Pan Bobr

Gibson je skvělý. BOBR pár chybek má, ale jeho myšlenka je skvělá a vlastně i dost originální. Pár částí mě dokonce mile udivilo, kam až Jodie dokázala zajít. Ke konci se výsledek trochu tříští nejistotou jaké by mělo být vlastně ponaučení, nebo řešení celého toho problému, jenže protože žádné univerzální není přejde scénář do klasického otec-syn schématu a přeskočí na úplně jinou kolej. Dalo se z toho vytřískat víc, ale i tak šlo o hodně výjmečný kousek. (02.09.2011)

K filmu jsem přistupoval s obavami. Nejen, že jsem se všude dočítal, o jaký jde propadák a jak se film po režijní stránce nepovedl, jak se Mel Gibson ztrapnil takovým návratem na plátno aj. Rozhodně nesouhlasím, jde o velmi povedené psychologické drama o depresi postiženém muži, který si nachází svou cestu, jak se vrátit alespoň částečně do "normálního" života. Film i přes všechny kritiky stojí hlavně na bezvadném Melu Gibsonovi, který opět dokazuje, jak vynikajícím je hercem. I když si ho lépe představíme v akčnějším snímku, tak ukázal, že i vážné drama mu nedělá problémy a naopak zde více ukázal svůj talent. Mimiky jeho tváře, intonační projev, přirozenost a až hmatatelné vcítění se do role, tak dokáže zahrát málo kdo. Trochu vzdálená mi tady přišla Jodie Foster, která jako žena Waltera Blacka není moc výrazná. Taková herečka by měla mít více místa na světle. Vzhledem k tomu, že režírovala, se dá její postava ve filmu pochopit. Ne, že by hrála málo, ale je vidět, že rozdělení sil do režírování a hraní pro ni byl oříšek. Jinak má film vše, co od takového druhu dramatu očekávám - dojemné scény, duchaplné dialogy, jemná hudba a pomalé písně. (17.08.2011)

,,OSOBA, KTERÁ VÁM PŘEDALA TUHLE KARTIČKU JE V PÉČI LOUTKY NA PŘEDPIS, NAVRŽENÉ PRO VYTVOŘENÍ PSYCHOLOGICKÉ BARIÉRY MEZI NÍM A NEGATIVNÍMI ASPEKTY JEHO OSOBNOSTI“...... /// To bylo tenkrát, když Oksana řekla Meloušovi ,,Sbohem!“ Cestou za očistou svýho jména se stavil u Jodie, a prej jestli by o něm nenatočila film. Když slíbil, že ji nebude řezat – souhlasila. Musela však splnit jednu podmínku: ,,aby ten film byl o tom, co na Oksaně nejvíc obdivoval....“ Podařilo se! Samozřejmě, všechno je to mnohem složitější. Baví mě styl, kterým je příběh beznadějně deprimovanýho jedince rozehranej a předvedenej. NIKDY NEVYHRAJEŠ! Nedokážu říct, jestli je bobr Jodie lepší než ten Oksany, ale má vizi, energii a sílu. Komedie? Tragédie? Film vzbuzuje emoce. Špatný i dobrý. Optimismus dostává K.O. od pesimismu a je dost možný, že by se to mohlo stát i vám (mě!). Proto nezapomeňte: ,,Nemít bobra přece není důvodem k tomu bejt sám!“ /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Chtěl bych natočit film o svých depresích. 2.) Chtěl bych vám něco říct, ale loutka mi to nedovolí. 3.) Chtěl bych poděkovat za titule ,,SaNcHeZ“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR * AKCE ne NAPĚTÍ * (16.08.2011)

Zajímavý námět, který však po zhruba 35 minutách ztratí dech a na celovečerní stopáž je protahovaný nevěrohodnými historkami a jednáním postav. Navíc ústřední téma není pojmenované - jde o deprese, vyhoření? Jak to, že nezabírají léky, a hlavně antidepresiva? A to se nešlo bobra zbavit jinak? Slušné herecké výkony, ale režijně přece jen u mne vede Jodie Foster s Domů na svátky. (29.06.2012)

Takové malé společenské vztahové drama, ozvláštněné zvířátkem, kterého má svět tak rád. Americké nezávislé léto v zimě. Festivalový film, na který už jsem dlouho čekal, jelikož času je pomálu a dobrých filmů, nebo těch, které se vám trvale vryjí do paměti, ještě míň. Miluju Jodie Foster stárnoucí, točící. (28.01.2013)