Dantovské peklo

Vizuální orgie nemající daleko k temným fantastickým světům Hieronyma Bosche - to je animované Dantovské peklo. Velmi jsem se na film těšil a vskutku mě nezklamal. Ponuré putování plné temných obrazů, bolesti a gejzírů krve. Vina a trest, hledání odpuštění, neústupnost a pokora, pochyby a touha. Devět kruhů pekla, vypůjčených z Božské komedie, je sestupem na dno nejstrašnějších nočních můr. Film je postaven zejména na předvedení působivých scén z pekla doplněných výbornou hudbou. Stává se postupně spíše zážitkem pocitovým, byť hlavní hrdina svádí jeden boj za druhým. Nakonec je dobré oprostit se od literární předlohy a nechat se spolu s hrdinou a jeho průvodcem unášet pekelným vírem až k samotnému dnu propasti nebytí.... (06.08.2010)

Po celou dobu jsem měl neodbytný pocit, že hraji videohru, od které mi někdo sebral joystick. Osobně nejsem příliš velkým zastáncem filmů, na nichž se podílí více režisérů (teď myslím animované), neboť každý má své specifické vidění, což příliš k homogenizaci výsledného díla nepřispívá. Nejméně se mi líbily sudé "kapitoly" . Na druhé straně barikády byla první kapitola následovaná třetí a pátou, byť zpracování božského Vergilia se mi líbilo právě nejvíce v třetí. (30.01.2011)

„I never laid a finger on her, it was all you Dante. She must have been so... frightened. She didn't deserve it, her blood is on your hands friend. She screamed, but nobody came…“ Hříšný křižák se při své cestě devíti kruhy pekla zaštiťuje slovy jako spása, boží láska, odpuštění a milovaná Beatrice a přitom mu nejde o nic jiného než si znova sáhnout na ty její fantastické kozy. Vyhodit kotvy ve druhém kruhu u Chtíče a měl by věčný klid.. Styly animace se sice střídají, ale pořád připomínají pubertální ninja želvy, co prodělaly mutaci, repetitivnost bojů se začne po čase zajídat a diletantsky se chovající démoni působí jako odevzdané traviny ke kosení. Alespoň že ten Satan naznačil, že ho tam dole nepotřebujeme a vystačíme si sami.. Pokud se i třeba takto vzbudí zájem o Alighieriho dílo, jenom dobře.. (05.08.2016)

Zvláštní dílo, které ve mě vyvolalo velkou touhu přešíst si Danteho Božskou komedii. Samo o sobě se však až příliš spoléhá na jednotlivé akční vložky, děj mezi nimi stále více a více sklouzává do monotónní rutiny a v poslední části se skutečně redukuje jen na přesun od bosse k bossovi. Vůbec je videohernost s přibývající stopáží stále evidentnější a evidentnější. Technicky zajímavé, nejlepší jsou imho druhá část od Shukou Murase (počátek pekla končící králem Minosem) a třetí od Jonga Sik Nama (počínaje obžerstvím a chamtivostí a duelem s Danteho otcem konče). Celkově však spíše zklamání a pocit nevyužitého tématu od počátku poplatného jen jako doplněk k video hře... (10.06.2010)

Nevím jestli by byl Dante Alighieri s touto konverzí spokojen spíš si myslím, že pokud má nějaké to místečko kolem v hrobě tak se obrací ostošest. Sice je to občas velmi slušná rubačka,ale to je tak asi všechno. Přišlo mi to jak nějaké lineární hra na nejlehčí úroveň, typu a tak tu je další level zabít ta otravy kolem a šup na bosse, který taky není žádný oříšek a šup na dalšího bosse a za pár dní už ani nevíte jak se to jmenuje. (21.06.2010)