Suspiria

S původní Suspirií to nemá prakticky nic společného. Stačilo trošku překopat premisu se třemi matkami – která je zde stejně dost alternativní – a změnit zasazení do taneční školy a hned by z toho byl soběstačný film, který by se vůbec nemusel balit do hávu remaku hororové klasiky ze 70. let. Těšil jsem se na artovější pojetí, ale nikdy by mě nenapadlo, že se z toho stane srdceryvná holocaustová love story s čarodějnicemi. Z nové Suspirie cením jen některé dílčí momenty a místy znepokojující atmosféru – celé je to ale natolik nekonzistentní, že i když se objevilo něco, co mě zaujalo, tak to hned vzápětí bylo rozmeteno něčím úmorným či nezajímavým. Nerad haním filmy za jejich délku, ale tady je tolik zbytečných a nic neříkajících scén, že ta přestřelená stopáž je zcela neodpustitelná. Guadagnino bohužel moc nepracuje s nějakou postupnou gradací atmosféry a mysteriózna – škola přijde o roucho tajemna hodně rychle – a film nemá ani žádnou pořádnou příběhovou kostru. Ve výsledku to na mě působí jako taková experimentální feministická vyhoněnost, která pro své účely zneužila dobré jméno Suspirie. Pachuť v hubě po tomhle zážitku asi jen tak nezmizí a začínám litovat, že remake Suspirie nenatočil raději David Gordon Green, který se původně kolem projektu motal předtím, než ho dostali Guadagnino s Kajganichem a vytvořili tenhle paskvil. (05.10.2018)

Luca Guadagnino je nepochybně talentovaný Italský režisér, ale jeho předešlá tvorba se skládala především z romantických dramat, tedy natočit remake slavné Argentové Suspirie bylo velké sousto, ale celkem si s ní poradil. Originál byl fascinující svou údernou děsivou hudbou, působivým vizuálem, promyšlenými vraždami a hutnou atmosférou. Remake jde úplně v opačných kolejích a společného až tak moc nemají, i tahle cesta má něco do sebe. Je třeba hned uvést na pravou míru, že Suspiria rozhodně není pro mainstream diváky, načančané teenky a diváky prahnoucí po zábavě. Film potěší především Artové fanoušky bizzárních a obskurních podivností a také ty, kteří jsou odkojení na hororech ze 70. let, protože nová Suspiria jakoby vypadla z téhle doby. Retro jak svině. Má to sice mouchy, ale také výrazné klady. Mínusem je délka dvě a půl hodiny, kde nudnějších pasáží je více než je zdrávo ( Proč se ve filmu Italského režiséra mluví Německy a Anglicky to netuším), ale pokud tohle překousnete dostanete zasloužený reward. Plusy: Nádherná Dakota Johnson se konečně ukáže nahá, Tilda Swinton je zde opět vynikající, byť vzhledově je to zrůda, na kterou by normální chlap nikdy nevlezl, veškeré taneční scény jsou zajímavé a finální taneční vystoupení je solidní, Lámácí taneční gore scéna je už teď kultovní a nic drsnějšího a hrozivějšího jsem nikdy neviděl, potěší i znepokojivé snové vize no a potom samotné finále, kde příjde absolutní peklo s hektolitry krve a explodujícími hlavami , Argentovým rudým filtrem, Matka Suspiriorum a jedna silně rozkládající plesnivá nechutná babka, která mě bude děsit ve snech ještě hodně dlouho. Je těžké film hodnotit, protože hororové scény jsou výborné, ale ta výplň mezitím trošku pokulhává, přesto kvůli finále a lámácí taneční scéně se vyplatí film vidět. 70% (15.01.2019)

Obrovsky ambiciozne. Mozno az prilis a obcas sa to straca same v sebe. Hromada scen je ukazkou toho ako sa da nieco co najkomplikovanejsie nasnimat, ozvucit, postrihat alebo vyrozpravat dana scena. No mna ako formalistu to velmi bavilo. Dakota je uplne v pohode, brakove pasaze su chrumkave a novy zaver lepsi nez v originalnom filme. Takto by sa mali robit vsetky remaky. Prepalena dlzka vobec nevadila. Hltal som to po cely cas. Silnych 8/10 (27.02.2019)

„Bola jej zima, keď zomrela. Ale nebála sa.“ Obludná hororová vízia. Argentov originál sa mi páčil, ale nie som žiadnym jeho megafanúšikom, čiže vznik remaku ma nerozčuľoval a nakoniec som rád, že vznikol, lebo vďaka tomu máme dočinenia s filmom, aký sa v dnešnej dobe vidí málokedy. Režisér dostal peniaze na dospelý, pomalý a brutálny horor, ktorý trvá dve a pol hodiny a odohráva sa v 70. rokoch v Európe (trocha to pripomína o dva roky starší Liek na život od Verbinského, ale naozaj len trocha). Je tam plno skvelých a sympatických mladých herečiek (Dakota Johnson alebo Mia Goth, ktorá by nemala chýbať v žiadnom divnom úchylnom horore) a Tilda Swinton, ktorú nemusím, ale to, čo tu predvádza (nebudem spoilerovať), je paráda. Retro atmosféra úžasná, scenáru som ku koncu síce čiastočne prestal chápať, ale vôbec mi to nevadilo, nakoľko som sa niekoľko dní psychicky spamätával z niektorých konkrétnych scén, ktoré sú hardcore aj pre brutálnych hororových fanúšikov. Nerozumiem, ako sa k tomu (v úlohe producenta) primotal (inak prevažne scenárista) James Vanderbilt, špecializujúci sa prevažne na totálne komerčné látky (Deň nezávislosti: Nový útok, Zelené peklo s Travoltom, Vitajte v džungli, Pád do temnôt, Amazing Spider-Man). (03.02.2019)

Těžko jednoznačně říct, jestli je lepší originál nebo remake. Oba filmy jsou trochu jiný a hlavně natočený úplně jinak. Novinka není tak naivní jako Argentův kousek a působila na mě díky kulisám smutnýho a špinavýho Berlína mnohem syrověji. Potěšila mě hudba mojí oblíbený radiový hlavy Thoma Yorkea. Škola se jeví opravdovějš, celej film je tanečnější (obzvlášť Olga ve svým krátkým výstupu prokázala velkej talent a obrovskou míru ohebnosti, hihi), scény a masky jsou daleko horrorovější a film celkově víc propracovanej, ale zároveň dost utahanej. A ať jsem si dával všechny různý nitky jakkoliv dohromady, nenašel jsem důvod, proč pana doktora nehrál skutečnej starší muž. Zřejmě jen rozmařilost, která však působila rušivě. Dávám oběma filmům "za tři", ale Argento byl tak nějak kouzelnější. (25.02.2022)