Submarino
Submarino
Submarino
Obsahy(1)
Nick a jeho mladší bratr se protloukají životem poznamenaní nešťastnou událostí v dětství. Nick se právě vrátil z vězení a zdá se, že kromě pití piva a občasné návštěvy posilovny, není nic, co by ho zvlášť zajímalo. Jeho mladší bratr pečuje po smrti své ženy o malého syna, před nímž však skrývá tajemství, které dítě odhalí až smutně snadno. Oba bratři se sejdou na matčině pohřbu, kde se životy všech zúčastněných náhle propojí... Vinterberg působivě vypráví příběh dvou outsiderů z kodaňského předměstí, kteří žijí ze dne na den a snaží se v bezútěšném prostředí přežít; stačí jim „udržet hlavu nad vodou“, k čemuž metaforicky odkazuje název filmu Submarino. Seversky syrové drama se strhujícími hereckými výkony je natočeno s citem pro formu a autentičnost situací, které jen posilují emotivnost snímku.
Ve svém šestém filmu Submarino se Thomas Vinterberg navrátil k tématu dysfunkčních rodinných vztahů obdobně jako ve své předchozí tvorbě: ve snímku Rodinná oslava z roku 1998, vůbec prvním filmu manifestu Dogma 95, který získal ocenění na mnoha mezinárodních festivalech či později v odlehčené podobě v komedii Když se muž vrací domů (2007). (oficiální text distributora)
(více)Videa (1)
Recenze (185)
Ano, seversky syrové, sociálně kritické, "Dogmatické"... ale také zdlouhavé a nudné, protože herci jsou ve svých rolích hodně nevěrohodní a příběh je příliš šablonovitý. Na žánrově podobné nízkorozpočtové nekomerční kousky jsem dlouhá léta chodil do filmových klubů, na Febiofest apod. Ale od jisté doby mě už příliš nebaví a popravdě po nich ani nevzdechnu, mám-li po ruce například nějaký dobrý horror nebo scifárnu. A co se týče filmů z kodaňské periferie (urbanistické i té společenské), mnohem víc mě oslovily rané Refnovy snímky. ()
Bez budoucnosti? Ze záhuby do záhuby. Na dřeň s varováním. S holýma rukama, pohřbeni zaživa, probuzení života se nekoná. Pozřeni pochroumaným dětstvím. Kolaps dospělosti. "Komplicové" špinavosti v lůně bytí společnosti. Již nikdy více nezaženou prodírání se bažinou. Vyděděný "pantheon“ bez existence naráží ze dne na den na rozedrané „rukavice.“ Nelítostným soubojem rozkládají sebe sama tímto varovným stádiem. Nevyvážený dech jejich v těsné blízkosti, není nám již pomoci. Nezoufej, nabídky pekel odmítej. Světlo z očistce "konečně" ze svojí bagáže vysoukej. Zajímavý komentář: Lanark ()
Je to jako domino. Jedna kostka padá za druhou, stejně jako jedna životní rána následuje druhou. Nezastaví, nezpomalí, kostky pořád klesají k zemi. Tyhle filmy ze života jsou opravdové emoční ždímáky, ale pořád mají stejný psychologický vzorec. Nefunkční rodinu, nestabilní zázemí, naprosto devastující podmínky (v podstatě vůbec žádné) k vytvoření cesty pro dítěte budoucím životem. Submarino nám všechny tyhle prvky zdatně prezentuje a společně s velmi dobrým soundtrackem nás na bezmála dvě hodiny zatáhne do zpackaného života dvou bratrů. ()
Drsné, surové, temné se světýlkem naděje na konci tunelu. Jediné, co mě udivovalo, že i když se všichni hrdinové filmu ocitají na společenském dně, tak stále žijí v přijatelných životních podmínkách, zabezpečeni materiálně natolik, aby nežili na ulici a ještě stále nevypadali jako totální lidské trosky. Znamená to, že dánská společnost je na to dno nenechá dopadnout, či jim aspoň podsouvá spoustu "sociálních" padáků, aby ten dopad nebyl tak tvrdý? Dost mě zajímá, nakolik film v tomto ohledu odráží dánskou realitu. Jinak herecké výkony všech zúčastněných byly opravdu brilantní... Film, který se vám dostane pod kůži... ()
Matka alkoholička, otec neznámý. Zajímavě vyprávěný příběh se ale věnuje dvěma bratrům, kteří si s nimi pěkného dětství neměli šanci užít. Dospělé bratry bych pojmenoval pan Chlast a pan Fet. Čekal jsem, jestli aspoň v jejich životech přijdou záblesky štěstí, ale bohužel, Submarino je bolestivé a tragické. ()
Reklama