Eeny Meeny
Česko,
1999, 104 min
(Alternativní 107 min)
Režie:
Alice NellisScénář:
Alice NellisKamera:
Ramūnas GreičiusHudba:
Tomáš PolákHrají:
Iva Janžurová, Leoš Suchařípa, Theodora Remundová, Eva Holubová, Vladimír Javorský, Martina Musilová, Ladislav Klepal, Robert Jašków, Petr Lébl (více)Obsahy(1)
Komedie o nepodstatných věcech, které se stávají podstatnými a naopak... Příběh lyrické komedie režisérky a scenáristky Alice Nellis se odehrává během dvou dnů a jedné noci na malém městě v době voleb do místního zastupitelstva. Studentka Jana přijíždí na víkend domů, aby se stala členkou volební komise. Její agilní matka (I. Janžurová) je nadšenou příznivkyní a členkou volebního štábu jednoho z kandidátů, nemocný, apatický otec (L. Suchařípa) se naopak na truc manželce rozhodne volby zcela ignorovat. Otázka volebních preferencí a už samotného faktu, zda k volbám jít či nejít, se pro ně oba stane bitevním polem, na němž začnou řešit všechny za dlouhá léta nashromážděné problémy… (Česká televize)
(více)Zajímavosti (7)
Výlet (2002)
- Zatímco do svého debutu Ene bene (1999) obsadila režisérka Alice Nellis do velikých rolí mnoho neherců, v případě tohoto filmu se naopak rozhodla řadu rolí malých ozvláštnit známými lidmi jako Anna Geislerová (slečna ze škodovky), Jiří Macháček (Vítek), Kryštof Hádek (mladík ze škodovky) či Dan Bárta (Lubor). Svůj myšlenkový proces popsala: "Neherce v Ene bene jsem udržovala v minimalistické pozici, ale zato tam byli celou dobu. Fungovali tam jako typy, kterých si můžeme užívat a jejichž podstaty se tím lze celkem snadno dobrat. Výlet je ale docela jiný film než Ene bene. Tady se něco stane, něco důležitého, jinak by to ve filmu nebylo, a my musíme jít rychle od toho. Scény, ve kterých se někdo objeví a pak zase rychle zmizí, jsou velmi důležité a v tu chvíli bylo nutné takovou postavu obsadit člověkem, který bude výrazný typ a který rychle zafunguje takovým způsobem, že ve chvíli, kdy od toho odejdeme, ale budeme se k tomu vracet nějakými odkazy a dalším vývojem spřízněných postav, tak si ho okamžitě vybavíme. Profesionálové, navíc velmi výrazní profesionálové, proto pro mě byli v zásadě jedinou možnou volbou. Dejme tomu Ilona, na začátku vidíme jednu dvě scény s jejím manželem, kdy jsou doma. Pak odjede, nicméně všechno, co dělá, se toho manžela týká. Nemohla jsem dopustit, aby představitelka Ilony celý film hrála o něčem a o někom, koho si divák není schopný vybavit." (NIRO)
Iva Janžurová
- Scenáristka a režisérka Alice Nellis, v jejímž celovečerním debutu Ene bene (1999) Iva Janžurová hrála, o ní v čase premiéry jejich druhého společného snímku Výlet (2002) řekla: "Iva pro mě má zásadní význam. Byla první z velkých herců, která byla ochotná se mnou něco dělat. Tím mi dodala... ani ne tak odvahu, spíš mi tím dala možnost zkusit to na téhle úrovni. Když jsem jí dávala scénář Výletu, řekla jsem jí jen, že by se mi líbilo, kdyby to hrála ona s oběma svými dcerami, ať si to přečte. Byla vůbec prvním hercem, který scénář četl. Ještě v noci, někdy ve dvě hodiny, mi volala, že se jí to strašně líbí. A takováhle věta právě od ní, která spoustu filmů odmítla, dovede strašně povzbudit. Dodá vám to sebedůvěru. Nejenom že to chápe někdo další, ale hlavně někdo, kdo by do toho měl potenciálně investovat svůj čas a své jméno. Druhou zásadní věcí, které si na Ivě strašně vážím, je její ochota ve svém věku a se svými zkušenostmi hledat nové věci a nové cesty. Iva nechodí nejbližší cestou. Někde vzadu má zdravý pocit, který si dle mého soudu pěstuje sama a zcela záměrně, že se práce nemusí povést, což ji nutí hledat další a další možnosti. Ve Výletu hraje sevřenou, nervózní matku a Iva, což je vzácné, vám nedá tu nervozitu, kterou by byla schopná bez mrknutí oka zahrát, ona ji skutečně prožije. Dá vám skutečný kus sebe samé. Neochybuji o tom, že by byla schopná vám z fleku vystřihnout protivnou nervózní ženskou, ale ona to prostě neudělá. Ona prostě cíti, že tahle, nazvěme to technická nervozita, se od té opravdové přece jen v něčem liší, že ta opravdová je zoufalejší. V tomhle směru není vůbec lakomá, naopak. A to je pro režiséra dar. Na druhé straně, Iva to sice musí mít všechno zvnitřku, ale když se má rozbrečet, tak je schopná udělat to osmkrát za sebou. Není typ herce, co se dokáže rozplakat jen jednou a ještě musí mít na place absolutní klid, ona to zvládne několikrát za sebou, když má mikrofon pár centimetrů od nosu, kameraman je zapřený o její nohu apod. To je zvláštní, obdivuhodná kombinace autenticity a profesonality." (NIRO)