Mužský rod, ženský rod

Vlastně mám rád konverzační filmy a tenhle měl o čem povídat, skvěle pojednává o době a o tom, jaké bylo smýšlení mladých, ale nic to nemění na tom, že mě Godard nedokázal až tak oslovit. Přesto ukazuje, že jsou možnosti filmu skutečně široké, záleží jen na tvůrci, jak celé natáčení pojme. Tohle je velmi osobní. (06.11.2014)

Kritici radi priraďujú mnohým filmom prídomok bezdejový, ale asi iba vtedy, ak nevideli ešte Mužský rod, ženský rod. Godard a Truffaut mali natoľko rozdielny štýl, že je vôbec prekvapivé, že sa podarilo zostaviť charakteristiku novej vlny. Zjednodušene by sa dalo povedať, že o francúzsku novú vlnu sa jedná vtedy, ak je prítomná postava hraná Jeanom Pierrom Leaudom a tá chce trtkať. Ale vážne. Godardov súputník je skôr Rainer Werner Fassbinder, najmä vďaka množstvu rýchlo spíchnutých filmov. U nemeckého génia prekvapí ucelenosť jeho takto natočených filmov, u experimentátora Godarda ich naliehavosť a anarchia. Mužský rod, ženský rod je čistá anarchia, je to akási hraná anketa v uliciach Paríža. Ale nie ankiet zasadených do deja, ale proste hraný film ako anketa, ako výpoveď o svojej dobe a ľuďoch ju tvoriacu. (17.12.2015)

Niekoľko citátov z filmu: "Páčila sa mu Catherine, ktorá bola pravdepodobne ešte stále panna, ale mala črty budúceho militanta.". "Som rada, že ma Paul miluje. Možno sa nechám od neho pretiahnuť, ale dúfam, že sa z neho nestane otrava.". „Dajte nám televízor a auto, ale zbavte nás slobody.“. „Tento film by sa mohol volať Deti Marxa a Coca-Coly. Pochop čo chceš.“. A teraz je dôležité vedieť, že všetko, čo je povedané pred "ale" je zbytočné. Takže: Militantné radikálky, dúfajúce, že ich partner nebude do budúcna nudná otrava, by sa radi zbavili slobody. V skutočnosti sú však tieto krásky deťmi Coca-Coly. Marxa môžu vyhodiť z okna. A jeho dieťaťa sa zbaviť tyčou zo záclony. Pochopené podľa návodu. Ako som chcel. P. S. No a Bardotka! samozrejme, Bardotka: Masculina, ako to len ide. (17.05.2021)

Pro mě zatím nejlepší, protože nejzábavnější Godard. Není tak formálně roztříštěný, působí soudržněji, ale přesto je neustále zajímavý, co se týče filmařských technik. Skvělý Léaud (a zejména jeho originální "nahazování" cigarety do úst), zajímavá "nová neznámá tvář" Chantal Goya a výborné absurdní scénky (přesto se tentokrát Godard drží poměrně v rámci realističnosti, což je pro mne další plus). Zaujme také umné propojení politiky a běžného života. Směrem ke konci Masculin, féminin malinko upadá, ale na pětku to v porovnání s dalšími režisérovými filmy vyjde. (13.02.2013)

Godard je skoro za všech okolností velmi inspirativní, ať už objevuje slepé uličky, nebo nové vyjadřovací prostředky... nezajímavý je jen tehdy, když se snaží dělat do politiky...zde mu to občas taky trochu ujede (ačkoli chápu proč to dělal a o co mu šlo) a právě to činí jeho film na několika místech "ne-tak-nadčasový" jako je jeho zbytek... Vyjadřovat se k současnosti bylo nejspíš Godardovo motto, a o to úctyhodnější je, že mnohdy se mu (především v jeho starších filmech) daří vyjadřovat se i k dnešní současnosti... (27.12.2007)