Život milostnice Oharu

Jedná se o velmi epický film, který zobrazuje krásnou Oharu, kterak pomalým krokem pro gejšu typickým jde světem a na ramena jí dopadá tíha celého života, v němž nenajde zastání, formovaného společenskými konvencemi doby, z nichž není úniku. Jde o jediné, dokázat břímě nést s noblesou, po pádu zase vstát, a hledat útěchu ve světě duchovního světla... (07.07.2018)

Bohužel má Rob Roy (ostatně skoro jako vždy) pravdu: Příběh v tomto snímku je až trapně prvoplánový a fabulačně nevynalézavý - těžko si při něm lze nevzpomenout na Cimrmanovu osvětovou pohádku "Jak chudák do ještě větší bídy přišel". Milostnice O'Haru je pak prezentována pouze jako pasivní objekt pro ženy nepříznivých (muži vytvořených) životních podmínek Japonska 17. století, které jsou na její postavě exemplárně demonstrovány, bohužel, jak již bylo řečeno, bez větší imaginace pokud jde o konstrukci děje. Jízd kamery je vskutku dost, na čemž ale není v roce 1952 opravdu nic převratného (rozhodně také nejde o jízdy nijak přehnaně komplikované, i když je myslím můžu označit za velmi promyšlené s přihlédnutím k vnitrozáběrové režii). Kinujo Tanaka, představitelka hlavní role, je skvělá - a to zejména ke konci, kdy jí scénář dovolí projevovat emoce. Nicméně se na film snad budu muset podívat ještě jednou, protože všude píšou, že druhou hlavní roli ztvárnil Toširo Mifune - kterého jsem ale absolutně nezaregistroval. Buď byl k nepoznání namaskován, nebo snad celou dobu ukryt za nějakou dekorací... (08.04.2008)

Tohle není jen kritika postavení ženy ve feudálním Japonsku, ale hlavně kritika postoje mužů k ženám, který mnohdy přežívá až dodnes. Nádherný, něžný film o křehkosti, jemnosti a čistotě ženy. Hlavní představitelka K. Tanaka předvádí až nadlidský výkon. Je sice pravda, že někdy se dá děj trochu předvídat, ale to nic nemění na jeho vypovídající síle a emocionalitě. Shakespeare se dá taky předvídat a je to při tom nejspíš největší dramatik všech dob. Kdyby někdo označil Mizogučiho za největšího režiséra všech dob, tak bych se nijak nebouřil, maximálně nějaké to jméno bych přidal, ale jen velmi málo. Bacha, možný spoiler: Pro ty nevšímavé - Mifune hraje životní lásku paní Oharu, toho kvůli němuž všechny její štrapáce začnou, ale on už to neví, protože mu setnou..... Takashi Shimura hraje starého mnicha či něco podobného, který zaplatí prostitutce jen za to, že ji ukázal mladým adeptům, aby viděli, jak je prostitutka odpudivá. Film ve mně doznívá dlouho, dlouho, vždy mi srdce zaleje soucitem. Jen pro informaci, jde o příběh o ženě těžce zkoušené osudem, již stíhá rána za ranou (smrt milého, odebrání dítěte, nepřízeň nadřízeného, prostituce, smrt manžela, a vše pořád dokola), a která na konci ze všeho vyjde stejně nevinná jako byla na začátku. Krásná hudba a skvělá kamera. (02.06.2009)

Píše sa tento špecifický dátum - 7. novembra, roku 1686. Mesto, Kjóto. • Žena „urodzenejšieho” pôvodu si zarobí na poriadny malér, keďže si začne konkrétny románik... Následne prichádza do úvahy, predovšetkým ďalšie mestečko, Edo, kde naozaj dochádza k zásadnému obratu, no či k lepšiemu, alebo k horšiemu, tak to najskôr ponechám na samotnej predstavivosti potenciálnych divákov, ktorí sa kľudne môžu o tom sami presvedčiť, ako sa veci nateraz majú. • Áno, a na tomto danom mieste s presnou zemepisnou šírkou a dĺžkou, sa to bude, mimochodom, snažiť nejakým, naprosto zázračným spôsobom aj patrične odčiniť, pokiaľ to je teda aspoň v jej (ne)priamej kompetencii? V podstate to je len samý začiatok (ne)konečných peripetií naprieč trajektóriou jej pozoruhodnej existencie, a samozrejme, so samými „skratkami” a  „dobrodružstvami” na jej hlavnom konte, pričom sú to ale úplne rozdielne skúsenosti, aké si snáď ani vonkoncom nedokážeme, my ľudia, skrátka, predstaviť, no i to sa stopercentne počíta, nakoľko si človek počas svojho života, koľkokrát prechádza najrôznejšími „skúškami/výzvami života”, pritom zrovna v jej prípade, to je čosi skutočne abnormálneho, koľko toho môže, práve toto „nežné pohlavie”, vlastne nakoniec všetko zniesť? Ešte som totižto nepredstavil protagonistku - menom Oharu, a tak nech sa páči, ráčte vstúpiť na tento „tŕnistý terén”, ktorý vás jednoznačne trochu popichá, a ak sa toho náhodou ani príliš neobávate, tak práve táto, popretkávaná oblasť, je pre vás, ako priam stvorená! •  Ak sa teraz tešíte, že si vo filme zahral i začínajúci Toširó Mifune, tak vás predsa dopredu mierne varujem, aby ste zbystrili vašu pozornosť, inak si ho možno ani nevšimnete, a nie, nejedná sa o jeho úplne krátky „výstup”. Čo ma ale zaujíma oveľa viacej, je predstaviteľka Ohury Okuiy, čiže japonská charakterná herečka - Kinujo Tanakaová, ktorá dokáže uniesť celú ťarchu tohto mimoriadneho filmu len na svojich odvážnych pleciach, a to i napriek tomu, že jej sekundujú mnohí, vedľajší herci, ktorých sa vystriedalo počas trvania viac, ako 120. minút, vskutku, neúrekom. A z jej vnímania časopriestoru (aj keď by ho najradšej niekedy vôbec nevnímala), uplynulo niekoľko rokov, počas čoho som často býval svedkom nepredvídateľných udalostí, aké mohol napísať len sám osud. • Šikovný režisér, Kendži Mizoguči a jeho „dvorná herečka”, Kinujo Tanakaová, sú zrejme moji najbližší filmoví sprievodci, akými sa veľmi rád nechám všade navôkol unášať, kam nás len vietor odfúkne, a tam budem opäť s nimi pri ďalších pútavých príbehov...? (09.01.2023)

Život Oharu pripomína život samotný - klasickú sínusoidu - raz si hore, raz dole. A samozrejme nikto nemladne, iba starne. Karma je všadeprítomná a nejde od nej utiecť. Celé je to vtisnuté do jednoduchého príbehu bez nejakých výraznejších zlomov. Herecké výkony nijako neoslnia, škoda že Mifune dostal iba málo priestoru hneď na začiatku. Celkovo by som privítal o hodinu kratšiu stopáž, viacero scén, rôznych spevov a hier na strunové nástroje iba preťahovalo film. (26.03.2016)