Cukr, káva, limonáda

Velmi morální film plný lásky a vtipu. Lehká ruka. Grinberg to utáhne. Skvělá Boyer. Možná o chlup méně Marcella běžícího za dveřmi anebo častější konkluze. Možná to dotáhnout dál k smrti Anouk. V horších chvílích to je jak kdyby via Jeunet. Jako sonda do možností města typu Marseille výtečné! Skoro 5* (27.10.2023)

Točí vlastně pokaždé to samé, o všedních i nevšedních milostních vztazích a sexuálních zážitcích, o drobné i větší kriminalitě, nebo často rovnou o obojím dohromady. Přesto skoro pokaždé dokáže nejen více či méně provokovat, ale i čímsi originálně zaujmout, pohltit a různým způsobem zapůsobit. Na jeho filmy se nechodí do kina, ale jakoby až do snů... takovou, mnohdy tajemnou atmosféru a styl, v němž najednou dění překročí běžný časoprostor, mají. Ještě pár let před tím si vystačil s malými surrealistickými hrátkami v absurdních dialozích či neotřelém pohybu postav několika prostory najednou během líčení situace (na což dojde samozřejmě i tady, to se nemusíte bát, že ne :)), ale tentokrát si dovolil ve své vizi přímo celou Francii postupně proměňovat na jakousi Afriku, Indii a Arábii zároveň (k tomu i se stylově vybranou hudbou). * ...a o kom že je to řeč? Jasně, že Bertrand Blier! Musím říct, že přestože mi zhruba v každém druhém filmu předloží nějakou tu scénu, kterou bych raději nespatřil (na což došlo samozřejmě i tady, ale po 13ti Blierových filmech už mě to tak nešokuje a snáším to obvykle již s nadhledem), Blierovu tvorbu nadále objevuji hodně rád a těším se z těch neobvyklých zážitků. V tomto případě mě vedle zmíněné snové atmosféry a nezvyklého multikulturního prostředí zaujalo i pár hodně silných motivů, zejména pokud jde o zmatený svět a trápení mladé dcery ve vztahu k doslova šíleným rodičům, z nichž lehce narušená matka ani na chvíli nedokáže vnímat její již dospělý věk a otce (který je tu přítomný už jen jako pravidelný host z onoho světa) od závislosti na alkoholu neodradila ani vlastní smrt. :o Zajímavé setkání v souvislosti s touto postavou bylo i s legendárním hercem Mastroiannim v poněkud nezvykle zatrpklé poloze a své kouzlo měly určitě i zábavné epizodky ztvárněné Mariellem a Brasseurem. [75%] (27.06.2022)

Bertrand Blier sype ze svého pytle (koule) nápad za nápadem. Stejně tak jako postmoderní filosofové. Pro jejich rozluštění je však stejně obtížný jak oni. Co nám svým filme předkládá? Multi-kulti-peklo nebo spásu v nerozlišeném? Je právě tohle postmoderní situace, o které mluví Jean-François Lyotard? Nahrazuje zde "pluralita malých, mezi sebou soupeřících příběhů totalitu velkého příběhu"?... Cukr, káva, limonáda, čaj, rum, bum alias Un, deux, trois, soleil alias One two three freeze je dětská hra, při níž (jako u každé hry) je třeba dodržovat pravidla. Na "bum" se musí zastavit a kdo se pohne musí jít zpět na místo, z něhož vyšel. Nebo se pravidla nerespektují a po "bum" se jde dál nebo se udělá cokoli jiného. Nedodržování pravidel dětských her je ze společenského pohledu nebezpečnější než zabití boha... Otrocké zastrčení tohoto filmu do škatulky "Drama / Komedie" je známkou toho, že se o filmech moc nepřemýšlí. Pro označení "postmoderní" by se hodila celá řada dalších filmů především z konce minulého století (např. výborná "Synekdocha, New York" z poslední doby). (03.11.2015)

Zřejmě nejkritičtější Blierův film, na který pan režisér použil metodu dětské hry Mikádo, rozsypal barevné tyčinky s kousky příběhu a postupně se je snažil z hromady vytahovat tak, aby nezavadil o ostatní. Měla jsem celkem problém zvyknout si na tento styl vyprávění. Také mi celkem chyběl Blierův sžíravý humor. Sociálně kritické drama je to zajímavé, je vybaveno mimořádnou hudbou a skvělými hereckými výkony, ale na mě působilo malinko nekompaktně. Výborný výkon podal Olivier Martinez i obě dámy, Boyer i Grinberg. Zub času překvapivě více ohlodal Clauda Brasseura, nežli Marcella Mastroianniho. Ale na druhou stranu, dřívější lamač ženských srdcí v roli dědka nasáklého alkoholem? Dost smutný pohled. (21.05.2013)

Časem mě to sice přestávalo bavit a i úchylné to bylo na mě až moc (v tom slova smyslu, že jsem žádnou úchylárnu nečekal, nebo aspoň ne tak, že tu nějaká taková scéna bude co chvíli ať už přímo, v náznaku nebo se o ní bude pouze mluvit), ale ty čtyři dát prostě musím, protože Blier má celý ten film vystavěný perfektně a dát míň než čtyři by mi přišlo jako podhodnocování. Kompozice jednotlivých scén je totiž úžasná a pečlivě vymyšlená a to nejen jednotlivě, ale i jako celek. On totiž i ten příběh Viktorie, která má hrozné rodiče, sama neměla kdy a jak dospět a zoufale touží po lásce, i když je zabalený do hodně absurdně-humorného kabátku, měl Blier dobře vymyšlený a slušně mu ladil i do toho vizuálního pojetí, odehrávající se neznámo kdy v hodně multikulturně a anarchistické verzi Francie. Vůbec celý ten svět, ve kterém se to odehrává, je strašně zvláštní - zjevně je to Francie, ale působí dojmem, jako kdyby zároveň byla Arábií a zároveň i Afrikou... Těžko se to popisuje, to se musí spíš vidět. Škoda jen, že si to po celou dobu neudrželo ten geniálně absurdní humor z prvních 20 minut, protože tam jsem přemýšlel nad čistým plným počtem, ale čím déle to trvalo, tím více si mě to ztrácelo a i ty absurdní scény a nápady mi postupně přestávaly připadat zábavné, spíš jen zajímavé. Plus ty úchylné scény, těch tam taky bylo víc než dost a Blier se jimi nemusel tak opájet (což má podle všeho ve zvyku), ale jinak jsem překvapivě spokojený. Po delší době jsem viděl od Bliera konečně něco, o čem můžu říct, že se mi to líbilo. Slabé 4* (14.05.2022)