When You're Strange
The Doors - When You're Strange
When You're Strange
Režie:
Tom DiCilloHrají:
Johnny Depp, John Densmore (a.z.), Robby Krieger (a.z.), Ray Manzarek (a.z.), Jim Morrison (a.z.), Adolf Hitler (a.z.), Janis Joplin (a.z.) (více)Obsahy(2)
Americký rockový dokumentární film s komentářem Johnnyho Deppa.
Proslulý nezávislý scenárista a režisér Tom DiCillo (nar. 1953) využil v dokumentu o slavné rockové skupině The Doors: When You're Strange pouze pečlivě nashromážděné filmové a fotografické archivní materiály. Vyhnul se tak vzpomínkám pamětníků a na pozadí politické a společenské situace na přelomu šedesátých a sedmdesátých let vytvořil nepřikrášlený portrét skupiny The Doors a především jejího zpěváka Jima Morrisona (1944–1971). Ten se svým krátkým bouřlivým životem nejvíc zasloužil o rozporuplnou pověst skupiny. Sebestředný Morrison (který původně studoval film!) se stylizoval do role pohledného a vyzývavého mladíka, ovšem drogy, alkohol a řada excesů při vystoupeních i mimo ně ukončila předčasně jeho život a tím i kariéru The Doors. Jejich hudba však žije dodnes a je nedílnou součástí doby, jak dokazuje např. Coppolova Apokalypsa, využívající působivým způsobem jejich skladbu The End. Dokument nás seznamuje se stěžejními událostmi i koncertními vystoupeními skupiny a je doprovázen důkladným komentářem v podání Johnnyho Deppa. Vznik, tvorba i rozpad skupiny jsou rovněž zobrazeny ve známém snímku Olivera Stonea The Doors (1991), v němž úlohu Morrisona přesvědčivě ztvárnil Val Kilmer.
(Česká televize)
Videa (1)
Recenze (165)
Bez hromady drog a barelů alkoholu asi není svoboda. To je smutné zjištění, ale na druhou stranu se vždy najde někdo, kdo obětuje svá játra, ledviny, srdce či mozek za to, abych si mohl vychutnat svobodnou tvorbu. Zejména morrisonovic Jim se dokáže rozdat lidem do poslední buňky, ale já jsem již poněkolikáté zjistil, že mne manzarkovic Ray bavil mnohem víc. Tento dokument zkrátka obsahuje všechno, co by měl obsahovat a že se v něm neobjevuje nic nového, lze snadno vysvětlit tím, že kapela je od roku 1973 mrtvá. Až Jim obživne, tak jistě vznikne důvod něco nového natočit a nebo to alespoň bude důvod k zamyšlení, jestli toho fetu nebylo už dost. ()
Jak už zde mnozí napsali, tak i já se přikládním k názoru, že tenhle dokument nenabízí nic nového... Ale? Čemu to hergot vadí? :o) Tohle je náhodou skvělej hudební dokument, kterej ukaze dráhu jedné z nejprůlomovějších "rockových" kapel. Dřív mi hudba této sebranky říkala zhola nic, ale teď už si z vesela notuju s celou kapelou, no abych nepřeháněl, tak se mi od nich líbí cca 10 songů, zbytek není až tak dle mého gusta. Ale Doors beru jako průlomovou kapelu bez který by rock n´ roll nebyl rock n´rollem. Pokud se někdo zajímá o tuto partičku, která si velice ráda a velice často libovala v jemňoulince omamných látkách :o), tak se rači mrkněte na celovečerák Doors, který je mnohem víc narvaný písněmi, který tam sou celý a ne jako tady jen v krátkých úryvcích. Navíc je to natočeno s mnohem větším citem pro umění a né jako tento obyčejný dokument o neobyčejný kapele... ()
O The Doors som videl hraný film a poznal cca štyri najväčšie hity. Dokument ponúkne divákovi niečo iné, ako film hraný, ale za srdce ma viac chytil a do vnútra Jima zaviedol Oliver Stone. DiCillov film je trocha krátky, povedal by som, že viac pre tých, ktorí o skupine a spevákovi toho veľa nevedia. Čiže aj pre mňa a osobne mi to stačilo. Potešia samozrejme autentické zábery z koncertov a nahrávacieho štúdia, ale najhodnotnejšie na dokumente je režisérov zámer, aby sme si na Morrisona urobili názor sami. Inými slovami nám netvrdí, že ak niekto robí na pódiu oplzlosti, je to nejaký hlboký umelecký prejav a že možno je spevák iba mimo a mal by navštíviť psychiatra. ()
Připoutejte se, prosím... k valící se nirváně, zabořené v edenu i infernu umělecké neposlušnosti. Zkrocen nevyzpytatelností. V kůži rebelské. Zachycen ve dveřích srdcem uctívačů mikrofonu rockerského. „Dveřník“ J. Depp otevírá tím správným klíčem fatalistický flám nedočkavého tažení extáze výpadů „nebeské zkaženosti.“ V temnotách slávy, ve službách pravidel svobodo(s)myslnosti. The Doors kolem dokola. The Doors – ikonicky náchylné, vzpurně žádané, světským kontraktem hýřivé, bohémským playlistem opojené. Bytostný rauš doorsmánie, divoký zlatý hřeb chráněnce kultu rozeklané virtuozity, excentrického dobývání pod pódiem. Pohled přes práh zběsilých démonů. Beatnický prapor stoupá vzhůru, platonická dekadence vzdoruje. Honorář zhynul. Mikrofon byť osiřel, neumlkl. Prokletý básník kvílení 20. století Jim Morrison, provazochodec psychedelických rituálů, balancující na okraji fenoménu génia a potenciálního vyděděnce konformní absurdity, kalných incidentů přitažlivosti, za dveřmi lokálu cizoložného vnímání. When you´re strange, but not lost. Immortal Jim Morrison. Infinity of The Doors. ()
Zajímavá historie výjimečné rockové kapely a výjimečné postavy rocku je doplněna o dobové záběry z koncertů, nahrávání, života kapely a především výbornou muziku. Co na tomto dokumentu hodně oceňuji, je zobrazení Jimova problému s pitím včetně vlivu okolí, které ho do těchto problémů neustále znovu neúmyslně vtahovalo. For the music is your special friend/ Dance on fire as it intends/ Music is your only friend/ Until the end. Působivý dokument stejně jako samotná neuvěřitelně originální hudba The Doors, která dokáže jak svojí hudební stránkou, tak svými myšlenkami oslovit i po 40 letech. ()
Reklama