Na mamuta!

Při pohledu na filmografii Gérarda Depardieu z poslední dekády je nutné konstatovat, že podle všech známek trpí velkou sociální nouzí, protože bere prakticky jakoukoli nabídku a z někdejšího filmového klenotu a vývozního artiklu do zámoří se stala nevkusná bižuterie zdobící obstarožní klekánice. Důkazem, že hrát nezapomněl a jeho filmové role nejsou jen důsledkem prohrané sázky, je vedlejší postava gangstera ve Veřejném nepříteli a především hlavní role v tomto snímku. "Mamut" je zasloužilý pracovník jatek, který po dobu deseti let neprotestoval proti jakémukoli přidělenému úkolu, ba co víc, v podstatě ve své práci ani nepromluvil. Jeho myšlenkový svět je totiž prostinký a je vděčný za namáhavou fyzickou práci, při které nemusí zaměstnávat mozkové buňky. Dokonale ho zaskočí fakt, že dosáhl důchodové hranice a jeho doposud pečlivě nalinkovaný jednoduchý svět dostane zásadní trhlinu. Při své těžkopádnosti je pro něj obtížné se změnám přizpůsobit a vyřešit banální životní problémy. Při pouhém nákupu v supermarketu je schopný nadělat takovou paseku, že se divákova bránice natřásá ještě po několika minutách. Tím spíš pak je pro "Mamuta" obtížnější zvládnout vyřízení starobního důchodu. Střídal totiž zaměstnání jako ponožky a vzhledem k jeho odporu k papírům je nasnadě, že mu spousta důležitých lejster schází. Po nevybíravém nátlaku manželky usedá na stařičký motocykl a film se mění v poněkud bizarní road movie po jeho minulosti, při které se setkává nejen s pozoruhodnou sebrankou bývalých zaměstnavatelů, ale i s pozapomenutými rodinnými vazbami. Celé se to odvíjí v tragikomickém duchu a ve zvláštní poetické nadsázce. Pouhý pohled na hromotluka s tváří vysloužilého boxera po sérii drtivých porážek, s dlouhými vlasy a věčně nechápavým pohledem ve tváři tomuhle filmu přidává spoustu procent. Trochu mi vadila ta halucinogenní linie s Isabelle Adjani, ale každopádně jde o přívětivý lidský snímek, který na pár místech překračuje hranice politické korektnosti, jak ji vnímá maloměšťák. Celkový dojem: 80 %. (28.11.2010)

