Fri os fra det onde
Fräls oss ifrån ondo
Fri oss fra det onde
Režie:
Ole BornedalScénář:
Ole BornedalKamera:
Dan LaustsenHudba:
Stefan NilssonHrají:
Lasse Rimmer, Lene Nystrøm, Fanny Leander Bornedal, Jacob Ottensten, Mogens Pedersen, Jens Andersen, Pernille Vallentin, Bojan Navojec, Kim Kold (více)Obsahy(2)
Moderní skandinávský morytát o relativitě dobra. Snímek dánského režiséra Oleho Bornedala bývá často přirovnáván k filmu Strašáci Sama Peckinpaha, kde také sledujeme civilizovaného a městským luxusem změkčilého muže bojovat o přežití své rodiny proti lynči barbarských venkovanů. Jenže zatímco v proslulém snímku amerického klasika byla východiskem krize maskulinity hlavního hrdiny potažmo démonizace venkova, dánský film je vystavěný jako moderní parafráze na morytáty. Stejně jako staré historky o mordech a zločinech i zdejší kruté vyprávění předkládá divákům otázky stran morálky, viny a trestu či dobra a zla. Bezútěšný svět dánského maloměsta stojí rozkročen mezi klidnou idylkou pro rodiny z vyšší střední třídy a pivem i tělesnými tekutinami nasáklou každodenní realitou bílé lůzy. Během městské veselice eskalují tamní vztahy, když je gastarbeiter, jenž přišel v bývalé Jugoslávii o celou rodinu, nařčen, že zabil ženu nacionalisticky smýšlejícího předáka místní komunity. Lynčovanému muži poskytne ve svém domě útočiště úspěšný advokát. Dříve poklidné sídlo za městem se stane místem vypjaté konfrontace krvežíznivého davu a muže, jenž automaticky ctí zásady justice a právní společnosti. Stylově vytříbený snímek pojednávající o xenofobii, bezpráví a bestialitě dřímajících v základech lidských společenství se stal mezinárodní senzací především mezi filmovými fanoušky a byl uveden na řadě festivalů včetně Toronta, Pusanu a Sitges. Režisér Ole Bornedal na sebe upozornil již debutem Noční hlídač (1994), který o tři roky později ve vlastní režii předělal pro americký trh pod názvem Hlídač mrtvých v hlavní roli s Ewanem McGregorem. (Česká televize)
(více)Videa (1)
Recenze (145)
Tímto snímkem u mě Ole Bornedal opravdu zabodoval. Naposledy jsem podobný pocit prožíval během projekce podobně surového filmu z estonské produkce - Zkažená mládež. Tentokrát nejde o šikanu, nýbrž o morální hodnoty a jejich meze, o náboženství a pravdu, ať už je jakákoli. Moc se mi líbilo vizuální zpracování filmu, které mu dodávalo ještě větší nádech syrovosti a depresivnosti. Opravdu mě překvapila účast Lene "Barbie Girl" Nystrom, která svou roli zahrála velmi solidně. Jaká je vlastně hranice mezi (relativně) normálním lidským smýšlením a bezmyšlenkovitým šílenstvím, které nevěstí nic dobrého? Zkrátka pro mě kvalitní filmařský kousek, který mě zaujal hlavně díky obrazovému vzevření a námětu (skvělá pointa!). ()
Kdyby... kdyby radši scénárista (a režisér) ubral na klišoidnosti a pojal příběh víc realisticky. Ale ta jeho přepjatá a vykalkulovaná zápletka na ně měla úplně opačný efekt, než bylo asi zamýšleno. Schéma jak v divadelní tragédii: Dva bratři - jeden vylízaný bezcharakterní ochlasta, druhý vzorný otec a občan. Jejich ženy - jedna nevzdělaná vypitá dilina, druhá oduševnělá dáma (ó, ty jejich "dojemné" všeříkající výměny pohledů na slavnosti...). Jeden křivě obviněný musulman z Bosny. Plus sbor, tady stádo tupých nametených hovad pod vedením usopleného cholerického dědka. Bosňák není, světe div se, ani pasák, ani dealer, ale poctivý nádeník, důvěřivý dobrák, trochu retardovaný a mluvící o sobě ve třetí osobě, aby vzbuzoval soucit, ubožák, který ztratil ve válce rodinu a jako by to nestačilo, stane se obětí nespravedlivé nenávisti a zvůle xenofobních dánských vidláků, ožralých jako... Dánové. V průběhu filmu jsou scény stále artovější a teatrálnější, jako jakási filmová varianta novodobého shakespearovského dramatu... Ale jo, samozřejmě že vím, co tím chtěl básník říci, je to všechno obrazné a alegorické a nastavuje nám to zrcadlo a tak... Ale aby mě to oslovilo, nebo dokonce dojalo, musel bych být senil, nebo salónní pseudohumanista. Ale objektivně - nebyl to vůbec špatný film; jedna hvězda za povedený artový vizuál, druhá za poprsí hlavní představitelky, třetí za nečekanou pointu. ()
Severský chlad čiší z každého políčka filmu, drsné přepracování drsných Strašáků od Peckinpaha. Kolik zla v nás číhá pod povrchem ? Co dokáže prolomit bariéru zdánlivé lidskosti v zoufalé duši ? Muž bránící svůj dům a principy, žena hájící své děti. Skvělá studie xenofobie, nenávisti a skryté zloby. ()
Jaká úleva po dlouhé době, když se divák kouká na originální pojetí, skvělou kameru a hlavně nemusí poslouchat až stupidně dovysvětlující věty, kdy hrdinové komentují vše co právě dělají. Škoda že očekáváné obléhání domu nevygradovalo v nic extra pořádného. I tak nás ale čekají nějaká šokující odhalení a filmový zážitek, který mě ještě více utvrdil v přesvědčení že na půdě psychologie, motivace postav a originality je Hollywood již dávno mrtvým místem. ()
Staré ženy s nemocným srdcem se nemačkají! Skandinávská frost deka o bezmezné negativitě zla a až absurdní relativitě dobra. Pod dohledem vyblinkaného kamerového filtru se v prvním dějství rozdělují role (složte větu ze slov: tragédii, tady, k zkurvené, schyluje se), aby pak přišlo poněkud podezřelé chování účastníků garden party (skutečnosti, že kořist zahnaná do kouta se brání, pomsta je slepá, dav dodává sílu a Dáni pijí jako Dáni sice vnesou trochu světla, ale rozhodně vše nevysvětlí) a taky nečekaný twist s nádechem pitoreskního paradoxu (kdo ho čekal, lže a celou dobu jen čuměl do dekoltu Lene Nystrøm).. Rozmýšlení mezi třemi a čtyřmi hvězdami mi Bornedal usnadnil svým satirickým, dalo by se říct až černohumorným pojetím, kterým zdárně rozčeřil stojaté vody podobně laděných kousků o "sociálních střetech", tekoucích z delty neevropské provenience. Apropo, dokonalý casting, těchto Strašáků by se bálo i zelí.. ()
Reklama