Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Celovečerní hraný debut a autorský film F. Feniče byl natočen v roce 1984, ale do distribuce byl po zákazu uveden až v roce 1989. Vypráví jednoduchý příběh obyčejné venkovské dívky, vstupující do života jen s velmi mlhavou představou o své budoucnosti. Nespokojena s jednotvárnou prací na vesnici dojíždí každé ráno do města, kde si našla zaměstnání stejně stereotypní a ubíjející. Rýsuje se jí pouze jediný prostý cíl: mít kluka, pak se vdát a založit rodinu. Na osudu své průbojnější kamarádky ale vidí, že i splnění tohoto cíle ma své stinné stránky. Sama prožije první milostné zklamání a první drsnou životní zkušenost... (oficiální text distributora)

(více)

Recenze (81)

Big Bear 

všechny recenze uživatele

,,Tady nikdo v mimopracovní době spát nebude! '' ---- Možná někomu může připadat, že Fenič kopíroval Formana, já ale říkám i kdyby tak co . Super! Proč? Jestli Forman jsou skvělá konzerva šedesátek, tak Fenič to samé udělal s osmdesátkami. Ne že by se člověk zajíkal blahem, že v tom žil. Na lecčemž už bylo poznat, že režim mele z posledního. A v tom je právě kouzlo tohoto filmu krom samozřejmě problému do kterého se dostane mladá hrdinka. Někdy prostě vznikne film jako jakási časová konzerva, jako jakýsi časový otisk zcela mimoděk aniž by si to autor přál a usiloval o to. V případě Feniče si myslím, že už v té době právě díky důrazu na sebemenší detaily tušil co dělá a že některé věci schválně takto zachycoval. Mihulová hrála skvěle a tyhle role mladých dívek jí šly velmi dobře. Možná ta její naivita bude v dnešní době 54 pohlaví a duhové revoluce připadat absurdní a neuvěřitelná, ale v osmdesátých letech měly dívky k dispozici maximálně tak knihu Děvčátko na slovíčko, případně informace od matek či zkušenějších kamarádek. Leckdo se o svatební noci skutečně divil, takže takové mladé poblouzněné tele kulturistou bylo zcela jasnou a lehkou obětí. Jen se divím, že to hrdinka řešila tak radikálně. Film bych rozdělil na dvě poloviny. Zatímco první půlka až do oné svatby je docela slušné retro, druhá je pak osobním dramatem mladé ženy. Dávám za tři džusy. * * * ()

Lavran 

všechny recenze uživatele

Život jako permanentní snaha o překonání pocitu odloučenosti, jakkoli naivní a džusová se někdy může zdát. A v centru vzkříšená formanovská optika a poetika (se všemi svými klady i zápory). Ta Feničovi umožnila nejen poukázat na neměnnost, ba obecnost jistých lidských tužeb, pohnutek, emocí a osobních trablů a paradokumentárně vykreslit určitý výsek socialistické reality, ale i dokázat, nakolik se od šedesátých let změnila samotná povaha skutečnosti, a jak se od sebe tyto dva stavy společnosti liší. Překročil tedy rámec běžné generační výpovědi. Skutečnost (80. let) je kinematografická, jakoby naznačuje Fenič, když opakovaně zpřítomňuje metaforu filmového střihu u montážní linky, zalévá scénu symbolickým "džusovým" světlem a vrací do děje přenosné rádio, z něhož se mechanicky, bez ustání linou dobové šlágry, ironicky komentující dění v obraze. Přeryv mezi realitou a snem o realitě se definitivně zahladil. Film se stal nedílnou součástí našich životů a proměnil naše vidění, očekávání i cítění. Z lásky se sice stala limonáda, zato k ní můžeme kdykoli vypnout hudební doprovod. ()

Reklama

Sarkastic 

všechny recenze uživatele

Hned na začátku filmu diváka zaujme titulní skladba, která výborně vystihuje celé toto dílo. Poté následuje hodně hořká, místy úsměvná podívaná o dívce, kterou v životě nic nečekalo a jí to (překvapivě) nestačilo. Nejde sice herecky ani dějově zrovna o zázrak, ale lepší 3* si tahle záležitost určitě zaslouží. „Postavíme si barák, koupíme auto, dítě už je zařízený…co víc bych si mohla od života přát?“. ()

Enšpígl 

všechny recenze uživatele

Mladá Alena Mihulová měla takový věčně zasněný pohled což se do Džusovýho románu docela hodilo. Problém byl jen v tom, že události, který Ála ve filmu prožívá by ze snění probrali i čerstvě zamilovanou želvu. Režisérsky to Ferko dal výbornou. Nuda, šeď, životní stereotyp a budoucnost, která se svým optimismem vyrovnávala té Casterově, když dorazil k Little Big Hornu. ()

dobytek 

všechny recenze uživatele

Já osobně teda nehýkám nadšenim ani z Formanovy ranný filmový tvorby a tim pádem mě tahle Feničova kopie nebavila skoro vůbec. Alena Mihulová se plácá od ničeho k ničemu a kolem se motaj různý bizarní postavičky. Neherci jsou tady úplně nulový. Místo nich tam klidně mohli dát voskový figuríny. Žádnej skrytej talent, jako byl třeba Šebánek nebo Vostrčil, tady fakt nenajdete. A samotná Mihulová nemůže celej film utáhnout. Že ukáže kozy, tim to taky nezachrání. Pozitivně hodnotim pouze fakt, že se Feničovi povedlo celkem dobře vystihnout ten šedivej, stereotypní život pracantů ve fabrice. 40% ()

Galerie (12)

Zajímavosti (6)

  • Po čtyřech letech v trezoru se v roce 1988 mohl začít snímek promítat pouze ve vybraných filmových klubech a to jen s povinným úvodem, který vysvětloval, že snímek nepopisuje realitu života v Československu. (Vodnářka)
  • Fero Fenič vzpomínal, že podle dramaturgyně filmu bylo provedeno ve snímku na 300 střihových zásahů. Proto se režisér shlédnutí takto upraveného snímku roky vyhýbal. (sator)

Reklama

Reklama