Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Filmografii světově proslulého režiséra a scenáristy uzavírá snímek Hlas měsíce (1990), který Fellini uvedl do kin krátce po oslavě sedmdesátin a pouhé tři roky před svou smrtí. Děj satirické komedie vychází z románu Ermanna Cavazzoniho Poéma o náměsíčných a zároveň je koláží témat a prvků, která Fellini prozkoumával ve svých předešlých dílech... Putování Iva Salviniho (Roberto Benigni), který nedávno opustil brány léčebny a vydává se hledat lásku, silně připomíná osudy Gelsominy ve Felliniho průlomovém filmu Silnice (1954). Po odmítnutí svou vyvolenou Aldinou se však Ivo přidává k vysloužilému prefektovi Gonellovi (Paolo Villaggio) a společně prošetřují divoké komploty na severoitalském předměstí. Ani ve společnosti paranoického Gonelly se ovšem Ivo nevzdává své víry v dobrotu a lásku mezi lidmi, ať už je svět jakkoliv šílený. Ústřední dvojice vedená hlasem měsíce pak během svého vyšetřování naráží na nejrůznější střípky z Felliniho filmového světa. Bizarní scény na pokraji snu si nezadají s alegorickým laděním Osmi a půl (1963), některé komické postavičky jako by vypadly z Felliniho nostalgického vzpomínání na dětství v Amarcordu (1973) a svět zahlcený mediální vřavou a prázdným konzumerismem souzní jak se starším Sladkým životem (1960), tak s režisérovým novějším počinem Ginger a Fred (1986). Felliniho poslední snímek je zkrátka jedno velké vzpomínání i loučení se světem filmu. (Česká televize)

(více)

Recenze (16)

Dikaiarchos 

všechny recenze uživatele

Federico, chápu, že ses v čase natáčení Hlasu luny cítil opuštěný dobou, zkonzumnělou, zpragmatičtělou, odpoetizovanou, zunifikovanou, dobou, která, jak jsi to vnímal, vykázala tvůj Svět do muzea jako neužitečný anachronismus. Chápu-li toto, rozumím i postavě Gonella, snad tvému alter egu (Gonellova družka zdá se být ozvěnou Guiletty; viz motiv houslí, odkazující na houslový part v Silnici, nebo společný tanec, evokující Ginger a Fred), rozumím Gonellově nostalgii, skepsi a zpěčování se stáří, jakož i postavě Salviniho, herce-klauna, snílka, básníka, žalostně ztraceného a v přízemní každodennosti nenacházejícího uplatnění pro imaginativní vidění. Svou filmovou závěť jsi prodchnul poetikou svých dřívějších filmů (ba přímými odkazy na ně), trochu staromilsky ses ohlédl, artikuloval jsi pocit z ohrožení světa starého světem novým, ale zároveň jsi, byť s lehkou nedůvěrou, udělil pár otcovských rad mladší generaci. Kdyby ses dožil té letošní stovky, shledal bys, že mládí si jde jako vždy svojí cestou, ale také bys zjistil, že fantazie, snění, imaginace a poezie z filmového světa nezmizely. Poslední slova, která jsi nechal na filmovém plátně zaznít: “Myslím, že kdyby tu bylo víc ticha, kdybychom všichni byli trochu potichu, možná bychom mohli něčemu rozumět.“ ()

Willy Kufalt 

všechny recenze uživatele

Felliniho film, do kterého si obsadil komiky „spodní řady“ Paola Villaggia nebo Sima, a ve kterém posloucháme a tančíme na Michaela Jacksona? Eventuálně je u tohoto režiséra možné úplně vše a kdo ví, čeho by jsme se ještě dočkali, kdyby se Fellini dožil i 21. století a točil dále... Fellini během své tvorby natočil celou řadu filmů bez celistvého děje, které připomínají spíše mozaiku různých tu více méně reálních, tu zcela surreálních výjevů k danému tématu a době. Některé se mi poměrně líbily, jiné zas příliš ne. Se samotnými výjevy Hlasu měsíce mám to asi stejně: chvíli jsem byl nadšený a útržky různých příhod mě přikovaly, připadaly svým pojetím, dialogy nebo atmosférou zajímavé (asi nejvíc mě dostala scéna z moderní diskotéky s valčíkovou vložkou starého páru uprostřed), aby pak záhy na to mě jiné výjevy z dílny sebestředního režiséra, na kterém občas vidět, jak kašle na svého diváka, nechávaly chladným. Tam, kde Fellini zaujal celou řadu kritiků svým legendárním Sladkým životem na sklonku 50. let, tam už o 30 let později recykloval stejný styl v nové době více méně už jen pro sebe a logicky i bez větší odezvy. Tato poslední labutí píseň alespoň netrvala déle, než 2 hodiny, různé odkazy na starší Felliniho snímky se mi zamlouvaly a po dost nudné první polovině se nakonec film rozběhl také do obstojných myšlenek. Dokonce i ten Villaggio je zde poměrně zajímavý. 55% ()

