Synku, synku, cos to proved

Od leguánů k plameňákům snadno a rychle aneb oidipovský komplex v rozporu se sebou samým. Nesedne to zřejmě většině, tenhle mix Herzoga a Lynche mi ale osobně dělá až nebezpečně dobře. Udělala by se reklama, vydělalo by se spoustu prachů. Bylo by to skvělý. - Reklama na co? - Co já vím? Ale bude to skvělý. (16.03.2011)

Filmy Herzoga sú vždy zážitkom, lebo ten chlap má vlastný ksicht a cit pre zaujímavé námety. Pri úvodnej formulke "David Lynch presents..." som sa síce vyľakal, ale žiadna výraznejšia lynchovina z toho nebola. Herzog nezaprie svoj štýl, preto sa opäť dočkáme klasického "hypnoticko-mystického príbehu", opäť akoby zatieneného drogovým oparom a tajomnom. Na toto má Herzog trademark, rovnako ako na svojský sarkazmus a drobné vtípky. Perfektný bol casting, od démonického Shannona, seriózneho Dafoa až po tradične "céčkarskeho" Kiera. Ja som si pochutnal, ale tento film rozhodne nie je pre každého... (03.12.2010)

"Matkovrah či plameňák? S mečem v ruce zmaten, ňák."  Based on True CSFD Story aneb má pomsta manželce za geronty, které vybírala ona :-). Prý u divných a nudných plameňáků, navíc s hereckými esy hrajícími tužku, trpěla jako (dezorientované) zvíře. Ještě hodinu poté se držela za hlavu a jen sténala: "Bože, bože, bože..." To já se snažil si "orly v šatech" užívat. Zorientován jak buzola předsedy Klubu českých turistů, mašíroval jsem džunglí Bradovy hlavy, (ne)sjížděl peruánské řeky, krmil z ruky plameňáky coby rukojmí, chránil poctivost ovcí před řeckými přistěhovalci, čtyři roky v jedné prádelně smutně plakal, nadšeně tleskal myšlenkové hloubce pošahané divadelní hry, jakož i Bradovu (jako MEČ břitkému) prožívání role matkovraha... a těšil se na hebkost polštářů z obchodu v nemocnici námořnictva, kterými bude vypolstrovaná cela u doktora Chocholouška. Pouze Brada/Farúka jsem nepobral. Konvertovat od křesťanství, 2000 let starého náboženství k islámu, o 500 let mladšímu plagiátu, to jako vážně? Ten Brad se snad zbláznil... (11.04.2022)

Divočina a cílená provokace, která si z diváků místy nepokrytě střílí. Nejnovější Herzogův film sice dokáže pěkně lézt na nervy, mást a nezřídka zklamat, ale přesto zůstává zvláštním způsobem poutavý. Geniálně zahrané, bizarní postavy - Michael Shannon předvádí úžasnou jemnohru gest a mimiky, krásně zneklidňující je jeho labilní matka v několika nesnesitelně natahovaných scénách, ve kterých pocit trapnosti doslova téměř teče z obrazovky. Ano, to je kompliment! Herzog perlí, vydatně krmí své diváky drobnými detaily a "random" okamžiky. Úder blesku uprostřed Shanonova proslovu. Dlouhé jízdy přes kalifornské pseudomodernistické bungalovy s kaktusy a plameňáky. Vizuálně úchvatné outro a brilantní práce s kamerou ve scéně na eskalátorech. Střípky všedního života z několika koutů světa. Ruční kamera, která se cpe do obličeje statistům tak drze, že v jedné scéně (mexická venkovní hospůdka) dokonce jako by zapomněla na herce. Místy je těch podivností trochu moc, Herzog sklouzává do samoúčelného vrstvení prázdných symbolů, neudrží strukturu, postavy jen chrlí nesmysly a vnášejí nové a nové zmatky. Tady mi smrdí rukopis Lynche - Herzog ale na rozdíl od Pana Mystifikátora nikdy nesklouzává až do tak prázdné karikatury, je v tom určitá dřevitost, charakter. Můžete ten film milovat nebo nenávidět - zcela jistě o něm ale nelze říct, že by byl banální. Je to výzva. Troufnete si? (12.02.2011)

Prohlašuje, že se jmenuje Farouk, křičí něco o Bohu a háže po nás ovesnou kaši. Je to trochu matoucí. Kdo by to byl řekl. Lynch a Herzog jsou autoři, kteří se pohybují v takové té šedé zóně zdegenerované filmové řeči, v níž si běžný divák (a teď to sousloví nemyslím vůbec pejorativně, sám se v tomto případě do takto vymezené skupiny řadím) nemůže být jistý, co je myšleno vážně, co je myšleno v sebereflektivní nadsázce, co má býti symbolem pro něco jiného a co žádný smysl nemá. Existují tedy v zásadě asi dva fundamentální způsoby, jak si díla spadající do této zóny užít - buď na ně být dostatečně intelektuálně vyspělý, anebo "jen" přístupný tajemné hře s něčím, co nepřinese výsledek a poznání, nýbrž pouze ehm ... radost ze hry. A já si s těmito pány zahraju vždycky rád. 8/10 (08.10.2010)