Mužský rod, ženský rod

Na Godardovy filmy se dívám rád (hodně jich mám za sebou a hodně ještě před sebou), přestože s pokročilým věkem, je to stále obtížnější (místo večerního filmového klubu VEFIK budu pro Godarda muset zařadit ranní RAFIK), a to bez ohledu, zda je Godard natočil v mládí či stáří. "Masculin, féminin" je filem z převečera roku 68. Tak nějak to vypadalo asi na celém světě, nevyhnulo se tomu ani maloměsto, ve kterém jsem tehdy bydlel. Nejen ženský a mužský rod byl tehdy více "homogenní" než dnes, ale patřily do něj, do nich, i politické, sociální a existenciální otázky, které se dnes běžně nereflektují. Takhle nějak vypadal svět, než ho pohltil svět zážitků. (10.02.2023)

Godard je skoro za všech okolností velmi inspirativní, ať už objevuje slepé uličky, nebo nové vyjadřovací prostředky... nezajímavý je jen tehdy, když se snaží dělat do politiky...zde mu to občas taky trochu ujede (ačkoli chápu proč to dělal a o co mu šlo) a právě to činí jeho film na několika místech "ne-tak-nadčasový" jako je jeho zbytek... Vyjadřovat se k současnosti bylo nejspíš Godardovo motto, a o to úctyhodnější je, že mnohdy se mu (především v jeho starších filmech) daří vyjadřovat se i k dnešní současnosti... (27.12.2007)

Po delší době jsem se vrátil ke Godardovi a tentokrát mě to nebavilo a dokoukával jsem to na silu. Občas vytýkanou bezdějovost bych odpustil, to jsem čekal. Různé hrátky s kamerou, podivně sekaný obraz i zvuk jsem čekal taky. Nejvíc mě ale vytáčely postavy. Mladé holky, které neví, co chtějí a kluci, kteří naopak chtějí jen to jedno. Nějak se jim to nedostává, jsou z toho nervózní a mají praštěné řeči… tu o sexu, tu o politice, občas si zafilozofují. Přišlo mi to jak naše dávné debaty na střední po pár pivech. To jsme taky byli středem světa a věděli jsme všechno. Akorát nás u toho naštěstí nikdo netočil. Nakonec jsem to dokonce vydržel (jedna hvězda) a u pár vět jsem se pousmál (druhá menší hvězda). Na doporučení to ovšem není, a kdyby to nebyl Godard, hodnotilo by to ještě méně lidí než aktuálních 354. Raději si od něj dejte jiné filmy. (10.09.2021)

Kritici radi priraďujú mnohým filmom prídomok bezdejový, ale asi iba vtedy, ak nevideli ešte Mužský rod, ženský rod. Godard a Truffaut mali natoľko rozdielny štýl, že je vôbec prekvapivé, že sa podarilo zostaviť charakteristiku novej vlny. Zjednodušene by sa dalo povedať, že o francúzsku novú vlnu sa jedná vtedy, ak je prítomná postava hraná Jeanom Pierrom Leaudom a tá chce trtkať. Ale vážne. Godardov súputník je skôr Rainer Werner Fassbinder, najmä vďaka množstvu rýchlo spíchnutých filmov. U nemeckého génia prekvapí ucelenosť jeho takto natočených filmov, u experimentátora Godarda ich naliehavosť a anarchia. Mužský rod, ženský rod je čistá anarchia, je to akási hraná anketa v uliciach Paríža. Ale nie ankiet zasadených do deja, ale proste hraný film ako anketa, ako výpoveď o svojej dobe a ľuďoch ju tvoriacu. (17.12.2015)

Opět se nám dostává zkoumání vlivu všeprostupující ideologie nastupujícího konzumu 60. let na chování postav - mladého levičáka Léauda (dítě Marxe?) a mladičké, ale již v showbusinessu prorážející Chantal Goya (dítě Coca-Coly?). Sledování jejich sbližování a následného vzdalování (skvělá scéna hradby mezi Marxem a Colou, hradbou mezi ideálním produktem a realitou najdeme ke konci filmu při nahrávání desky v hudebním studiu), umožněné dobou; reflexe (a zvnitřnění?) probíhajících společenských procesů (vedoucí k jeho konci) u Léaudovy postavy, podané s typicky godarovským finesami - zejména sociologickým laděním v dlouhých záběrech dialogů jednotlivých figur (čímž předjímá své budoucí filmy, zejm. 2 ou 3 choses), samozřejmě osobitým střihem, nečekané "vpády" hudby atp., vše v přístupné a scelené narativní formě (čímž připomíná zase své předchozí filmy). (26.10.2013)