Wildlife

Paul Danovi sa so Zoe Kazan podaril celkom slušný scenár - jednoduché, no veľavravné. A čo je hlavné, herci svoje emócie zvládli zahrať výborne. Ten chalan si ma dokázal získať, klobúk dole s akou gráciou zvládal tak náročnú situáciu - nemá ti kto pomôcť, pomôž si sám. A vždy sa všetko vyrieši... Lepšie ako hystericky prskať svoje emócie na všetky strany - z tohto pohľadu veľmi reálne, pričom s niečím takýmto sa aj plne stotožňujem. Tiež sa mi páčila výborná retro atmosféra - Paul Dano si dal veru záležať. Veľmi milé prekvapenie, nečakal som nič, a dostal som tak veľa. Výrazne podhodnotené, povedal by som. Silný nadpriemer. 85/100 (08.02.2019)

Wildlife jsem chtěla vidět ze dvou důvodů. První je ten, že jsem sběratelka viděných filmů s Jakem Gyllenhaalem a druhý, že jsem se chtěla přesvědčit, jestli je Paul Dano stejně dobrým režisérem jako hercem, protože moje obliba v jeho osobu poslední dobou poněkud stoupla. Na debut dobrá práce, jako taková sonda osudu jedné americké rodiny, kde má hlavní slovo suverénní matka, kterou ztvárnila Carey Mulligan, kterou zase na druhou stranu moc nevyhledávám, ovšem tomuto snímku vládla hlavně ona a její herecký výkon. I Ed Oxenbould předvedl zase skvělou práci a věřím, že tohohle kluka ještě párkrát uvidíme. Scenáristicky tento film jako celek působí sice trochu obyčejně a všedně, ale koukalo se na to fajn. KVIFF 2018 (13.08.2018)

Dobrý herec pred kamerou (v Až na krv bol Paul rovnocenným partnerom her. velikána Daniela Day-Lewisa) by si mal podľa mňa všímať, čo sa deje i za kamerou, t.j. z pozície režiséra, ktorý vydáva pokyny : „AKCIA” , samozrejme iba v tom prípade, ak pomýšľa presedlať z jedného sedla na druhé... ? V súčasnom trende je táto záľuba na vzostupe, a tak sa tento pozoruhodný, charizmatický herec rozhodol nakrútiť svoj prvý hraný FILM, (zatiaľ si netrúfol zastávať obidve najhl. funkcie naraz, ale napísal scenár a produkoval) a to - intenzívnu, melancholickú, komornú, rodinnú drámu o rozpade manželstva Jerryho a Jeanette Brinsonovcov v S. Amerike - na začiatku 60. rokov, pričom medzi nimi stojí ich jediný syn, ešte nedospelý Joe, ktorého sa táto problematika bezprostredne najviac dotýka, skrátka - prežíva ju maximálnym možným spôsobom. Jerry odchádza za prácou hasiča, že nechýba veľa, aby mu žena zahýbala, a čo sa bude neskôr diať, tak to sa dozviete počas pozerania, vskutku, naozaj, zaujímavého snímku, v ktorom vystupuje T-R-I-O hercov, ktorých uznávam. Jake má o čosi menej priestoru, a tak sa moja obľúbenkyňa Carey ukážkovo predviedla, aká je ? Je nielen sexy. Jednoznačne najlepší je mladý Ed. O. , ktorého vekový rozdiel s „filmovou mamou” je nedostatočný + by som mal ešte pár fil. „chybičiek krásy” , ktoré mi prekážali, napr. nedotiahnuté scény, či Joe nevedel, koľko rokov má jeho matka, čo mi prišlo dosť divné... ?! Apropo: Paul Dano má veľký potenciál byť aj prospešným rež. ? Uvidíme, nabudúce. (24.03.2019)

Rozpad manželství a tím pádem i rodiny, očima 14-letého syna, který v ní - milujíc stejně matku i tátu - měl zakotvené jistoty. Film o variantě dospívaní rychlejší, než si mladý člověk přeje. Paul Dano sleduje komorně a pomalu poměrně konvenční zvrat osudu, ale natolik citlivě, jakoby by byl pro něj autobiografický. Výborná Carey Mulligan. [Cannes] (10.05.2018)

Tenhle rozpad rodiny očima čtrnáctiletého syna je vynikající studií vývoje dvou lidí, kteří si byli velmi blízko a postupně se vzdalují, a jejich syna, který musí pochopit, že život je ne vždy to, co bychom chtěli. Dlouhé detailní záběry do tváří herců beze slov, stejně jako záběry do pusté krajiny jsou dokonalým koloritem k ději a dělají z filmu výjimečný zážitek, který rozhodně stojí za pozornost. Režisér si s filmem pohrál a evidentně věděl, čeho chce docílit, a já přesně takovéto americké nezávislé filmy miluji, byť se může zdát, že příběh je vlastně hodně jednoduchý a byl tu ztvárněný už na mnoho různých způsobů. Jediné, co bych filmu vytknul, že občas působí až příliš rozvlekle, ale chápu, že režisér měl nějakou vizi, které se držel. Takovýto film samozřejmě ale musí doplnit i herecké výkony, a ty v tomto případě byly skvělé, obzvláště mě potěšilo vidět zase jednou na plátně Jakea Gylenhaala, pro kterého mám jakousi slabost. Myslím, že mé zakončení košického festivalu se povedlo a nebudu lhát, že s komentářem k poslednímu festivalovému filmu se mi před očima míhají vzpomínky, zážitky i emoce, kterých jsem za těch 9 dní zde strávených přímo přesycen. Dovolíte-li krátkou odbočku od filmu, bude se mi stýskat po mém ČSFD kolegovi Enšpíglovi, se kterým jsem celý festival prožil a bylo mi ctí jej poznat, po místních lidech, prostředí i celkové architektuře, která je v Košicích skvělá, po celém festivalu. Tenhle festival má své úžasné kouzlo a duši a bylo mi ctí stát se jeho součástí. A stejně jako symbolicky končí film Wildlife společným vyfocením ústřední rodinné trojice, stejně tak i já ve svých myšlenkách tvořím psaním tohoto komentu poslední fotku, kterou odkládám do alba ve své hlavě, které už navždy zůstane mou součástí. Děkuji a třeba někdy znovu v Košicích na viděnou. [27. Art Film Fest Košice] (23.06.2019)