When You're Strange
The Doors - When You're Strange
When You're Strange
Režie:
Tom DiCilloHrají:
Johnny Depp, John Densmore (a.z.), Robby Krieger (a.z.), Ray Manzarek (a.z.), Jim Morrison (a.z.), Adolf Hitler (a.z.), Janis Joplin (a.z.) (více)Obsahy(2)
Americký rockový dokumentární film s komentářem Johnnyho Deppa.
Proslulý nezávislý scenárista a režisér Tom DiCillo (nar. 1953) využil v dokumentu o slavné rockové skupině The Doors: When You're Strange pouze pečlivě nashromážděné filmové a fotografické archivní materiály. Vyhnul se tak vzpomínkám pamětníků a na pozadí politické a společenské situace na přelomu šedesátých a sedmdesátých let vytvořil nepřikrášlený portrét skupiny The Doors a především jejího zpěváka Jima Morrisona (1944–1971). Ten se svým krátkým bouřlivým životem nejvíc zasloužil o rozporuplnou pověst skupiny. Sebestředný Morrison (který původně studoval film!) se stylizoval do role pohledného a vyzývavého mladíka, ovšem drogy, alkohol a řada excesů při vystoupeních i mimo ně ukončila předčasně jeho život a tím i kariéru The Doors. Jejich hudba však žije dodnes a je nedílnou součástí doby, jak dokazuje např. Coppolova Apokalypsa, využívající působivým způsobem jejich skladbu The End. Dokument nás seznamuje se stěžejními událostmi i koncertními vystoupeními skupiny a je doprovázen důkladným komentářem v podání Johnnyho Deppa. Vznik, tvorba i rozpad skupiny jsou rovněž zobrazeny ve známém snímku Olivera Stonea The Doors (1991), v němž úlohu Morrisona přesvědčivě ztvárnil Val Kilmer.
(Česká televize)
Videa (1)
Recenze (165)
Snad až příliš krátký dokument dobře zachycuje to, co mám tak rád na muzice The Doors, tj. podmanivou atmosféru a temný snový opar v souladu s jedinečně vypjatou dobou Vietnamu, Mansona, střetu generací, LSD a atentátů. Ve středu se složitou a neudržitelnou osobností Jima Morrisona. +bod za volbu Deppa jako vypravěče, další za užití úryvků z HWY: An American Pastoral. / "I’m interested in anything about revolt, disorder, chaos, especially activity that appears to have no meaning. It seems to me to be the road toward freedom." (JM) ()
A zase ten Freud... Kde jinde se lze stát přes noc hvězdou, vystoupat vzhůru a padat dolů rychlostí volného pádu, být milován a nenáviděn během okamžiku, mít štěstí a smůlu životního významu, zažívat blaho a bahno slávy, než v Zemi neomezených možností! Jinde by byl Jim možná nicka a sestava Doors by patrně ani nespatřila světlo světa. Tak to má asi být, tak se tvoří dějiny, legendy, nesmrtelnost. Co na tom, že stojí na vratkých základech předem z(a)traceného osudu dalšího z frustrovaných malých chlapečků, co jen toužili po lásce a uznání. TEN jeden z mála dostal malinkou, krátkou, přesto úžasnou šanci... ()
Zbytečný film, když uvážím, že Hopkins a Sugerman ve své 20 let staré knize Nikdo to tu nepřežije řekli podstatně víc než nyní DiCillův film. Navíc měla zmíněná kniha ucelenou koncepci a výrazný emotivní náboj. DiCillův dokument se skládá z archívních záběrů komentovaných Deppem a několika nadbytečných dotočených scének s mužem projíždějícím jižanskou krajinou (zřejmě narážka na Morrisonovo alter ego Mojo Risina). Filmu chybí jakákoli nosná myšlenka nebo nové informace z poslední doby, které poněkud změnily nadlidskou podobu Sugermanova Morrisonovského mýtu (např. utajené Morrisonovy styky s mladými prostituty atd.). Vypadá to, jako by si DiCillo chtěl natočit vlastní idealizovanou vzpomínku na svého oblíbence. ()
Nabízí se srovnání s téměř dvacet let starým filmem The Doors od Olivera Stonea. Tady ale nejde o herce, kteří hrají film. Jim Morrison tu skutečně stojí před kamerou a je pod parou. Skutečně nadává. Densmore skutečně odchází z nahrávání alba a stěžuje si na vyčerpání. Na chvíli si přijdete jako členové The Doors. ()
Zajímavá historie výjimečné rockové kapely a výjimečné postavy rocku je doplněna o dobové záběry z koncertů, nahrávání, života kapely a především výbornou muziku. Co na tomto dokumentu hodně oceňuji, je zobrazení Jimova problému s pitím včetně vlivu okolí, které ho do těchto problémů neustále znovu neúmyslně vtahovalo. For the music is your special friend/ Dance on fire as it intends/ Music is your only friend/ Until the end. Působivý dokument stejně jako samotná neuvěřitelně originální hudba The Doors, která dokáže jak svojí hudební stránkou, tak svými myšlenkami oslovit i po 40 letech. ()
Reklama