Submarino

Trochu jsem se obávala, co na nás Thomas Vinterberg vybalí tentokrát. Že to nebude nic optimistického mi bylo celkem jasné. Projev je mnohem civilnější než v pozdějším Honu, jsou tu sice vypjaté okamžiky ale tentokrát žádné lynčování nebo surovosti v přímém přenosu. Jsem na rozpacích. Pokud má někdo neustále potřebu sahat po silně emotivních tématech, tuším nějaké ty boule na duši z dob dřívějších. Jen si nejsem jistá, zda je film tou nejvhodnější psychoterapií. Ani čeští režiséři nás nešetřili a naložili nám pořádnou porci emocí, ale u nich jsem vnímala víc smysl a poselství. V Submariu mám pocit jako by šlo skutečně jen o foukání vlastních bolístek nebou pokus na sebe hodně drsnou formou upozornit. Na depku neotřebuji film, na to mi stačí zajít na třídní schůzky. (22.03.2015)

Čtyři hvězdičky s přimhouřenýma očima. Mhouřím hlavně kvůli citově vyděračské hudbě (převážně v druhé půlce filmu), která nejenže nebyla dobrá, ale kdyby jen to, zbytečně tlačila na pilu emocí, byla tam prostě navíc a mě osobně strašně rušila. Mám co dělat, abych to teď, jak to píšu, nezměnila na tři. Tady je vidět, že míň je někdy víc. (12.06.2016)

Komentář obsahuje spoiler------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------ Ošklivý film o ohavných lidech. Nebylo to ztělesnění deprese. Spíš blbosti. A blbosti je kolem takové množství, až mě snad nebaví na ni koukat i ve filmu. Všichni se chovali tak nesnesitelně agresivně, pudově. Hlavní, ta vousatá, část z protagonistů se třičtvrtě filmu chová jako debil s mentálním profilem paviána, aby pak v závěru získala oduševnělý výraz a jakousi moudrost staletí, ale nějaký postup jejího vývoje, nějakou snahu vysvětlit divákovi ten moment, kdy se z debila stává světec, tu režisér opomněl natočit. Závěr byl až ohavně laciný. "Zemřel vám bratr. Asi sebevražda." A zjihlý pohled do prázdna. Asi v tu chvíli došlo k radikálnímu zmoudření. Ale hovno. Velké, páchnoucí hovno. Nevěrohodný pamflet na špatně vypohlavkovaného. (14.07.2011)

V krátké době po sobě další severská depka. Typický produkt tamní filmařiny který vás dostane svojí mrazivou atmosférou a tragickým příběhem hlavním protagonistů. Vinterberg dokázal že umí, ale Submarino je jedním z jeho slabších kousků. Vybroušenosti a tíživosti Honu se zde ani trošku nepřiblížíme. Ve svém žánru tedy průměr. (15.03.2015)

Po Rodinné oslavě a Honu jsem měl od režiséra Vinterberga jen ta nejvyšší očekávání, což se trochu obrátilo proti mně, protože Submarino se s nimi nemůže porovnávat. To ale neznamená, že by šlo o špatný film, jen prostě není tak výborný. Pořád je to poctivé severské drama se vším, co byste od něho mohli čekat. Příběh 2 bratrů, na kterých se výrazně podepsalo smutné dětství (rámované navíc jedním velkým traumatem) mě bavil, i když se na první pohled může zdát trochu obyčejný. Jednoznačně staví hlavně na hereckých výkonech, proti kterým se nedá říct vůbec nic. Lehké ozvláštnění v podobě oddělení obou linií může někoho i trochu rušit, ale já s ním neměl problém. Zároveň Submarino patří k těm typům snímkům, u kterého má naprosto zásadní podíl na vytvoření atmosféry hudba, v tomto případě na to stačily 2 písničky (magický titulní motiv Fatherless Hill spolu s Hollow Talk, kterou má zas pod kůží každý fanoušek severského seriálového klenotu Most). Symbolický konec se mi také líbil, takže hodnotím solidními 4*. (25.10.2020)