Francouzský film Na mamuta! je očistcem života a symbolika cesty má zde hmatatelný tvar. Osobité filozofické dílo prostřednictvím cesty bilancuje a vyvolává vnitřní katarzi. Bizarnost je střídána obrazovou provokací až do dekadentních sfér temné stránky lidské duše. Souhrn podivností vysvobozuje trápící duši z krutého zajetí mysli a nabízí novou šanci na život. Hlavní postavou svérázné sondy do duše člověka je Serge Pilardosse (velmi dobrý Gérard Depardieu), muž na pokraji jakéhokoli zájmu. Těžká manuální práce je svým způsobem únikem před traumatem minulosti. Každodenní návyky a rituály jsou přerušeny odchodem do důchodu. Toto mezičasí se stává dobou hledání sebe sama. Pátrání po vlastní identitě zákonitě vede přes vlastní marast mravní i existenční. V nepřehledném vnitřním bludišti nevyrovnaného světa lze sejít z cesty bez pozorování i návaznosti. Jedna osobnost se bortí a zaniká, aby nový obrozený jedinec povstal z popela očisty. Nový neznámý pocit vysvobození dává nové možnosti počátku. Hlavní ženskou postavou je Catherine Pilardosse (velmi zajímavá Yolande Moreau), prostá žena a manželka Serge. I pro ni je mezidobí, vedoucí k zmrtvýchvstání, očistnou kůrou. Ubíjející stereotyp jen s námahou toleruje toho druhého vedle sebe. Složitě se ohlíží po jediném důvodu k setrvání a jiné světlejší vyhlídky jsou v nedohlednu. Rovina symboliky je vedena skrze přelud ztracené lásky (šarmantní Isabelle Adjani). Pouze přijetí dlouho oddalované skutečnosti dovolí uzavřít nejtěžší životní očistění a konečné vysvobození ducha. Částečnou metaforou je také Solange Pilardosse (pozoruhodná Miss Ming), svébytný sirotek a neteř Serge. Její přirozená bezelstnost udává směr pouti znovunalezeného strýce po zpustošené krajině vlastní duše. Z dalších rolí: důsledný a sebevědomý hledač pokladů s detektorem kovů (velmi zajímavý Benoît Poelvoorde), na každou situaci připravená podvodnice (zajímavá Anna Mouglalis), Catherinina kamarádka a kolegyně Danièle (Catherine Hosmalin), Sergeův zestárlý bratranec Pierre (Albert Delpy), či zaskočený personální úředník (Bouli Lanners). Přelomové katarze probíhají přes vnitřní svět, celý ho zpřevrací, žádnou hodnotu nenechá na stejném místě. Až pád na dno hlubiny osvobozuje zakletou duši. Odhoďme bigotní morální zábrany a poznejme vlastní podstatu! Proti tomuto způsobu nazírání na filmařskou práci nemohu mít mnoho námitek. (15.09.2017)

[IFF, Bratislava 2010] Po politicky nekorektnej a ironickej pamiatke na francúzsku anarchistku ("Louise-Michel") si radikálny tandem Gustave de Kervern/Benoît Delépine na plné obrátky rozkrúca menej hyenisticky driapavý, ale za to čo do diverzného žartovania nezvykle progresívny kolotoč. Ten sa hneď od prvotných okamihov vrtí ako pobesnený, nekonvenčným a hodne sugestívnym typom interpretovania odfúkava preč akékoľvek narážky na okatú povznesenosť, ktorou je tento "reprezentatívny" originál sympaticky nasiaknutý. Od famózneho stvárnenia skormúteného/šiblého pracanta (Gérard Depardieu), cez sladkobôľne dominantnú hud. zložku alebo opätovne avantgardné využite rozmerných kamerových možností, až po nákazlivé prechody medzi skutočnom a chimérou (Isabelle Adjani) sa vynára naslovovzatá potvrdenka profesionality so štipkou disidentstva. "Mammuth" dosvedčuje, že je nielen dezinfekciou zvyčajnosti, ale aj prvotriednou a neriedenou substanciou pragmatického absurdizmu, ktorého údernosť ma zakopáva hlboko pod zem. 4+ (12.11.2010)

Tohle je mé 3333 hodnocení a jsem ráda, že můžu dát plnou palbu. A proč? To je totiž film, který má duši a tu mu vtisknul naprosto nepřekonatelný Gérard a čert vem ty kila navíc, o to víc to bylo přirozenější a člověčí. Smutek, radost, absurdnost mnoha scén, prostá dobrota, metoda sbírání mincí nebo "zatnu a nepovolím", zkrátka od každého něco. Do toho trochu vzpomínek na bývalou lásku, plavání v neobvyklé lodí nebo jen tak ležet na vodě v rybníku a prostě jenom dýchat. To všechno s Mammutem 1973 a Sergem nemělo chybu. Závěr byl dokonalý. (25.09.2015)

Odvážný snímek o ničem, v němž Depardieu na motorce loví potvrzení od bývalých zaměstnavatelů, aby dostal důchod. Důležitý je asi ale hledání sebe samého, vyrovnání se s minulostí. Kolem něj jeden úchyl větší než druhej, což je v jádru vtipný. Ale zas až tak velká jízda to není, i když je to docela milej film. 60% (05.03.2012)