Kamera:
David PloyharObsahy(1)
Absurdní komedie v duchu učebnice anglické konverzace. Napsal E. Ionesco. Záznam inscenace Divadla v Celetné.
Klasik absurdního divadla Eugene Ionesco napsal prý svou slavnou prvotinu Plešatá zpěvačka tak, že se začal učit anglicky a k dialogům jeho komedie ho inspirovaly konverzační texty z učebnice, plné nejrůznějších "pravých anglických" obratů, zato však zcela bezduchých a bezobsažných. Odtud už pak vedl jen krok k postavám, kterým taková konverzace naprosto stačí k životu. Premiéru měla tato jednoaktovka v Paříži v roce 1950 a trvalo řadu let, než ji evropské divadlo vzalo za svou. Dnes naopak se zase může zdát nepochopitelné, co na ní tehdy tak zaráželo. Úspěšné představení Divadla v Celetné jsme zaznamenali v březnu, těsně před několikaměsíční přestávkou, během níž Plešatá zpěvačka nebude na repertoáru. A tak než se na něho zase znovu vrátí, můžete se s ní potěšit alespoň v našem cyklu Zveme vás do divadla.
(oficiální text distributora)
Recenze (35)
"Dám ti papuče své tchyně, když mi dáš rakev svého manžela." V rámci možností za plný počet. Není to takové, jako kdybych to režíroval já (jojo, do všeho kecat, to je moje), ale to je čistě osobní pocit. Klobou dolů před herci, protože naučit se tak konverzačně složitou hru, jako je brilantní dílo génia Ionesca o absurdnosti a zbytečnosti jazyka, to nemohla být legrace. Výsledek ale legrace je. Směju se pokaždé, když si Plešatou zpěvačku čtu, a zasměju se pokaždé, když se na ni podívám. Co chtít víc? Navíc tu vystupuje nádherná Jitka Nerudová, kterou jsem sice nikdy nikde jinde neviděl...ale to nevadí, já si ji najdu. Protože jak říká služebná Mary: "Mé pravé jméno je Sherlock Holmes." ()
Brutálna erupcia neskutočne absurdných dialógov zdanlivo bez ladu a skladu. A v tej totálnej absurdite bola tá neskutočná krása a vtip. Plešatú speváčku som videl po prvý raz, avšak už niekedy v roku 1980 som objavil starú recenziu inscenácie z roku 1969, kde sa spomínalo uvedenie Jarryho absurdnej hry "Kráľ Ubu" . Spomeňme jeho úplne prvé slovo : "Merde!" V plešatej speváčke sa ďalší absurdný dramatik, Ionesco pohral so slovíčkami a pospájal ich do takých nechutností, že rozum ostával stáť. Spomeňme len na anekdoty a slovné prešmyčky rozprávané v spoločnosti návštevy. ()
Pro zasvěcené jde o kultovní záležitost, pro náhodné diváky patrně o velmi svéráznou ujetou hříčku. Legendární absurdní hra, která svého autora proslavila po celém světě. Podivné postavy a především šílené dialogy. O smyslu viděného mohou naši intelektuálové vést prakticky nekonečné plodné debaty. Nic to nemění na faktu, že jsem se velmi slušně bavil. Celkový dojem: 80 %. ()
Nezmyselné rozhovory napísané spisovateľom ovplyvneným dadaizmom, sú adaptáciou rovnomenného knižného debutu rumunského Francúza (a či francúzskeho Rumuna) Eugéne Ionesca. Herci určite nemali ľahkú úlohu pri učení sa scenára, a to hlavne kvôli pohotovosti, s akou museli na jednotlivé repliky ostatných reagovať - v tejto súvislosti by som vyzdvihol predovšetkým herecké schopnosti Martina Hofmanna. Čo je zaujímavé - prečítať knihu trvá približne toľko času (ak dokonca nie menej), ako pozretie si tohto predstavenia. V každom prípade - Ionesco by sa tejto adaptácii akiste potešil. ()
"Myši mají obočí, ale obočí nemá myši." Text jednoznačně skvělý, interpretace nikdy nemůže být tak dokonalá. Podle mého tedy. Divadelní hry jsem vždy vnímala spíš jako literární díla a jelikož jsem popudlivý a svárlivý člověk, tak mě hned rozčiluje, když někdo s mými oblíbenými větami něco dělá jinak, než jak je to podle mého gusta. Začátek mi přišel trochu rozpačitý, nicméně později se to rozjelo, takže nakonec snad spokojenost. Ale není to spokojená spokojenost, je to jenom spokojenost. ()
Reklama