Karate Kid

Opět výborná choreografie jak tomu již u filmů s Jackie Chanem bývá i u těch málo bojových scén co ve filmu jsou, s již známou zápletkou z původního Karate Kida, ale zase s trošku jiným přístupem. Jaden Smith je prostě šoumen po svém tátoj a ve filmu se jistě vyřádil a i když je ještě celkem mladý, vůbec to filmu neubíralo na kvalitách a ani to, že Jackie Chan není ten starý bělovlasý Sensei na kterého jsou diváci z asijských kung-fu filmů tolik zvyklý jakožto na učitele bojových umění. I přes svou celkovou délku, některé delší scény a netradiční pojetí, se mi nový Karate Kid líbil. Mám prostě tyhle naivní dětské bojové filmy rád, díky nim jsem začal cvičit a učit se bojová umění. 70% (31.08.2013)

Na tomhle filmu je zajímavý to, že ačkoli je poněkud klišovitý a předvídatelný, přesto funguje, zejména co se týče vyvolávání různých emocí. Karate Kid je tudíž dobrým důkazem toho, proč u filmů nevadí opakování známých příběhů nebo schémat, protože klíčové jsou emoce. A je jedno, jak a čím je filmy navozují. Účel světí prostředky, jak se říká. Proto když se někdy tvrdí, že jde nějaký filmy proti konvencím, neznamená to ve skutečnosti, že jde proti očekávaným příběhovým schématům, ale že jde proti očekávaným emocím. Někteří lidé se dokonce dívají opakovaně na filmy proto, aby ovlivnili své vlastní emoce a posílili nebo změnili náladu, ve které se nacházejí. Faktem je, že Karate Kid nám tímhle důrazem na staré známé emoce na úkor nového příběhu říká možná něco o budoucnosti kinematografie, která do nás bude ládovat emoce přímo přes nějaké matrixovské kabely a příběh k tomu nebude vlastně vůbec zapotřebí. Film tuto myšlenku ukazuje na scéně s ženou a hadem. Zatímco Jaden Smith je toho názoru, že žena kopíruje pohyby hada, Jackie Chan mu vysvětlí, že je tomu obráceně, neboť had kopíruje pohyby ženy. Jaden Smith tudíž spadá ještě do dnešního světa, kde se musí filmaři podobně jako žena přizpůsobovat divákům, kdežto Jackie Chan nastoluje už budoucnost kinematografie, v níž žena diváky přímo ovládá a kontroluje. Jackie Chan mimo to dodá, že být klidný a nedělat nic jsou dvě velice odlišné věci, čímž naznačuje, že nevyprávět příběh ještě neznamená, že film nic nedělá a neprodukuje žádné emoce. Produkuje, akorát k tomu nepotřebuje příběh. Tato naprostá rezignace na příběh tu ale kdysi už byla, a není tudíž ničím, co by mělo kohokoliv překvapovat, neboť kinematografii přinejmenším ve svých počátcích charakterizuje spíše a hlavně dokument (zachycení skutečnosti), experimentování (Jan Evangelista Purkyně), věda (Muybridge, Marey), okouzlení a pouťové atrakce (na úkor narace), populárně naučné aktualitky (hraný zábavný film nemá budoucnost, říkával tehdá Lumière) či animace (ta dle některých není podmnožinou filmu, ale jeho samotným rámcem, dnes ve věku digitální techniky a možnosti modifikovat hranou akci zvláště).Kinematografie nikdy nebyla zamýšlena pro vyprávění příběhů. S příběhy se začalo až později. Tudíž i jejich opuštění by nás pouze navrátilo k počátkům. Nenarativ jsi a v nenarativ se obrátíš, jak by to asi okomentoval Mojžíš. (30.12.2012)

U svaté bonsaje - Karate Kid je parádní letní pohádkou a jedním z letošních blockbusterových překvapení, které plní jeho definici více než na jedničku. Od začátku až do konce KK šlape, jak švýcarské hodinky s umě ukrytým nápisem Made in China. Hloupoučký děj v pozadí, kdy se černošská matka (bez znalosti jazyka a kultury) rozhodne vzít syna, zpřetrhat své americké kořeny a přesídlit do zromantizované Číny. Kde největším zlem jsou studentíci okoušející temnou stranu síly kung fu a atak západní kultury na místní mravy. Tady už musí divák vypnout mozek, nebo bude pociťovat soustavné výpady na své čchi a s klidnou myslí se může rozloučit. Romantická linka je osvěžující spolu s akčními scénami, kde Jackie Chan vážně vládne ( konečně pořádná role po všech těch bezkrevných Ratnerovinách) a jako bonus čínské scenérie - to vše zaručí udržet pozornost až do samotného finále, kde jsem jen držel pěsti a přál si ať je tam Dre seřeže všechny na hromadu. Orchestrální soundtrack odzbrojující. PS: ta sisyfovská zápletka proklatě potěšila :o) a Taraji P. Henson by si zasloužila nějakou anticenu. (21.07.2010)

Říkám si: "Jé, ti budou mít průser, že nechali zmlátit dospělákem bandu malejch děcek..." a pak mi došlo, že se jich ten páprda (mně fakt za celou dobu nedošlo, že ho hraje Jackie Chan, to je snad první film, kde mi byl i sympatický) ani nedotkl :-) Podařená akce s jedním až zběsilým číslem (ta bitka jeden na šest mě fakt dostala) a několika chudšími místy, kdy jsem prostě mrkla po hodinkách. Ale jináč, na to, že je hlavním hrdinou dvanáctiletej kluk, paráda. (11.05.2012)

Vtipy nabok - nebyť ultraotravnej matky, vpálim plnú pálku. MiniSmith je nečakane sympatický a zábavný (decká ho budú zbožňovať), Jackie si takú fajn postavu nezahral už roky a celkovo je to nečakane atmosférické, emotívne, solídne natočené a vynikajúco ohudbené. Možno je to nulovými očakávaniami, ale vynikajúco som sa bavil. (11.07.2010)