Pod vlivem lásky

Čo hodnotiť na takomto filme? Šion Sono je špicka v tom čo robí. Jeho rekonštrukcia hodnôt - hlavne tých rodinných je dokonalou ukážkou ľudskej nevinnosti a zvrátenosti. Potom príde na rad jeho deštrukcia. A to čo je stavebným pilierom nejednej spoločnosti prechádza prehodnotením. Perverznosť nebola nikdy tak cool. A sekty neboli nikdy tak atraktívne. Mix náboženstva, hľadania lásky a zvrátených chúťok vo veľkolepej filmovej odysey. Ak treba hľadať neklamný znak toho prečo je tento film taký funkčný stačí si uvedomiť, že nemá za celé 4 hodiny vôbec čas byť nudným, všedným, alebo hlúpym. Všetko so všetkom súvisí, všetko je podané inak. A je to po všetkých stránkach veľmi atraktívne. Pôvodne som chcel dať 4, ale posledná kapitola, ktorá posunula rovinu príbehu od šialeného emocionálneho masakru do ľudskejšej roviny a citlivejších emócií ma odrovnala. Spolu so Suicide club Sonove majstrovské dielo. (10.04.2014)

Na doporučenie užívateľa Pedross800 som sa pustil do šialeného mixu žánrov s ešte šialenejšou stopážou, ktorá má takmer rovné 4 hodiny! Kupodivu to vôbec nenudí a keď som si pred spustením myslel, že si film rozdelím na 2x, tak som po dvoch hodinách film nechal bežať ďalej a dal som to naraz. V prvom rade je to love story, ale okolo tejto hlavnej linky sú tu namotané ďalšie dramatické, krvavé, bojové, erotické...Je toho dosť, samozrejme zopár minút navyše sa tu nájde, ale na moje prekvapenie strihať by veľmi nebolo z čoho, pretože zaujímavé to je. Ak by niekto chcel vidieť film kratší, tak len na úkor zaujímavých scén. Takýto mix, by som určite čakal od Kórejcov, ale nie od Japoncov. Spokojnosť. 80%. (22.02.2015)

Je tam všetko, a všetkého veľa škodí. Prvá polovica filmu bola odľahčená teenage komédia a la Tarantino, ale tak vtipná, že som sotva chytal dych medzi záchvatmi smiechu. Tá druhá polovica zas dráma o sekte, na aké sme u Japoncov zvyknutí. ovšem s v neobvyklej situácii zakomponovanou citáciou z biblie, štipkou už trochu opozeraného humoru a s obvyklým americkým happy endom. Nebyť dejovej línie so sektou, dal by som 100%. A ak by film skončil po prvej polovici, stal by sa pre mňa hitom desaťročia. Ale takto dávam 80%. Ale za jednu, možno dve projekcie to stojí. Uvidíte totiž to, čo ste doteraz asi ešte nikdy nevideli. (09.02.2010)

Sion Sono je režisér takového borefestu jako Večeře u Noriko (jeden z mála filmů, ze kterých jsem kdy ve Varech odešel), a fakt bych nečekal, že od něj někdy uvidím film, který je delší než rozšířená verze (!) Návratu krále (nepočítáme-li titulky), a nebudu se u něj vůbec nudit. Mírné zkrácení by sice neuškodilo, ale i tak to uběhlo mnohem rychleji než minutáž naznačuje. A jaký je to film? Monumentální, provokativní, vtipný, bizarní, hysterický, smutný, úchylný, brutální, zamilovaný, teatrální, vizionářský, úsměvný... prostě japonský. (19.11.2009)

"I úchyl má svoji perverzní čest." aneb 4 hodiny filmu točeného evidentně pod hlesem: šílenci a úchylové všeho světa, spojte se! Musím uznat, že Šion Sono to má natočeno opět výdatně, enormně dlouhou stopáž dokáže naplnit tak, aby se stále něco dělo, propojit funkčně více zápletek a motivů... Přestože tu Sono často využívá postupy, prvky a motivy, s jakými jsem se u něj už víckrát setkal v jeho dřívějších i novějších filmech a mnohé mě tudíž už tolik nepřekvapily, zároveň se mu opět podařilo přijít s více scénami, kde mě notnou dávkou originality doslova posadil na zadek (třeba akční zaučování v úchylném fotografování, s trojicí jako z nějaké bizarní sekty, mě v první hodině dost odrovnalo, to může vymyslet asi fakt jen Sono :D ) nebo jindy úderně zapůsobit sílou rozehraného okamžiku. A některé rodinné scény s náboženskou linií a rozporuplnou postavou otce a kněze v jedné osobě, či více silných emotivních vzplanutí lásky na pozadí hraničních okolností (nakolik se můžou zdát svou vypjatostí i s typickým japonským afektem přehnané) tu silnou údernost v sobě mají a slušně naplňují film i v dramatické rovině. Na druhé straně stejně jako v Hazardu i Bad filmu se Sonův děj zas točí kolem mladistvých postav s tak zvráceným počínáním, že můj zájem o ně i přes režisérův talent vést divoký děj občas upadal a probíhal na nevyrovnané sinusoidě. Scén, kdy mě sledování této dlouhé „voyeuristické odysey“ začalo míjet až lézt na nervy, tak nebylo zrovna málo a... prostě jsme si se Sonem jednou zas úplně nesedli. Zvláště, když tu zamíchal i akční kung-fu / karate boje, krvavé gejzíry à la Tarantino i několik totálně ujetých nechutností (jedna přijde už těsně po hodině). / Ač je mnohými tady Pod vlivem lásky označováno jako Sonovo opus magnum a také proto jsem ho chtěl vidět, nemohu si pomoct: je dost jiných Sonových filmů v čele s Hiso hiso boši, z nichž jsem si odnesl pozitivnější zážitek. [65%] (21.12.2023)