Submarino
Submarino
Submarino
Obsahy(1)
Nick a jeho mladší bratr se protloukají životem poznamenaní nešťastnou událostí v dětství. Nick se právě vrátil z vězení a zdá se, že kromě pití piva a občasné návštěvy posilovny, není nic, co by ho zvlášť zajímalo. Jeho mladší bratr pečuje po smrti své ženy o malého syna, před nímž však skrývá tajemství, které dítě odhalí až smutně snadno. Oba bratři se sejdou na matčině pohřbu, kde se životy všech zúčastněných náhle propojí... Vinterberg působivě vypráví příběh dvou outsiderů z kodaňského předměstí, kteří žijí ze dne na den a snaží se v bezútěšném prostředí přežít; stačí jim „udržet hlavu nad vodou“, k čemuž metaforicky odkazuje název filmu Submarino. Seversky syrové drama se strhujícími hereckými výkony je natočeno s citem pro formu a autentičnost situací, které jen posilují emotivnost snímku.
Ve svém šestém filmu Submarino se Thomas Vinterberg navrátil k tématu dysfunkčních rodinných vztahů obdobně jako ve své předchozí tvorbě: ve snímku Rodinná oslava z roku 1998, vůbec prvním filmu manifestu Dogma 95, který získal ocenění na mnoha mezinárodních festivalech či později v odlehčené podobě v komedii Když se muž vrací domů (2007). (oficiální text distributora)
(více)Videa (1)
Recenze (185)
Deprese. Prázdnota. Sklíčenost.. Dánské drama o dvou bratrech, kteří jsou traumatem z dětství poznamenaní na celý život. Nebylo mi jich líto, protože je sice pravda, že minulost se na člověku podepíše, ale to není žádná omluva. První polovina dost nuda, druhá už o něco lepší - nejlepší je na tom ale ten mrazivý, beznadějný konec. Přesto bych od severského dramatu čekala víc, než jen melancholii čišící z obrazovky. ()
Typická seveřina. Surový jak podrážka od boty, lidský asi jako odpadkový kontejner v Bronxu a drsný jako skandinávská krajina, která si do každého takového filmu přitáhne svojí těžko nahraditelnou atmosféru. V tomhle filmu se toho děje hodně, ale vše má svůj řád, tím řádem je život takový, který si vybrali dva kluci, co od mala žili s, ve většině případů, na mol fungující matkou. Už jenom díky té laskavosti obou hlavních představitelů jsem si přál, aby to dopadlo alespoň trošku podle mých představ. Dopadlo to nakonec tak, jak dopadá každá severská psychologická perla, tvrdě s realitou a křížkem na funuse, s rukou v ruce po ledově chladných ulicích Kodaně. Ale stojí to za to vidět. ()
Tmavé, syrové a depresivní. První půlka mi přišla možná až zbytečně pomalá a natahovaná stejně tak i několik dalších scén později ve filmu. Celkově by to podle mě chtělo trochu prostříhat a některé postranní děje a situace možná úplně vynechat. Čím víc se ale film blíží k závěru tím víc všechno graduje, tmavne a nabírá obrátky. Až to vrcholí bezkonkurenčním závěrem. Je pravda, že nebýt posledních 20-30 minut, tak by mě film (od kterého jsem čekala tu typickou severskou záležitost) celkem zklamal, ale ten závěr to zachraňuje. Myslím, že ta první část a vůbec i celý snímek zasáhne více lidi, kteří mají sami děti - a protože je nemám - nemohu tvrdit, že by mě tenhle film nějak emocionálně postihl. To co bylo fajn byla atmosféra, hudba a herci- ti byli pro mě milým překvapením. Co se týče hodnocení tak rozpačitě váhám mezi třemi a čtyřmi hvězdičkami. Nakonec dám tedy hodně silné tři s tím, že mám v úmyslu se k tomuhle filmu vrátit za pár let, pak budu možná hodnotit úplně jinak. ()
Film Submarino Thomase Vinterberga je drsným sociálním dramatem o dvou bratrech, kteří na kodaňské periferii zkoušejí překlenout trauma z dětství. Kultivovaně natočený a nesmírně emotivní příběh svou vnitřní silou připomíná, že autor je spolutvůrcem Dogma 95. Od strohého manifestu se však vzdaluje propleteným rámcovým příběhem, bohatým hudebním doprovodem i stylizovaným vizuálem. Emotivně zničující zážitek, který si naštěstí najde cestu i do českých kin a dosavadní vrchol Karlovarského festivalu. [MFF KV 2010] ()
Propojení zoufalců do jedné velké beznaděje, v okaté snaze o co největší depresivní dopad, vzniklo jen pro první plán a nebylo podloženo živoucností existence, snímek, kde není místo pro sebemenší radost (i kdyby to mělo být, že se dnes půjdu opít jako Dán) na mě nemůže působit jinak, než nedůvěryhodně, čemuž ostatně napomáhalo i vyobrazení způsobů života (feťák s bytem jako klícka a paní na úklid, aniž bychom měli možnost zaznamenat jeho zdroje předtím, než získal hotovost na novou živnost??). A poselství? Jestli se nám pan Vintenberg snažil podsunout, že mizérie dětství nepodmínečně odsuzuje k živoření před vraždou, vězením a sebevraždou, tak alibisticky lhal a může být, že vzal naději těm životaschopným, stiženým podobným osudem... možná měl k filmu přibalit i návod s varováním, aby se vyhnul případným žalobám. ()
Reklama