Reklama

Slarque 

všechny recenze uživatele

Poslední Felliniho film je nepřekvapivě o stáří. Stárnoucí mistr v něm i odkazuje na své starší filmy. Jenže se nemohu ubránit dojmu, že už to funguje tak nějak napůl a nakonec jsou i ty dvě hodiny až až. Ale aspoň už vím, odkud pochází Benigniho obsese Pinocchiem. Nečekal jsem Paola Villaggia ani Michaela Jacksona, takže překvapení tu bylo dost, ale vracet se k tomuto filmu nehodlám. ()

honajz2 

všechny recenze uživatele

Hlas Měsíce je pro Felliniho tak trochu tím, co je pro Tarkovského Nostalgie. Až na to, že Nostalgie nabízí hutné poselství srozumitelné všem (když ho pochopí - a to nemyslím nějak posměšně), ale na Hlasu Měsíce je znát, že si ho Fellini natočil hodně pro sebe a že všechny symboly může pochopit snad jedině on. I tak se v tom filmu ale dá najít dost věcí a témat, Fellini zde v jednotlivých scénách odkazuje na svoji filmografii (např. na Silnici, Osm a půl nebo Romu), celý film se taky věnuje (režisérově) stáři a vlastnímu uvědomění si, že se svět od dob jeho mládí dost změnil a že tomu dnešnímu světu už nikdy neporozumí (viz. dokonalá scéna diskotéky nebo lesbický pár na konci). Taky je zde možné si všimnout, že dvě zde nejvýraznější postavy jsou vlastně personifikací Felliniho, z nichž každá zastává podobné názory, ale odlišný přístup k životu, což zobrazuje Felliniho rozpor se sebou samým a mladší muž je obrazem jeho mladšího já, které se neustále svět kolem sebe snaží za každou cenu pochopit, zatímco starší muž toho jeho staršího, v době vzniku filmu současného já, které se o pochopení současného světa nesnaží a nějak prostě žije. On vlastně celý ten film je o tom, že se svět nikdy v úplnosti pochopit nedá, ať se budeme snažit sebevíc. Může to znít depresivně, ale zároveň i osvobozujícím dojmem, to už je na divákovi, jak si to poselství pro sebe interpretuje. Sice mi první polovina přišla neskutečně nudná, utahaná a i docela prázdná, ale v druhé je dost zajímavých scén a protože to má nakonec větší hloubku, než jsem si původně myslel, přidávám nakonec jednu hvězdičku navíc (a taky proto, že se mi to líbilo víc, než Ginger a Fred a to je pro mě osobně taková nejspodnější hranice slabých 4*). On to totiž vůbec není špatný film, jen je třeba se na něj naladit. I přes tu první polovinu se mi ten film líbil a rozhodně má i co říct. Jen škoda, že většina toho, co v něm skutečně je, zůstane divákům skryta. Když se vrátím k tomu přirovnání k Nostalgii - ono není mimo, jen právě Nostalgie mi přišla přístupnější, o dost podmanivější a s poselstvím, se kterým se může ztotožnit většina z nás (i přes to, že Nostalgie je pro Tarkovského taky dost niterná), zatímco Hlas Měsíce je skutečně spíš určen hlavně pro Felliniho. Možná je to jakýsi jeho poslední odkaz světu, ve kterém můžeme neustále luštit, ale stejně z něj nedostaneme asi ani polovinu informací. Slabé 4* ()

xxmartinxx 

všechny recenze uživatele

Tak tohle hodně nevyšlo. Měl jsem velký problém film dokoukat do konce a beztak jsem ho nedokázal ani pořádně vnímat. tentokrát si jsem ale jistý, že to není moje chyba, ale Felliniho, protože jeho poslední film je skutečná splácanina bez ladu a skladu poházených výjevů, které ani nejsou zvlášť zajímavé. Rozhodně Federicův nejhorší film. ()

Galerie (35)

Související novinky

Zemřel Paolo Villaggio, pan účetní Fantozzi

Zemřel Paolo Villaggio, pan účetní Fantozzi

04.07.2017

V 84 letech nás v pondělí opustila italská komediální legenda Paolo Villaggio. Rodák z italského Janova si zahrál v desítkách italských komedií, nejvíc se ale proslavil jako nešikovný účetní Ugo…

Reklama

Reklama