Májové hvězdy

Nápis nad školní tabuli ve třídě, kde se poručík Rukavičkin setkal s učitelkou Janou, zní: "Pravda vítězí. Děkujeme Rudé armádě." Ano, jsou časy a časy. Vstup sovětských vojsk do Československa v roce 1945 byl vnímán jako osvobození, vstup vojsk Varšavské smlouvy v roce 1968 jako okupace. Situace a potřeby lidí vždy tvoří kontext, rámec vnímané události, který určuje i pojetí pravdy. Jsou tedy časy a situace a příslušné jim pravdy. Univerzální pravda je snad pro všechny časy a situace stejná - život bez utrpení - morálního či fyzického - je přece lepší. ___ Světlý film v duchu nadějných 60. let s celou řadou malých zdařilých drobností. (08.05.2011)

Popravdě, čekal jsem mnohem horší film jako úlitbu režimu a propagandistický kousek, který má zvýšit vadnoucí popularitu našeho sovětského vzoru. Zatímco jiné filmy z tohohle období, na které člověk vzpomíná s nostalgií, obvykle při novém zhlédnutí přinesou zklamání, tohle bylo snesitelné a s ohledem na dobu vzniku ještě dnes funkční. Pochopitelně tempo dnešních snímků je mnohem vyšší, taky některé detaily skřípou - takovému Miloši Nedbalovi bych nevěřil ani šest měsíců v Osvětimi, natož pak šestiletou anabázi po nacistických lágrech. Na druhou stranu kvalitní literární předloha Ludvíka Aškenázyho se nezapře a lyrická atmosféra filmu vytváří kontrast k dnešním užvaněným nevýrazným žánrovým snímkům. Celkový dojem: 50 %. (30.05.2011)

Tento film by se dal rozdělit do 4 mini příběhů, z nichž překvapivě žádný není sám o sobě vůbec špatný, bohužel však mají všechny min. jeden velký škraloup. První příběh nepřirozeně ukecaného hošíka, druhý poněkud citově nevyrovnanou dívku, třetí přespříliš vypaseného a rozradostněného navrátilce z Osvětimi a u čtvrtého, který se naopak zrovna moc nepodařil, může divák více ocenit tak maximálně vtipnou vložku s nadrženým duchovním otcem. A samozřejmě je zde jistá heroizace a humanizace ruského vojáka, která někdy skřípe více, jindy méně (na druhou stranu, je třeba vzít v potaz historii-sověti opravdu byli jásavě vítání a s vděkem bráni jako osvoboditelé) + vcelku nezvládnutá jazyková stránka (přecejenom, čeština i ruština jsou si sice v mnoha ohledech podobné, ale zase tak moc, aby si oba národy tak dobře rozuměli, taky ne, nemluvě o střetu azbuky a latinky). A když k tomu přičtu, jak si snímek stojí v konkurenci s jinými tehdejšími "perlami", možná trochu nadhodnotím, ale ty slabší 3* ještě dám. (08.10.2012)

Válka. Osvobození. Radost. Život a smrt. Aškenazyho povídkový kaleidoskop prvních květnových dnů pětačtyřicátého roku klade před diváky čtveřici malých, takřka komorních, lidských příběhů, setkávajících se vlastně tak trochu náhodou ve chvílích pro ně osudových. Pro někoho ony májové hvězdy zazářily, jiní už je neviděli. Jímavé vyprávění jednotlivých epizod se postupně proměňuje ve vysoce humanistické poselství, jehož nositeli jsou nejen sovětší vojáci, ale také všichni ti zdánlivě malí a bezvýznamní lidé, pro které válka znamenala určitý mezník v jejich životech. Střet dětské fantazie, prvních milostných probuzení i traumatického vyrovnání se se sebou samým patří zcela určitě k nejvýraznějším mementům tohoto pozoruhodného filmového díla, jehož lyrické zabarvení jakoby oddalovalo hrůzné okamžiky kamsi do pozadí. Vnitřně ztlumené, civilně odehrané party v podání Brejchové, Peška, Jany a Zdeňka Dítětových, skvělého Miloše Nedbala, Kreuzmanna a dalších, včetně sovětských herců v čele s Alexandrem Chanovem a Vjačeslavem Tichonovem, zůstávají dominující hodnotou Májových hvězd, v mnohém se odlišujících od tematicky příbuzných poúnorových filmů (Vávrova a Drdova Němá barikáda) nejen svým pojetím, ale také přístupem (nelze si nevšimnout absence jakékoli politické angažovanosti). Poselství, připoutávajíc k sobě další generace, je natolik silné, aby mohlo být dnes i v budoucnu jakkoli deformováno a znehodnocováno. Je to ona nesmírná lidskost, s níž byli obětovány miliony pro životy druhých. Lidskost, která naplno vyvěrá také prostřednictvím Májových hvězd. (23.03.2014)

Ešteže udreli na moju slabšiu strunku miestami. Film je pre mňa krásne komický. Nechcem byť neúctivá k dobovej presadzovanej nálade ale tak prehnané heroizovanie každého aspektu červenej armády spolu s ďalšími náhodnými scénami ma často skoro rozosmiali: - Nádherné nedeľné popoludnie, polovica Prahy na prechádzke, deti sa utešene hrajú, svetu vládne mier a láska. Slávne prechody tankov a armády cez rozkvitnutý sad, roztomilý chlapček prihovárajúci sa koníkovi, jednoduché dialógy v kombinovanej ruštine a češtine (a čo ešte, keď 1 strana vie slovko-dve v náprotivnom jazyku!), dievča idúce lesom - nedá sa inak, musí bežať. Samozrejme, že bosá. A zahodí topánku do jazera. Nádherná scénka s brnením a mačiatkom. ,,Tyhle všechny znáš?" Odhaľovanie vlasov ala Hollywood! WTF prestrihy na sovu a kostru, keď hrá na hud. nástroj. ,,Jiskra!" (Za toto zhorím v pekle ale - človek vracajúci sa z Osvienčimu s bruškom? + ,,Hotel"?!) Všetci horlivo mávajúci vojaci. Mierna absurdnosť 4. zápletky.... no uznajte. __ Nádherne píšuci a spievajúci Tichonov. Nemohla som uveriť. Očakávala som český film a tam milášik /Bolkonský/-Tichonov! Srdiečko mi zaplesalo! On i keď je ticho, nič veľmi nerobí, vždy hrá mierne inak a predsa predstavuje nejakú emóciu, situáciu... Hneď je mi film bližší. Aj pretože chrabrý vojak v 3 epizódke mi veľmi pripomína otca. - Krásny záber na konci 3. časti človeka prechádzajúceho osvetlenou malou uličkou v daždi.__Môjmu uchu lachodiace prelomové piesne, resp. ich variácie. __,,Co se stalo?" - ,,Nic." - ,,No to je hodně."__ Májové hviezdy sú pre mňa zábavným prekvapením, ktorý si netreba veľmi pripúšťať. Je dobré, že viem o ich existencii. A vďaka za Tichonova!! :) (20.10.2012)