav a příběhů nebo to na Vás bude už moc a uvidíte v něm známý dort Pejska a Kočičky, ve kterém je toho tolik, že Vás nakonec přejde chuť. Obě dvě varianty naprosto chápu a Iňárritu to možná na dvou a půl hodinách trochu přehnal. Na druhou stranu ona první hodina umožnuje divákovi naprosto skvěle pochopit svět ve kterém Bardemův Uxbal žije a o to více může ve zbytku rozjet solidně depresivní drama jedné postavy, jejíž život/smrt ovlivňuje, tak jako v životě všechny kolem. A to je to čeho si na Biutiful vážím nejvíce - Uxbal je neuvěřitelně civilní postava, hrdina který nežije ve filmovém vákuu, ale reálný charakter, jehož chování se jako v životě promítá do chování a osudu dalších (manželka, děti, číňaňi, bratr, černoška...). Ještě jedna poznámka - myslím že u tohoto filmu hodně záleží kde film vidíte. Jestli v kině, které vás "donutí" soustředit se i v prví půlce nebo doma, kde bych pozornost asi jen tak neudržel. A málem bych zapomněl - vynikající Bardem. Mateo, co tady sám děláš? (27.03.2011)

Iňárritu už zjevně neví coby. Každá scéna je vypiplaná a vlastně sama o sobě působivá. Ale celek by mohl trvat 90 minut i tři hodiny, nehrálo by to roli. Těžko určit, jestli tu jde víc o sociální portrét bídy, napínavý příběh o jednom člověku, nebo apartní snaha vnést do každodennosti trochu mystiky. Biutiful neobstoji nakonec ani v jednom. Málokdy se vidí takové mrhání talentem. (26.01.2011)

Javider Bardem předvedl neobyčejný herecký výkon, který ztvárňuje tělesně i duševně. Je to oddaný otec, trýzněný milenec, tajuplný syn, pouliční obchodník, prostředník s mrtvými, spirituálně citlivý, měšták se svědomím. To vše můžete vidět na nesmazatelně výrazné tváři Bardema. Uxbal putuje po ulicích Barcelony a snaží se dát svůj život do pořádku. Biutiful vyhrabává krásu v sutinách. Ruční kamerou a s poetickým okem zachytil Rodrigo Prieto neuprosný, ale strhující svět očima Uxbala. Tento kousek magického realismu se zdá být od Iñárritu a jeho spolu autorů dárek pro nás. Je to zajímavá kombinace pohledu na přistěhovatelské komunity spolu s fantazijním aspektem - mluvení s mrtvými. Jak budete film hodnotit závisí na vaší víře, konec Biutiful bude hodně znamenat pro věřící. (08.02.2011)

CITÁT - Tvoje oči jsou klidné a tvoje srdce taky.......... Tenhle druh filmu nemusím. Je to o utrpení, o násilí, o úpadku a nemohoucnosti. Nemusím to, ale chci být v obraze a tak se chtě nechtě musím jednou za čas na něco v tomto žánru podívat. V tomhle snímku mi vadil ten všudy přítomný hluk a ruch. Ne hudební, ale zvukový. Někdy jsou ty zvuky nepříjemné. Smutný a krutý snímek z prostředí současného světa, hodnot, hyenismu. Město (Barcelona) ve kterém hlavní hrdina žije je záměrně ukazováno v šedivých až tmavých pohlednicích a já se obávám, že takto bude časem opravdu vypadat podstatná část Evropských měst. Například hřbitov, to je něco otřesnýho. Přidejte smutný příběh o umírání a jste celkem v obraze. CITÁT - Jsi připravený odejít?......... Místo Boha se zde umírající dovolávají Vesmíru - zajímavé. CITÁT - Chemoterapie je jed............ Dar, který má hlavní hrdina příběhu je spíš prokletím. CITÁT - Čím víc lásky mu dávám, tím horší věci o mě říká......... Krutě pravdivý příběh, kde ke konci budete brečet. (07.07.2012)

V porovnání s předchozí Iñárritovou tvorbou byl tento jeho (prozatím poslední) počin pro mě rozčarováním, ale ve srovnání s ostatními dramaty zůstává Buitiful nadprůměrným filmem, avšak nijak výstředním.// Nevím, zda-li se svým až příliš doslovným (a mnohdy zbytečným) zachycením jednotlivých scén a (překvapivě) uceleným scénářem snažil oslovit širší publikum, nebo jestli ho přemohla deprese, že se našli lidé, kteří jeho předchozí filmy nepobrali, ale tohle jsem tedy nečekala. Na druhou stranu nemůžu mluvit o nějakém zklamání, protože Javier Bardem a samotný příběh byl dobrý. Jen mám pocit, že toho mohl říct mnohem víc a jiank, než za užití nadbytečných scén a jasně čitelným scénářem. Vždyť to přece umí. // Nemusím nutně skládat roztříštěnou mozaiku, ale chci tam vnímat tu atmosféru, to kouzlo... a u Buitiful to bylo "jen" kouzlo Bardema, který (jako jediný) dostal prostor a hrál "několik rolí" (umírající otec, milenec-trpitel, citlivý obchodník s lidmi, mystik). A hrál skvěle. Proto původně zamýšlené 3 a půl * zaokrouhluji nahoru. (23.03.2011)