Mužský rod, ženský rod

Vlastně mám rád konverzační filmy a tenhle měl o čem povídat, skvěle pojednává o době a o tom, jaké bylo smýšlení mladých, ale nic to nemění na tom, že mě Godard nedokázal až tak oslovit. Přesto ukazuje, že jsou možnosti filmu skutečně široké, záleží jen na tvůrci, jak celé natáčení pojme. Tohle je velmi osobní. (06.11.2014)

Niekoľko citátov z filmu: "Páčila sa mu Catherine, ktorá bola pravdepodobne ešte stále panna, ale mala črty budúceho militanta.". "Som rada, že ma Paul miluje. Možno sa nechám od neho pretiahnuť, ale dúfam, že sa z neho nestane otrava.". „Dajte nám televízor a auto, ale zbavte nás slobody.“. „Tento film by sa mohol volať Deti Marxa a Coca-Coly. Pochop čo chceš.“. A teraz je dôležité vedieť, že všetko, čo je povedané pred "ale" je zbytočné. Takže: Militantné radikálky, dúfajúce, že ich partner nebude do budúcna nudná otrava, by sa radi zbavili slobody. V skutočnosti sú však tieto krásky deťmi Coca-Coly. Marxa môžu vyhodiť z okna. A jeho dieťaťa sa zbaviť tyčou zo záclony. Pochopené podľa návodu. Ako som chcel. P. S. No a Bardotka! samozrejme, Bardotka: Masculina, ako to len ide. (17.05.2021)

"I'm glad Paul's in love with me. I might let him screw me."     Dráma, ktorá formou sociologického prieskumu podáva obraz mladej generácie danej doby, jej ideály a sklamané nádeje, jej zmýšľanie ("There are things that interest me." "Such as?" "Nothing comes to mind, but lots of things."). Toto absurdno-realistické dielo (viem, to spojenie je absurdné) je bezdejové, resp. dej by sa dal opísať pár slovami (partnerský trojuholník sa zmení na štvoruholník, aby sa na konci zboril). Vizuálna stránka filmu je veľmi pekná, čomu napomáha aj množstvo pôvabných dievčat. Páčili sa mi aj odkazy na filmové umenie a rolu filmu v spoločnosti. Zaradené v zozname 1001 filmov, ktoré musíte vidieť, než umriete.     "It wasn't the movie of our dreams. It wasn't the total film we carried inside ourselves. That film we would have liked to make, or more secretly, no doubt, the film we wanted to live." (31.05.2022)

Po delší době jsem se vrátil ke Godardovi a tentokrát mě to nebavilo a dokoukával jsem to na silu. Občas vytýkanou bezdějovost bych odpustil, to jsem čekal. Různé hrátky s kamerou, podivně sekaný obraz i zvuk jsem čekal taky. Nejvíc mě ale vytáčely postavy. Mladé holky, které neví, co chtějí a kluci, kteří naopak chtějí jen to jedno. Nějak se jim to nedostává, jsou z toho nervózní a mají praštěné řeči… tu o sexu, tu o politice, občas si zafilozofují. Přišlo mi to jak naše dávné debaty na střední po pár pivech. To jsme taky byli středem světa a věděli jsme všechno. Akorát nás u toho naštěstí nikdo netočil. Nakonec jsem to dokonce vydržel (jedna hvězda) a u pár vět jsem se pousmál (druhá menší hvězda). Na doporučení to ovšem není, a kdyby to nebyl Godard, hodnotilo by to ještě méně lidí než aktuálních 354. Raději si od něj dejte jiné filmy. (10.09.2021)

Opět se nám dostává zkoumání vlivu všeprostupující ideologie nastupujícího konzumu 60. let na chování postav - mladého levičáka Léauda (dítě Marxe?) a mladičké, ale již v showbusinessu prorážející Chantal Goya (dítě Coca-Coly?). Sledování jejich sbližování a následného vzdalování (skvělá scéna hradby mezi Marxem a Colou, hradbou mezi ideálním produktem a realitou najdeme ke konci filmu při nahrávání desky v hudebním studiu), umožněné dobou; reflexe (a zvnitřnění?) probíhajících společenských procesů (vedoucí k jeho konci) u Léaudovy postavy, podané s typicky godarovským finesami - zejména sociologickým laděním v dlouhých záběrech dialogů jednotlivých figur (čímž předjímá své budoucí filmy, zejm. 2 ou 3 choses), samozřejmě osobitým střihem, nečekané "vpády" hudby atp., vše v přístupné a scelené narativní formě (čímž připomíná zase své předchozí filmy). (26.10.2013)