Dopisy pro Julii

Psát dopisy je roztomilý anachronismus, kterému by se vysmála i beznadějně romantická Meg Ryan před deseti lety v Lásce přes internet. Psát dopisy a lepit je na zeď, aby na ně odpovídala partička italských paňmám, to už je diagnóza. Nicméně Christopher Egan má tak neodolatelný britský přízvuk a cynické wildovské repliky, že pokud vytěsníte z hlavy odporný italský soundtrack a chudáka Bernala v roli manického taliánského šéfkuchaře, lze to s trochou dobré vůle dokoukat. Problém nastane v okamžiku, kdy režisér přitlačí na romantickou pilu. Začne vám totiž praskat bránice. (09.09.2010)

Úžasná italská atmosféra plná uliček a kvalitního jídla...to miluji! Do toho bláznivá romantička a trochu zatvrdlý Romeo. Pěkný příběh o hledání staré a nové lásky. Opět dost naivní, ale silné. Navíc pro balkónové scény a hezký soundtrack jsem měla vždycky slabost. Ikdyž nesnáším trapné nedorozumění typu "Ale nééé, to je moje sestřenice, to není moje přítelkyně...". Ale u toho jsem zavřela oči a zacapala si uši. Myslím, že "milý" je pro tenhle film to pravé slovo. Amanda Seyfried si u mě napravila reputaci. Pěkné. (16.07.2011)

Svažte mě, mučte mě, zabte mě, ale mě se to prostě líbilo. Přestože to bylo naivní, předvídatelné, dějem to nebylo zrovna nabité a herecké party nebyly nijak extrovní. Protože to byla příjemně laskavá, pohodová, občas úsměvná a občas opravdu dojemná romantika, pro které mám slabost. Navíc zasazená do nádherného proštředí starobylých italských uliček a vinic. Stará a nová láska se tu příjemně proléptají, obraz tepe sluncem a úžasnou atmosférou, ochucenou vínem a jídlem, do toho studený Angličan sype cynické hlášky a my staří romantici držíme palce a jsme naměko, když se ti dva konečně obejmou. (12.10.2013)

Tohle je typicky romantický film, se všemi klišé a naprosto předívatelným dějem, ale já ho i tak mám hrozně ráda :) Je to takové kouzelné a milé vyprávění romantického příběhu, vlastně dvou příběhů. Prostředí Itálie tomu všemu nahrává, příroda je tam opravdu krásná a ta atmosféra... Myslím, že nejvíce tomu dali herečtí představitelé, Amanda Seyfried je moje oblíbená herečka, Christopher Egan je fešák a má nejlepší repliky a Vanessa Redgrave ja paní herečka. A i když se kolikrát musím usmívat nad tím, jak je děj strašně přeslazený a očekávatelný, tak si ve skrytu duše přeju, aby aspoň něco z toho byl i můj příběh A i když to všechno dopadne přesně tak, jak čekáte (samozřejmě, že za ní pojede, aby ji mohl vidět s jejím snoubencem a mohlo se to ještě zamotat a je úplně jasné, že Sophie a Victor nikdy nemůžou být dobrý pár), a spousta věcí tam prostě nesedí (jako třeba proč jede Charlie autem hned za ní, když jio mohl sám odvézt, nebo jak zjistil, kde bydlí), tak člověk na to nemůže moc koukat. Samozřejmě mám nějaké výtky, co mi přišlo vtipné bylo, že hlavní hrdinka Sophie má strašně ve zyvku sledovat lidi - normálně by byla označená za vlezlou, ale ne, tady jí lidi za to ještě pomlau děkují. A v životě jsem nepotkala takové ochotné lidi, jako v tomhle filmu - nejspíš proto, že jsou jen ve Veroně :D (18.02.2011)

Dělat si z tohoto filmu terč vlastního ostrovtipu je až příliš snadné. Motivy lásky v Evropě, střet mladého a staršího hledání "toho pravého," zapojení místní legendy a turistického lákadla, střet britského sarkasmu a amerického naivního pozitivismu a mohli bychom takhle pokračovat dále. Winickovi se vcelku podařilo z toho vytepat fungující atmosféru, slunná Itálie, Amanda, která splňuje definici hezké "typické" američanky včetně těch baculatých tváří, laskaví a veselí Italové a láska. Jenže scénář psal brouk pytlík, jenž se narodil v kině Zábradlí a viděl tam ty nejslavnější rom-kom za poslední 50. let a naprosto bezostyšně z nich krade beze špetky vlastního vkladu či invence. V první hodině je to škoda, ale Winock to atmosférou ustojí, ale co se děje a říká v poslední půlhodině, to vám nezařídí ani extáze. Gary nám všem definitivně dokáže, že vyprávět neumí a s kamerou dovede jen to, co se dělalo už před třiceti lety. Celé to peklo začne rozhovorem před prvním polibkem, pokračuje příjezdem na koni a vyvrcholí dvojitou Patricií, povím vám, to by nezvládli ani v Jižní Koreji (možná v Severní, ale musel by to točit sám Kim). Mám pro Amandu slabost, středomoří je mi sympatické, s Bernalovým charakter bych rád prošel ochutnávky (ač mi bylo líto, co vše zde musel "hrát"), happyend ani láska mi na plátně nevadí, ale italské disko v autě a 30 minut lacinné náhražky emocionálního cukru přejít nedokážu. Američanka přijede s workoholickým manželem do Itálie, odkud poblázní Britku do její mladistvé lásky a sama si udělá ve svých vztazích bordel, jo a budou tam ty věty o prvním pohledu, osudu, "nikdynevzdávání" a samozřejmě záměna sokyně v lásce... 45% (09.12.2010)