Zvláštní den

Dvě ztracené a osamělé duše, které k sobě najdou cestu v jeden zvláštní den za oslav bratrství nacistického Německa a fašistické Itálie. Opravdu velmi lidské dílo plné těch nejrůznějších emocí podpořené skvělými hereckými výkony a spoustou zajímavých myšlenek. Bohužel, každý den musí jednou skončit, v tomto případě za zvuků dokonale pasující klavírní hudby…snímek mě zasáhl přímo a drtivě, proto i přes drobné nedostatky (ze začátku filmu) hodnotím slabším, ale plným počtem. (11.06.2013)

Silně pocitová záležitost je tento příběh o dvou osamělých duších, který je svedl dohromady v jeden Zvláštní den pouhá náhoda. Ona opuštěná v duši, ačkoliv byla obklopena velkou rodinou a on, osamělý a vyhoštěný vzhledem k tehdejšímu postoji k homosexuálům. Chvílemi jsem měla dojem, jako by to by tam jemně probleskla osobní zpověď Marcella Mastroiannniho a o Sophii Loren se nedá psát jinak, než jako o královně filmového plátna, která zahraje cokoliv s gracií jí vlastní, jak už tady píše jedna uživatelka. On to nebyl ani tak zvláštní den pro Itálii, ale jeden nezapomenutelný den Antonietty a Gabriela. Byly momenty, kdy splývala její duše s tou mojí a její smutek v očích při závěrečném finále, byl všeříkající a nádherný. Kdo někdy něco podobného prožil, pochopí i hloubku tohoto téměř zapomenutého filmu. (29.06.2014)

85% - Duo Lorenová + Mastroianni jsem byl zvyklý vídat ve spíše odlehčenějších kouscích. Zde jsem se konečně dočkal něčeho jiného a byl jsem nadšen. Nádherná atmosféra opuštěného sídliště… Rozhlasem komentované setkání Duceho a Führera je zde dlouhou dobu jediným symbolem života okolního světa… V tomto prostředí se krátce setkají dva lidé. Setkání zdánlivě všední, zdánlivě nevšední... Ona podivnost vztahu dvou hlavních postav je to, nad čím může divák zapřemýšlet, a svým podvědomím se stává sám sobě jedním z hlavních zdrojů zábavy tohoto filmu. Svým dějem tento film tak trochu vytěžil z minima maximum. V přátelské minutáži se vkusně dotkne témat, jako je láska, ideály, vliv společnosti na život jedince, a především izolace, osamělost a odcizení. Další z filmů, který si užijete i dlouho po jeho skončení. (11.05.2007)

Díky Dwaynovi jsem si vzpomněla na tenhle zvláštní film, který jsem viděla takhle jednou v noci před spoustou let a ve kterém mě prvně napadlo, jak ta nádherná Sophie dokáže opravdu vypadat jako uhoněná žena a přesto to dává s grácií sobě vlastní. Fašistická Itálie, miláček Duce, přehlídka....je zde i druhá tvář této doby. Hned vedle se nastěhuje Marcello. A všechno se může zdát být jinak. Osamělí lidé v opuštěném domě...herecký koncert dvou hvězd. (27.06.2014)

Žánrově jde o psychologické drama, komorní příběh dvou outsiderů, kteří se na několik hodin setkají a tohle setkání oba dva citově poznamená. Jakkoli užívám označení psychologické drama a komorní příběh, nejde o žádnou nudnou záležitost. Těch sto minut uplyne neuvěřitelně rychle. V dialozích jsou cítit silné emoce a napětí. Oba dva herci patří k italské špičce a navíc se už setkali v řadě filmů předtím, takže chemie mezi nimi fungovala dokonale. Výborně funguje zvukové a obrazové pozadí, setkání dvou evropských diktátorů, které je zprostředkováno vyšňořenými účastníky oslav a zejména nadšeným komentátorem rozhlasu, který svým monologem vypovídá o atmosféře tehdejší fašistické Itálie víc než dokumentární filmy dneška. Zajímavé je i zobrazení velkého činžovního domu a jeho obyvatel včetně prorežimní domovnice. Film mimoděk vypovídá i o fašistické ideologii, o tom, jaké místo v něm měly ženy a jaký byl jejich skutečný úděl. Depresivní, ale hluboce lidský film. Celkový dojem: 95 %. (17.11.2008)