(K)lamač srdcí

Málokterý filmový žánr je tak zaplevelený kýčem a klišé jako romantická komedie. Jednou za rok se ale i v něm objeví perla. Tou je (K)lamač srdcí. Žánr romantické komedie vypadá jednodušeji, než jak to s ním ve skutečnosti je. Většina příslušných filmů sází nepokrytě na první ingredienci rovnice a končí v močálu červené knihovny s několika bahenními pukanci v podobě prvoplánových vtipů. To je lenost. Dobře vybalancovat romantiku s humorem je jinak velmi náročný úkol, který se na plátně řeší už desítky let – minimálně od zlaté éry takzvaných screwball komedií z Hollywoodu 30. let, pokud pomineme inspirace sahající až k Aristofanovi. (K)lamačem srdcí je hezoun Alex, který provozuje vskutku ojedinělou službu: na objednávku umí rozbíjet vztahy. Jeho agenturu dále doplňují jeho sestra a její manžel, kteří jsou vždy připraveni vzít na sebe jakýkoliv převlek či profesi. Když rozjezd diváka dostatečně namlsá, vyraší zápletka. Bohatý tatík není spokojený s partnerem své dcery Juliette, která se má za pár dní vdávat, a je ochotný za zmaření sňatku štědře zaplatit. Jenže Alex po rekognoskaci terénu zjistí, že Juliette a Jonathan jsou ideální pár – a takové on ze zásady nerozbíjí. Zásady jdou nicméně stranou ve chvíli, kdy najatý zabiják začne Alexe tlačit ke splacení dluhů pod pohrůžkou, že mu rozmlátí jeho hlavní pracovní nástroj – krásnou tvářičku... Film se nepokouší o inovace: stojí oběma nohama ve francouzských romantických komediích 60. a 70. let. Ano, Alex se do Juliette zamiluje, ale to není nic překvapivého, nýbrž žánrová nutnost. Nejde tu o to, co se stane, ale jak to proběhne. Alex je hrdinou podobně absurdního střihu jako James Bond: stejně jako agent 007 zvládá extrémní fyzické eskapády i šarmantní konverzaci, dokáže být na několika místech téměř zároveň, a ještě se stíhá převlékat z jednoho kostýmu do druhého. Ke kouzlu filmu přispívá prostředí Monaka, kde se většina děje odehrává, a takzvaná chemie mezi ústředními představiteli. To, že Romain Duris bude se svým projevem věčného rošťáka pro roli Alexe dokonalý, se dalo čekat; větší překvapení představuje Vanessa Paradis coby Juliette. Životní partnerka Johnnyho Deppa se na plátně moc často neobjevuje, ale tahle postava jako by jí byla psaná přímo na tělo. (06.06.2020)

Francouzi jsou v romantických komediích dvacet let za opicema, což je jedině dobře, protože narozdíl od amerických prefabrikátů se stowattovými úsměvy a vyluxovaným scénářem ještě pořád nezapomněli jak zvládnout situační i konverzační humor. Hraje se dost na jistotu, ale s dobrým nápadem do začátku (rozbíjení vztahů na objednávku), exotickým prostředím a sympatickou hlavní dvojicí si můžete dovolit jet občas na neutrál. (08.09.2010)

Distributory je potřeba pochválit za výborně zvolený název. Je z něj patrné, o co vše tady půjde - a to mne trochu odrazovalo. Přece jen romance na filmovém (či televizním) plátně není nic pro mě. Ale v zemi galského kohouta na to šli úplně jinak a všechno tak trochu přeházeli. Zákony v lásce už od teď neplatí. Ještě že tak, jinak by to byl další klasický romantický film, kterých je už fůra. (23.01.2011)

“Je déteste le roquefort. J'avais jamais vu Darty Dancing. Pour moi George Michael est un chanteur de merde. Ma cuisse fonctionne bien. Je sais pas si je suis assez bien pour toi. J'ai pas de jet. J'ai pas d'appart, je vis dans mon bureau... Je sais pas comment je vais faire si je peux pas te voir chaque jour.“ Tak to jo, takhle vypadá současná francouzská komedie. A to není vůbec špatné. Má to příběh, má to romantiku, má to dobrý konec a hlavně má to vtip! Určitě bude většině diváků u na začátku jasné, jak to dopadne, ale zrovna tady mi to vůbec nevadilo. Mezi ústřední dvojicí v podání Vanessy Paradis a Romaina Durise vše klape, tak jak má a oběma jejich role skvěle sedí, stejně jako jejich kolegům ve vedlejších rolích. Soundtrack je také ušitý přímo na film, akorát George Michael není zrovna můj šálek kávy. A celý film pak vkusně dokresluje luxusní prostředí monackého knížectví. Jo, tohle je příslib do budoucna, takže se dá říct – jen tak dál! (15.03.2011)

Pěkná, nenásilná komedie. Ačkoliv od začátku víme, co bude, baví nás, jak to bude. Herci mi nepřišli moc krásní, ale skutečně osobití a sympatičtí - navíc každá postava měla svůj život, svůj charakter a osobnost, že jsem jim to věřila a zamilovala si je. Oproti americkému mainstreemu to byl originální citlivý film a nápad s rozcházecí agenturou také výborný! (21.03.2011)