Láska jako trám

Nestárnoucí legenda českého divadla a filmu Jan Pivec v tomto filmu předvádí jak jinak než zcela excelentní herecký výkon a dokazuje nám všem že do starého železa rozhodně ještě nepatří. Jeho neustálé se divení něčemu a opakování frází jako "jééžišmarja" nebo to snad není možné se stalo takřka kultovními. Jen si vzpomeňte kolikrát zazní třeba v jiném televizním filmu např. v "Příběhu dušičkovém".? Stále považuji Pivce televizního za lepšího než toho filmového. Toď můj názor a nikomu ho nevnucuji. Ve filmu není vidět jen Pivec velmi zdatně mu při jeho excesech sekundují Bohouš Záhorský a Jiřinka Šejbalová. Jak moc jsem se zasmál při scénách na výletní lodičce na Vltavě, či se stříháním drahého kožichu (a lištiček na něm) z výprodeje resp. ze starožitností. Nebo u Záhorského doma, kdy mu Pivec povídá proč si nezatopí nebo proč si nato jídlo nevezme talíř. A on mu odpovídá něco jako ve smyslu to bych ho musel mejt a to bych se musel zvedat.! Televizní klasika a zlatý fond naší televizní zábavy. To se prostě musí vidět-a to nejlépe několikrát, o tom psát prostě nejde. Film získal v roce 1967 Cenu televizních diváků a Cenu za nejlepší mužský herecký výkon Janu Pivcovi na MTF Zlatá Praha. (03.11.2006)

Nádherná (především) konverzační komedie. Chtěl jsem použít nějakou hlášku ze slovních soubojů Jana Pivce a Jiřiny Šejbalové, ale jejich tam tolik, že bych nevěděl kterou :-) Kromě jejich hereckého koncertu kvituji perfektní scénář, který velmi vystihuje skutečné rodinné situace a nebojí se zavtipkovat si i ze stranických schůzí.. Je vidět, že tehdy byla doba opravdu uvolněná a oproti dnešku, kdy máme sice demokracii, ale jsme svázaní různými požadavky, mohly vzniknout takové krásné filmy... (02.10.2015)

Pivcův styl humoru mám rád, tady mu navíc zdatně sekunduje Šejbalová a možná ještě zdatněji Záhorský. Právě scény se Záhorským mi přišly nejzábavnější a vytáhly to na pět hvězdiček, ať už Pivcovy nářky na manželku ("A jednou, když jsem dělal referát o mezinárodní situaci, víš, že se smála? Ta se smála, ano, třebaže ta situace byla vážná") či Záhorského vdovecký životní styl ("No a zbytek důchodu, ten můžu klidně a bez počítání propít v pivu. Radím tento systém všem důchodcům"). Jedinou větší výtku mám vlastně k závěru, který mi přišel scénáristicky trošku odfláknutý. (02.10.2018)

Ta neuvěřitelná rychlost jakou se děj odvíjel od hádky k usmíření. Přímo herecký koncert Jiřiny Šejbalové a Jana Pivce. Krásný film ze života - přítele (a nutno nekriticky podotknout, že i sebe) jsem v tom viděla několikrát. Nejlepší příklad - nechte chlapa samotného nakupovat - myslím si, že od 50. výročí svatby bych taky chodila s lištičkami u krku...:o) (06.10.2011)

"Cože kvůli tomuhle hadru já si bral 2 dny dovolený. Maminko to si se neměla urážet, ale rovnou to hodit do popelnice". Jan Pivec a Jiřina Šejbalová v příběhu o pošetilostech stárnoucí dvojice po 50 letech manželství. Dokonalý herecký koncert této dvojice.  Příběhově mi to dost připomnělo, jak můj dědeček udělal ve své době něco podobného, jen s tím rozdílem, že se nejednalo o "výhodnou" koupi kožichu pro manželku, ale džínsů pro své vnuky v tuzexu...:D Stáří bývá někdy vskutku dosti pošetilé, zde třeba, když se naše titulní dvojice rozhodne oslavit v zimě výročí seznámení platbou na lodičkách. Pošetilé, resp. lépe řešeno hloupě, se ale asi mohou chovat lidé v jakémkoliv věku. V tomto směru je třeba velmi trefná ta scéna rodinné sešlosti. "Tohle bys mi do očí neřekl..." :D  Já bych do očí fandů československého filmu, za jakého se sám považuji, asi neřekl, že se mi to  zas tolik nelíbilo, abych mohl dát plný počet hvězdiček. Herecky to jistě nemá chybu, ale to časté hádání se Pivce se Šejbalovou mi přeci jen už někdy lezlo na nervy. Asi i proto, že přesně takto či podobně jsem to v dětství zažíval u své babičky s dědečkem... (18.01.2023)