Pan Bobr

Pan Bobr je zvláštní film o zvláštním člověku, kterým Mel Gibson bezesporu je. Ale mám ho rád, i když j takový, jaký je. Kdyby to byl hajzl, jak o něm rádi v Hollywoodu mluví, tak by Jodie Foster s ním nenatočila takový filmy. A musí se nechat, že Mel toho blázna zahrál velice dobře. Kdekdo v té jeho postavě hledá spojitosti i s jeho reálným životem. Už se těším, až ho ve filmech budu vídat zase častěji a přeju mu, co nejvíce úspěchů. On si je zaslouží. Ať je jakýkoliv. (16.04.2012)

Takové malé společenské vztahové drama, ozvláštněné zvířátkem, kterého má svět tak rád. Americké nezávislé léto v zimě. Festivalový film, na který už jsem dlouho čekal, jelikož času je pomálu a dobrých filmů, nebo těch, které se vám trvale vryjí do paměti, ještě míň. Miluju Jodie Foster stárnoucí, točící. (28.01.2013)

Neskutočne silná myšlienka filmu, ktorá hovorí za všetko: "sometimes, we reach a point where, in order to go on, we have to wipe the slate clean. We start to see ourselves as a box that we're trapped inside. And no matter how we try and escape, self-help, therapy, drugs, we just sink further and further down. The only way to truly break out of the box is just to get rid of it altogether... Starting over isn't crazy. Crazy is being miserable Crazy is pretending to be happy. Pretending that the way things are is the way they have to be for the rest of your bleeding life. All the potential, hope, all that joy, feeling, all that passion that life has sucked out of you. Reach out, grab a hold of it and snatch it back from that blood-sucking rabble. " (21.08.2011)

Zajímavý námět, který však po zhruba 35 minutách ztratí dech a na celovečerní stopáž je protahovaný nevěrohodnými historkami a jednáním postav. Navíc ústřední téma není pojmenované - jde o deprese, vyhoření? Jak to, že nezabírají léky, a hlavně antidepresiva? A to se nešlo bobra zbavit jinak? Slušné herecké výkony, ale režijně přece jen u mne vede Jodie Foster s Domů na svátky. (29.06.2012)

Nápad je dobrý a originální. V první polovině jsem se párkrát i upřímně zasmála a příjemně film hrál na emoce. Postupně se originalita začala vytrácet a především poslední půlhodina už mi úplně zkazila dojem. Tam jakoby se film přepnul a najednou se snažil říct něco jiného než v první polovině, začal vyprávět o něčem jiném. Musím říct, že ve druhé polovině se mi daleko více líbila linie s Antonem a Jennifer a ta přitom rozhodně originální nebyla. Prostě celý tento nápad s bobrem nebyl úplně dotažen do konce a je to škoda. Jodie Foster je ale zajímavá režisérka, která umí natočit uvěřitelný film a rodinná dramata jí určitě jdou, takže snad od ní ještě někdy něco uvidíme. Celkově se na Pana Bobra dívalo příjemně, herci byli dobří, ale něco tomu chybělo. (03.03.2012)