Malý Herkules

Když jsem se před lety (vážně už je to tak dlouho?) blížil ke svému 500. hodnocení na ČSFD, řekl jsem si, že si takový milník musím vyhradit pro něco opravdu extra, a tak jsem sáhl po Vykoupení z věznice Shawshank, tehdy i dnes nejlepšímu filmu podle uživatelů ČSFD, protože jsem ho ještě nebyl viděl (miluju předminulý čas). No a když se přiblížilo 1 000. hodnocení, měl jsem docela jasnou představu o tom, který film padne za oběť tomuto komentáři – protipól Shawshanku, tedy Herkules 3D, nejhorší film v žebříčcích ČSFD. Shodou okolností se projekce uskutečnila na mé jmeniny a nutno dodat, že jsem z práce přišel mírně rozladěn, protože dětinská zábava některých maturantů, která spočívá v honičkách po chodbách a vrhání se na dveře učeben, ve kterých probíhá výuka, dokáže člověku pořádně pocuchat nervy. Přesto jsem se rozhodl do Herkula jít a nakonec jsem se nestačil divit. Bohužel jsem nebyl schopný sehnat 3D brýle, takže jsem se byl nucen dívat na rozmazaný obraz se zelenými a červenými obrysy, ale nemyslím si, že bych přišel o něco zásadního. Celý spektákl začíná mystickým prologem vypravěče a po něm se bez jakékoliv expozice rozjíždí scéna, ve které se malý Herkules nechává slyšet, že by rád poznal svět smrtelníků. Z jakéhosi důvodu je ve scéně přítomen i Sókratés. Jestli ve skutečném řeckém nebi mají kino a Sókratés měl možnost vidět tenhle film, tak doufám, že za to filmaře chodí strašit a nutí je přiznat, že nic neví (zejména o umění točit filmy). Na scéně se objevuje i mocný Dius (promiň, češtino) a snaží se Herkula od jeho záměru odradit. Celému tomu přihlíží smečka bohyň/múz/kurev, které Zeus nasbíral při okružní cestě po Moldavsku a Ukrajině (nic proti těmhle krajinám) a které posedávají u sloupoví chrámu, kde se celá scéna odehrává. Kurvám velí hlavní kurva Héra s přízvukem uklízečky hajzlů z Katanie. Citlivý dialog otce a syna je záhy přerušen příchodem Marduka, jehož hraje herecké eso Paul Wight. Marduk způsobí v chrámu chaos tím, že se se Zeusem (promiň, češtino… a řečtino) pustí do velkolepého souboje. Blesky blýskají, kapky pleskají, Sókratés se snaží oba kohouty usmířit a moldavské kurvy utíkají, protože už pochopily, že Marduk nedorazil na svačinu a píchy-pích. Malý Herkules bere roha a ocitá se ve světě smrtelníků, shodou okolností v Kalifornii, kde se ho ujme malý Curtis (jediná relativně slušně zahraná postava ve filmu). Následuje kolotoč hoven, blbých keců, diletantských efektů, laciné digitální kamery, občasného 3D (v některých scénách třetí rozměr chybí), Zeusa (ještě jednou promiň, češtino) promlouvajícího ze záchodové mísy, příšerně napsaných scén, těžce nezvládnutých ustavujících záběrů a vůbec filmařského selhání po všech stránkách. Nevím, co na téhle pičovině tvůrcům tolik trvalo, že musela vyjít pět let po produkčním procesu, tipuju ale, že se tahle banda amatérských hovad chtěla povozit na popularitě Avataru a vzpomněla si, že kdysi dávno natočila pár zkušebních záběrů s ukrajinským pořízkem Sandrakem. A tak spatřil světlo světa tenhle výgrc. Nakonec ale nelituju, že jsem měl možnost ho vidět, protože se jedná o zážitek na celý život – něco takového mě bude budit ze spaní ještě dlouho. A jsem rád, že do druhé tisícovky můžu vstoupit s tím nejhorším za sebou. (1 000., 29. IX. 2014) (30.09.2014) (méně) (více)