Ženy v pokušení

Někdy přijdou chvíle, kdy je čas zamknout kancl, vypnout telefon, odpojit počítač, svléknout dress codem diktovaný oděv, smýt si obličej z ksichtu, vyhnat všechny vážné i legrační známosti na pivo, svolat maminku, sestry a babičku a sesednout se před obrazovkou. A potom se ironicky pousmát, pohlédnout k projednou nezamračenému nebi, obout podpatky, kráčet středem a všem moralistům vzkázat: "Na rozdíl od tebe si píchám, s kým chci, ale s nikým nevyjebávám." (25.01.2013)

Překvapivě dobrý film a jak se ukazuje, Jiří Vejdělek je především dobrý scénárista. Málokdy se mi u romanticko-vztahové komedie stává, že se srdečně směji ne tomu, jak je film nedůvěryhodný až trapný, ale situacím a humoru v nich obsaženému. Jestli je ovšem něco na škodu, tak silně kontroverzně nepokrytě adorovaný hedonismus téměř všech postav. ,,Prozření" hlavní hrdinky v závěru snímku už bylo více než ryze sladěno s duchem dnešní mělké doby. Ženy v pokušení obrací navíc emancipační snahy na hlavu - film s ženskými hrdinkami určený tedy především pro ženy inklinuje k exponování slabých mužských postav - vypadá to, že to je obecný rys všech Vejdělkovo filmů. Ví bůh, do jakéže poradny to chodí on...:-) (31.05.2010)

Ženy v harašení, další vztahová komedie přesně mířící na své vieweghovskými čajíčky odkojené publikum. Stejně jako Líbáš jako Bůh se netají přítulností k nevěrám, sexuálním eskapádám všech generací a slabým mužským postavám. Na film nahlížíme hédonistickou životní optikou hlavní postavy, uberšik babičky, (výtečná, nepřehrávající Balzerová), která je českou verzí mužsky živočišné Samanthy ze Sexu ve městě, až na to, že je tak trochu ekonomická pijavice. Paradoxně jde o jedinou funkční a komplexní postavu, zatímco chování zbytku osazenstva jako by pouze otrocky naplňovalo režisérovy erotické fantazie, od sexu s černoškou až po .... Vzhledem k solidní herecké práci a řemeslnému standardu Vejdělkovo dílko vysloveně neuráží (až na záběry z manželské poradny- proč české filmy dělají z jakýchkoli psychologů a pacientů psychopaty?), jen je mi prostě tenhle typ "dělání humoru" a vidění světa dokonale cizí- romantický či komediální náboj nula celá nula. Cílovou skupinu nicméně uspokojí, navzdory tomu, že tento navenek "estrogenový" film je samý testosteron. 45% P.S. Komunikační kanál kadeřnic JE geniálním marketingovým tahem. (11.03.2010)

Nenáročná česká komedie určená spíš pro mladší a střední generaci. V současné produkci se jeví jako dobrá výplň multikin společně se Supermanem 4, Piráty z Karibiku 5 a Auta 3. Svoje publikum si vždycky najde. Pozitivum je, že na rozdíl od trapných romantických komedií nabízí i dramatický rozměr na úrovni propletence milostných vztahů. Problém je, že jednotlivé postavy místy působí příliš šablonovitě a pohybují se ve velmi úzkých mantinelech, které jednoznačně vytyčují tok děje. Dostáváme tak poněkud zkreslený svět odtržený od času a reálných lidských starostí. I při studiu mezilidských vztahů, které jsou zde hlavním tématem, je film příliš úzkoprsý. Každopádně je to film, který neurazí (Krom některých babiččiných průpovídek, které jsou za hranicí zdravého vkusu.). Z konkurence hollywoodského braku vychází vítězně. 62% (08.11.2011)

V posledních letech jen horko těžko hledám mezi českými zástupci film, který by mě zásadněji oslovil. Přesto se tu a tam našel (Kráska v nesnázích, Venkovský učitel, Tajnosti). Vlastně se mezi ně dá počítat i poslední Vejdělkův film Václav, na kterém se dají vyčíst velké ambice. Vejdělek se sympaticky vyvíjí a z lidových komedií přesedlává na silnější témata, kde humor spíš jen probleskuje kdesi na pozadí. Nejprve ale trochu rýpání.. Stejně jako Václav ale i Ženy v pokušení trpí nejasným dramaturgickým rozvrhem. Divák chvíli sleduje komedii, pak zase rodinné drama s vážnými momenty. Navíc jsem si přál, aby ve mně snímek mohl víc doznít. Mnohdy namísto emocionálního mrazení divák čelí prázdnému utnutí děje, situace.. I tak většinou vybruslí se ctí (bez pocitu trapnosti a studu), a to je jenom dobře. Samotný příběh je prostý. Matka načapá svého manžela v náručí vnadné černošky, oporou je jí dcera a foukat bolístky přijede i babička. No, babička.. každopádně okolo ústředního tria se ještě motá dceřin přítel, matčina potencionální nová známost a babiččin sepisovatel memoárů-další zářez. Zaslechl jsem něco o srovnání s nedávným diváckým hitem Líbáš jako bůh. No, buďme nohama na zemi. Vejdělkův snímek má nesrovnatelně vtipnější a navrch netriviální dialogy, hutnější zápletku a herectví bez umělé přepjatosti. To asi docením nejprve. U Lenky Vlasákové si divák chvíli musí zvykat na herecké pojetí své postavy, ale poté je znamenitá. Dokáže nabídnout sebeironii, nadhled i rozjařenost šestnáctileté puberťačky. Minimálně znamenitý je i návrat jedné české herecké lady na filmové plátno. Filmaři trestuhodně opomíjená Eliška Balzerová srší vtipem, půvabem, šarmem i charismatem a scény, ve kterých se objevuje, krade pouze pro sebe. Její živočišná Samantha ze Sexu ve městě má Českého lva dle mého jistého. A zaslouženého. Potěší i začínající naděje Veronika Kubařová, stejně jako pánské osazenstvo (třeba všeuměl Dyk neztrácí svou přirozenost ani v intimních scénách). Když chválit, tak je třeba vyzdvihnout i ty drobné detaily (nadvakrát nedořečená historka!!) a situační žertíky (skákání panáka po „mrtvém“ těle), které v českém filmu dlouho nebyly-chyběly. Sečteno, podtrženo.. Zhruba o deset patnáct minut bych zkrátil, ale jinak bych neměnil. Díky za to.. (15.02.2011)