Včera, dnes a zítra

Ve všech třech povídkách velmi dobrý herecký výkony Sophie Loren a Marcella Mastroianniho. V první povídce dělá Marčelo Sophii tak dlouho děti až to má následky. Poučení pro ženy -- s muži je třeba zacházet šetrněji, můžeme se porouchat a nebudeme už v záruce. Druhá povídka byla blbost. Nejdřív řídí Royse ženská a pak chlap, šokující je jen to, kdo nakonec toho Royse naboural. Na třetí povídku se mě dobře koukalo. Sophie totiž byla dobře oblečená - neoblečená. Film jsem viděl včera, hodnotil dneska a vrátit ho půjdu zítra. (04.06.2007)

Docela zvláštní italský povídkový film. Je rozdělený na tři příběhy a každý je úplně jiný. Nejvíc se mi líbil první a poslední. První vypraví o rodině, která se pomocí neustálého rození dětí snaží matku zachránit od kriminálu. Místy díky tomu vznikají dost vtipné situace. Druhý se celá odehrává celý za jízdy v autě a je poměrně krátký. Poslední se zaměřuje na prostitutku, která nechtěně svede na scestí budoucího mladého kněze. Ani tam není nouze o vtipné momenty. "Bude chovat!" (27.05.2019)

Tři povídky, každá sice jiná, ale přesto svým způsobem jsou všechny něčím stejné. Je to především zásluha hereckého mistrovství nejlepších italských herců, co jsem kdy měl možnost vidět, a že jich není málo. Všechny povídky jsou pěkné tím, jak i přes jistou kontroverzi nad postavami stále svítí jakási svatozář, škoda jen, že druhá povídka má podstatně menší šanci zaujmout a prošumí podobně jako sprchování či jízda šalinou, takhle musím dát pouze čtyři hvězdy, a to navzdory slavnému závěru snímku. :-) Navíc, ač Marcello podává traidčně profesionální výkon, dokáže držet se Sophií krok pouze v první části, další dvě už více stojí na jeho krásné partnerce, kterou jsem si mimochodem díky tomuto filmu dost oblíbil. (24.05.2010)

Hodnotit povídkové filmy je problematické. Některé působí celistvě (Knoflíkáři), jiné jsou každý pes jiná ves (Čtyři pokoje) a řešením je asi hodnotit každou povídku jednotlivě. Ovšem u tohoto filmu neváhám hodnotit všechny stejně, třemi hvězdičkami. Není to horší nebo lepší, ani místy. Je to prostě průměr. 50% (11.04.2003)

Úchvatný povídkový film nesoucí v sobě snad všechny odstíny Itálie oněch let. Spojení Loren a Mastroianni v dialozích funguje perfektně. Miluji ten obrovský nadhled, se kterým je tento povídkový film natočen. Na tehdejší dobu je to jednoznačně, právě vzhledem ke zmíněné nadsázce, film velmi moderní. Z filmu přímo číší bezstarostnost a radost ze života. To je možná asi ten hlavní důvod, proč je v mých oblíbených. Zkrátka zlatá šedesátá. (09.12.2011)