Zámek v Čechách

„Kachyňovský“ televizní film, který stojí na námětu a opravdu skvostnému herectví Jiráskové a Heřmánka. Scénář se uchyluje ke smíření a nostalgii i tam, kde mohl nastat přímý střet a konflikt, který by šel až na krev. Z tohoto hlediska si Hubač práci na závěr hodně ulehčil: hraběnku nechá - zcela dle očekávání - zemřít (právě ve „vhodnou“ chvíli – předtím na umření rozhodně nevypadala) a než se tak stane, spustí se celá lavina klišé: venkovská kapela v černém, zapomenutý zahradník s kytkou, oživlé vzpomínky z mládí hraběnky včetně předčasně zemřelého milence, vzdorovitě vztyčená černá vlajka a chátrající zámek jako němá výčitka. Scénárista jeho formátu se měl alespoň pokusit takovým klišé vyhnout. (20.02.2011)

Citlive natoceny film o absurditach doby komunisticke. Melo by se na nej podivat hlavne 18-20% obcanu CR, kteri uz bud zapomneli anebo neumi, nechteji nebo jsou lini podivat se do historie a chystaji se ty rude paka zase volit. Po formalni strance je na filmu vse v poradku, scenar je dobre napsany, je zalozen na kratkych, ale vystiznych dialozich (s vyjimkou jedne sceny (hadka dvou hlavnich predstavitelu .."stare casy skoncily, mame socialismus, jestli jste si neracila vsimnout..."), po Ikarove padu a Taznych ptacich asi nejlepsi Hubacuv kousek. Kamere by sluselo filmove platno. Kazdy si na prvni pohled vsimne vynikajicich roli Jiriny Jiraskove a Karla Hermanka, i ja se pridavam k rade tech, kteri povazuji jejich vykony v tomto filmu za zivotni. Hlavne diky hercum divak sleduje celych 95 minut s otevrenou pusou. (13.02.2006)

České drama, jehož děj začíná v roce 1948, kdy je stará, ale psychicky nesmírně odolná hraběnka nucena opustit její rodový zámek, jenž je okamžitě zestátněn, je zbavena veškerého majetku a bylo jí přiděleno řadové jméno Anna Lansdorfová. Po deseti letech, během nichž dle svých slov měla často bídu, ale nikdy strach, si plní svůj poslední sen a vrací se do svého bývalého zámku oslavit své sedmdesátiny. Domnívám se, že J. Jirásková v roli pro režim nežádoucí hraběnky, jež se však odmítala před kýmkoliv sklonit, podala jeden ze svých nejlepších výkonů. Po jejím boku se představil výborný K. Heřmánek, jakožto hraběnčin bývalý sluha Alois, z něhož se postupem času stala alkoholem zničená troska, jenž si nedokázala najít své místo v nové socialistické beztřídní společnosti. Režisér M. Hollý ve spolupráci se scénáristou J. Hubačem, jehož některé opusy hraničí s genialitou, vytvořili velmi poutavé drama, v němž můžeme pouze obdivovat nezlomenou a cílevědomou šlechtičnu, jež si i přes nepřízeň osudu zachovala svou někdejší eleganci a aristokraticky povýšený charakter. (22.07.2014)

Noblesa se nedá zahrát,noblesu musíte mít v sobě.čím asi byla J.Jirásková v minulém životě ? :-) Točilo se na zámku v v Liblicích Fuj,táhne z tebe rum! Jsem alkoholik... Jsem alkoholik ,paní hraběnko. Jsem alkoholik,paní hraběnko... To ráda slyším odborníka potřebuji. Směřuje sem příslušník paní hraběnko! Příslušník čeho ? Heřmánek skvělý... U Jiráskové je to samo sebou... 😉 Scénárista Hubač psal roli hraběnky pro paní Jiráskovou, produkce si ale do poslední chvíle neověřila zda bude mít herečka na natáčení čas a když ji konečně oslovila, zjistila že Jirásková má tolik aktivit že jakékoliv další pozastavila. Snažili se scénáristu přesvědčit že hlavní roli přeobsadí, ten to ale striktně odmítl a řekl tak ji dejte přečíst scénář.Když se jej Jirásková přečetla, zrušila všechna vystoupení v kterých byla i vystoupení ve Vídni a na natáčení okamžitě kývla. Syn scénáristy Jiřího Hubače, Ivan adaptoval scénář televizního filmu pro divadlo, což je docela rarita, protože ve většině případů je tomu právě naopak. (19.03.2009)

Když jsem se dohrabal k napsání komentáře k Erin Brockovich, na mysl mi přišla pro mě mnohem osobnější vzpomínka... ano, na paní hraběnku Jiřinu Jiráskovou. Na skutečnou dámu s nezdolnou odvahou a nezlomným duchem. Tento film je concerto grosso pro dva - a tím druhým je Karel Heřmánek. Zvláštní vztah šlechtičny a jejího sluhy je právě tím, co dodává ústřední postavě lidský rozměr, v tom smyslu, že onu dámu neidealizuje jako dobrotivou a starostlivou ochranitelku (což se filmům podobného zaměření často stává), ale přes všechny její obdivuhodné vlastnosti dává znát o jejím pocitu stavovské nadřazenosti. I když, kdo by se v podobné situaci choval jinak, že ano. Zkrátka a dobře - Zámek V Čechách je jedním z těch mála filmů, které ukazují věci tak jak jsou...ne jako Babička:) PS datované 8.1.2013 - když jsem Zámek V Čechách viděl poprvé, napadla mě morbidní myšlenka, že tenhle film by měla televize uvést, až nás Paní Herečka navždy opustí. A stalo se. Díky za to. Byť Světáky miluji, myslím si, že na Jiřinu Jiráskovou se sluší v téhle smutné chvíli vzpomínat právě takhle. (01.03.2006)