Katka

Televizní Katka byla strhující tím, jak ukázala proces destrukce mladé dívky prostřednictvím drog. Filmová verze vývoj odbyde během dvaceti minut, a pak už poměrně monotónně sleduje zbídačenou osobu v koncích. Je to mnohem víc voyeuristické pozorování padlé trosky - přirovnal bych to k natáčení mršiny, která se pomalu rozkládá, a ten hnus se taví v těžkou depresi. Způsob, jakým točí Helena Třeštíková se mi nikdy nezdál úplně košer (čím větší trable postavy prožívají, tím víc je film "silný" - není to zvrhlé?), filmová Katka ale obnažuje jeho nástrahy víc než kratší a živější televizní verze. 70% (16.11.2010)

Katka mi utekla na festivalu, potom i televizi, ale nakonec přece jenom došlo na její projekci. Tak obsah filmu je bez diskuze obrovsky silný, ale to jsem tušil už před jeho zhlédnutím. Zajímala mě hodně forma. V dokumentech má velký význam hudba, která může film vhodně podpořit, nebo také zadělat na citovém vydírání. V Katce zazněly melodie jen při scénách s vodou, kdy zrovna o nic nešlo a pak ještě u putování hlavní hrdinky a jejího přitele na cestě za domovem, a to kvituju. Stejně tak oceňuju, že režisérka se sice během filmu sem tam na něco zeptala (nebyla však v záběru), ale jinak nezasahovala, až 10 minut před koncem při rozmluvě s Kateřinou. Helena Třešítková se zkrátka snažila co nejméně vměšovat a pokusila se o co největši autenticitu, a to se jí myslím celkem dařilo. Závěrečné "Že se jí omlouvám" jenom podtrhlo podstatu hlavní hrdinky, se kterou se snad dalo dlouhou dobu alespoň trochu cítit a fandit jí při jejích snahách, ale když nezabralo ani narození dítěte a nové šance, proč bych měl takového člověka litovat (čistě můj subjektivní názor). (15.12.2011)

No to je úplná tragédie. co na tomhle každý vidí? Co to hodnocení? Co je na tom krásného? je to příšerné a zdrcující. Točit nějaký dokument o prašivé feťačce, která do toho spadla vlastní vinou. Bylo to její svobodné rozhodnutí a teď si hraje na chudinku a my se na to budeme všichni dívat a říkat si, tohle z člověka udělají drogy! Každý slušný člověk ví co drogy dokážou a přece je nebude brát. Mě osobně je fuk kolik je na světě feťáků a jestli to mají za pár a nebo ne. skončí v kanále, kam tak jako tak patří. Tenhle film je absolutní ubohost. Natočí někdo také film o poctivých pracujících lidech, kteří byli postiženi záplavami? A výdělek půjde na jejich konto? Natočí někdo film o poctivých pracujících lidech, kteří jsou ve státem nechtěně vytvořených ghettech terorizovány a okrádány právě takovými prašivci jako je tahleta Katka? O slušné občany se v této zemi nikdo nestará. Za to však se točí výstavní dokumenty o feťácích a cikánech a bůh ví o komsi ještě. Ukazuje se tam jak oni za to nemůžou a jak je důležité jim pomoct!!!! FUJ FUJ FUJ FUJ!!!!!!!!!!!!!! Až je mi z toho špatně!!! Jediné co tomu dokumentu schvaluji, je akorát to, že se na to někdo podívá a čumí s otevřenou hubou jak je to odporný. Lůzy a přenašeči smrtelných nemocí v dnešní společnosti je absolutní tragédie. To abych se bál pustit své děti ven. Protože nikdy nevíte, kde na vás vybafne nějaká ta Katka s virem HIV doprovázená nějakým smradlavým cikánem, který se ještě k tomu neumí ani slušně chovat. (23.10.2010)

Asi nemá zmysel rozprávať o tom, že sila časozberného dokumentu tkvie v tom, že ani režisér a ani protagonisti nevedia, ako ich "príbeh" skončí. On samozrejme nekončí a v prípade Katky je smutné to, že v akomkoľvek okamžiku by sme natáčanie stopli, záver by bol smutný. A možno aj v prípade tesne po narodení jej dieťaťa, pretože by sme tušili, kam to bude spieť ďalej. Třeštíková sa zameriava na Katkinu závislosť, ale nezabúda, že aj na drogy si treba nejako zarábať a spôsob tohoto zárobku nám predstaví. Skutočne neveselá sonda do života narkomana, ktorá je takmer stopercentne autentická, alebo aspoň tak pôsobí a tým pádom aj účinnejšia, ako by bola v hranom filme. Napríklad aj na motívy Katkiných osudov. (26.03.2015)

Dokonale didaktická antidrogová prevence, která ale tím, že nepoužívá otravné didaktické metody a svou pozorovatelskou pozicí, má na rozdíl od nich šanci zapůsobit, ideálně na druhý stupeň základky. Inu, verba movent, exempla trahunt. Rozhodně klobouk dolů před humanistickým nasazením, opravdovostí a časosběrnou vytrvalostí Heleny Třeštíkové, u níž necítím kalkul, ale s publikem složeném z homo sentimentalis nesouzním. Ale jak tady čtu v komentářích "syrové, drtivé, brutální, silné" - to jsem u Katky ani omylem necítila. Na rozdíl od školní besedy s narkomanem. Ale to mi bylo dvanáct. (20.01.2010)