Než poznáš první úsměv

Cibulková je ten tip herečky, která dokáže zahrát hysterickou, ubrečenou a uřvanou ženskou. Nic jinýho, za celou dobu jejího herectví žádný progres. Proto mě její postavy, hrající furt to samé dokola už nudí. Tady jí konkuruje Zlata Adamovská v roli psychicky jeblé ženské, která ale přehrává tak strašným způsobem, že se na to nedalo koukat. Příběh by se hodil spíš do říše fantazie, protože takhle blbej scénář by horko těžko zafungoval v reálném světě. Ludvík Ráža je můj oblíbenej režisér, ale tady mu to jaksi nevyšlo. (03.09.2021)

Poměrně slušná "dráma" matky, která se nejdříve zřekne dítěte, aby ho pak prodala. Jenže okolnosti kolem jejího života a vlastní mateřský pud s výčitkami svědomí ji nadají spát. A tak se rozhodne vše uvést do správných kolejí. Jenže naráz se lidé od ní odklánějí a pomoc ji čeká až od nečekaného přítele. Na české poměry slušné, jen v reálném životě by to zas tak snadné s tím koncem určitě nebylo. (19.08.2012)

Třemi hvězdami hodnotím pouze a jen za herecké výkony. Hlavně Vilma Cibulková a Zlata Adamovská ukázaly kus herectví. Ovšem příběh, ač dramatický, je lehce chaotický. Hlavně způsob, jak se dozvídáme nové informace. Je pravdou, že další důležitou věcí je jeho nadčasovost. Možná i díky babyboxům, které v tehdejší době byly spíš v úvahách vizionářů, je dnes aktuálnější než dřív. O prodeji se sice v našich končinách asi tolik neuvažuje, ale díky bouřlivému mládí spousta matek dítě odloží a vzdá se ho. Bohužel, doba je taková. Ještě, že přijde ten kouzelný zachránce, který vše tak elegantně vyřeší a najednou je film zalitý sluncem. Televizní drama bylo navíc příšerně ozvučené. (10.06.2020)

,,Dobrý den, máte papíráky?'' ---- Podivnost podivná. Nejsem žena, tak nemohu naplno odsuzovat chování hlavní hrdinky, jménem Iva, nicméně její chování bylo dost divné. Na druhou stranu si tu dobu trochu pamatuji. Vím jaký byl problém tehdy sehnat byt, byť nejeden dnešní dezolát co se neumí o sebe postarat sám vzpomíná na to jak tehdy každý bydlel, jak to bylo za komančů bájo a jak dnes mladí na bydlení nemají šanci dosáhnout. Jenže tehdy nešlo o soukromé bydlení v osobním vlastnictví (převážně) a pamatuji doby, kdy v jednom bytě s kamarádovou rodinou žila v jedné cimře i babička. Pro řadu dnešních mladých naprosto nepředstavitelná představa, že žijí s partnery byť jen s rodiči v místnůstce společného bytu oddělené od další místnosti jen dveřmi s prosklenou výplní. Pokud byla matka sama, měla dítě krátce, mohla klidně začít reálně plašit, že nemá kde bydlet. Obzvláště, když se filmový taťka  k otcovství nehlásil. A v době před analýzami DNA se to otcovství zbouchnutým slečnám dokazovalo těžko kdo je vlastně otcem. Na stranu druhou ta zjevná zištnost hlavní hrdinky mi moc pomatená nepřipadala a naopak se chovala až krutě racionálně. Naštěstí tady zafungoval správňák Ondřej Vetchý, charakter už tenkrát, který zavčasu se svým Trabantem kombi zasáhl :-). Dnešní divák až s odporem sleduje ten odpudivý krámek i sortiment zboží, který Iva prodává. Jasně, tehdy nám to tak nepřišlo, ale dnes jsem na to koukal s až pomalu otevřenou pusou. Dost jsem se nasmál, když Cibulková chtěla prásknout o zem videem Vladimíru Dlouhému. Ten jeho šok a prosby aby to nedělala! :-). Dnes už je video retro pojem mladým leckdy dokonce neznámým, ale tehdy se ten vrchol technologie (spolu s CD disky) začal pomalu dostávat i do ještě socialistického Československa. Video vyráběné u nás licenčně tuším od Philipsu stálo tehdy bratru kolem 20 000 modrých papírků se Smetanou. Že to bylo tehdy sakra moc cvakne každému ve chvilce, když si uvědomíme, že tehdejší průměrný plat byl kolem 3000 Kč.  A to ještě Video moc nešlo sehnat.  Vlastně Iva bez desíti tisíc držela v ruce peníze na tu garsonku :-).  Na TV film jsou tam slušné herecké výkony, ale mne spíše než ta psychologie bavily ty reálie. Bohudíky už je to pryč... Beru si tedy dvě letlampy, malé. * * (19.10.2023)

Neumím pochopit, proč člověk dokáže udělat některé věci, i když se ocitne ve složité životní situaci. Ale pořád je to lepší, než zabít nebo utýrat. Snad si velmi dobře uvědomila, co udělala. Na tenhle příběh jsem se dívala hlavně kvůli hereckému obsazení. Bylo velmi lákavé a taky jsem se těšila na to, co herci dokážou předvést. Dagmar Veškrnová mi svou vizáží připomínala mou matku. Obě dvě totiž v jednu dobu vypadaly jako dvojčata. (09.02.2012)