Něžná revoluce

Krásný dokument jedné fascinující fáze českých dějin. Ovšemže spíše dokument než dokumentární film. Je to okamžitá reflexe právě odeznělého zvratu, takže je pochopitelné, že namísto průniku do hloubky, těžícího z pochybností či z negativních doprovodných projevů nebo z duchovních (i „proti-duchovních“) kořenů události nastavuje „jen“ její povrch. Ten ovšem není jednolitý, utvářejí jej i hlasy odmítavé, a to nejen politiků, ale i obyčejných lidí. Myšlenkový (ba přímo ideový) svár, k němuž zde dochází, ovšem není ve filmu dostatečně vytěžen, vše jako by splývá a utváří se vlivem jakýchsi nezřených, skrytých silových pohybů. Dostatečnou omluvou těchto vad, které by neměly být zamlčeny, kdyby měl být tento snímek posuzován jako „dokumentární film“, je krátká vzdálenost od prožité revoluce, znemožňující potřebný odstup. Přesto je film cenný jako dokument, a to nejen samotné revoluce, ale i porevolučních měsíců (tj. její bezprostřední reflexe). (30.12.2009)

Dokument skvěle zachycuje atmosféru revolučních dní. Pro ty, kdo sametovku zažili, je ideální jako vzpomínka na dny kdy lidé v této zemi byli plný naděje a ideálů. Pro ty, kdo sametovku nazažili, je skvělou ukázkou toho jak generace jejich rodičů přepisovala dějiny této země. Stejně, kdyby to v tom tenkrát zůstala Praha sama dopadlo by to blbě, když jsem viděl u lidí na vesnici ten strach v očích z toho co přijde, jenže pak se přidala Ostrava, Bratislava, Brno, dělníci a prohnilej rudej domeček se začal pomalu, ale jistě hroutit. Jsem hrozně rád, že nebyl do čela naší země zvolen Dubček, stačí si přečíst kdo podepsal pendrekový zákon v roce 1969 a je jasný s jakým člověkem bychom měli tu čest. Pokud bych měl mluvit o hrdinech z řad komunistů v roce 1968 řeknu jiný , bohužel zapomenutý jméno, František Kriegel. Bohužel dějiny si vybrali nepravého. A ještě jedna tvář se v dokumentu ukázala, která ve mě vyvolává velké emoce, ale na rozdíl od Dubčeka ty kladný, Karel Kryl, hrozně mě tady tenhle člověk chybí "pozor, demokracii si musíme hlídat, aby se nezměnila v demokraturu." Nadčasový výrok Karla Kryla z něžně revolučních dnů. Neuhlídali Karle, neuhlídali :-( (03.08.2010)

Hodnotit rok 1989 a udalosti zo 17. 11. 1989 je v roku 2014 este prilis skoro. V roku 2014 sa ako -tak daju hodnotit napoleonske vojny, roky 1848 - 49, mozno z domacich koncin rok 1867 a udalosti. Cele 20. storocie je este historicky neucelene, mnoho autorov je nejednotnych v hodnoteni udalosti, preto, lebo mnohe udalosti su este prilis cerstve. Preto sa neopovazim hodnotit rok 1989 a nasledne politicke udalosti. Ako film to vsak okomentovat mozem, Natocene je to tak, ze dobre. 60 % (08.01.2014)

Všechno to bylo skutečně velmi něžné. Něžnost se ovšem za pár let změnila v tvrdé prozření, cože si to ti lidé vlastně "vycinkali". Dnes již klasické záběry (chci tím říci, nic nového k vidění z oněch dní). Klasické naděje stávkujících dělníků, kteří v podstatě ani nepřemýšleli, prostě naivně věřili, i když jim nebyl představen žádný program či cíle následujících let. Prostě pryč se 40. letou vládou, nic víc. Co bude dál? No přece svoboda! Budete svobodní, lidé, jen cinkejte. Lidé předpokládali, že vše zůstane při starém, práce, sociální jistoty, české výrobky i potraviny nebo třeba bytová politika. Jen si budete moc konečně, nejen v hospodě, "říkat, co chcete", a také jezdit, kam chcete. Dokument je jasně účelový. Je zde vyzdvihována soudružská rozmařilost (luxusní hotel pro funkcionáře) je zde kritika zdravotnictví, i když v té době byl doktor v každé vesnici. Celkově zde skutečně jde jen o účelovou kritiku. Není se co divit. Tyto dny byly pro český národ určitě jedny z nejhezčích. Vánoce 1989 museli ti lidé prožívat opravdu překrásně. Ovšem nelítostné prozření skutečné demokracie na sebe nenechalo dlouho čekat. Podvody, tunely, kuponové knížky, absolutní netečnost listopadových proroků v čele s panem Havlem, který jako ztělesnění přechodu k "demokracii" sloužil dobře, nicméně po celou dobu panování zůstal jen bezmocnou figurkou sedící na hradě. Továrny se dělníkům, díky kterým se dostali demokrati k moci, postupně zavírají, slovo národní podnik zůstává již jen vzpomínkou, a naopak nejistota doby se stává součástí našeho života. Toto je ona demokracie. Zadlužit stát, zadlužit občany, zadlužit národ. Dá se říci, že Něžná revoluce splnila svůj účel. Z ČR se stala kolonie EU a fakt, že KSČM je v roce 2013 třetí nejsilnější stranou, působí při sledování tohoto dokumentu velmi paradoxně. Stejně jako fakt, že nejrozumněji zde hovoří občané v ulicích a umělci, kteří byli polistopadovým vývojem zklamáni. Krásným příkladem je zde Karel Kryl, což je pro mě osobně onen hlavní symbol roku 1989, a také symbol odsouzení následného vývoje. Jeho varovná slova před západoevropským stylem života jakoby jen proplula bez povšimnutí. Posrali to komouši, posrali to i demokrati. Jen ten dav pod balkony zůstává stejný. Tak jen dál, lidé...co vlastně chcete?? (25.11.2013)

Dokument zpracovávaný ještě "starorežimní" Československou televizí je důkladným pohledem na události bouřlivých dnů a týdnů na přelomu předposledního a posledního desetiletí minulého tisíciletí. Jako poměrně zásadní výtku musím označit své upozornění na absenci přesnějšího postižení vystupování Alexandra Dubčeka, ale i ohlasu volání prvních manifestací, vyjádřených v hesle DUBČEK NA HRAD. Silnou stránkou nedoceňovaného dokumentu je Rösnerův skvěle namluvený a mimořádně dobře napsaný komentář upozorňující na nejlepší tradice televizní publicistiky Pražského jara. Až prorocky znějí Krylova slova o tom, že jakkoliv vítá konec komunistického režimu, nepropadá, poučen zkušenostmi ze života na Západě, iluzím o budoucnosti, jež teprve prokáže, zda sledujeme zrod demokracie či demokratury. (21.06.2010)