Pohádka o staré tramvaji

Doslova zapomenutý film, který v dnešní době televize vůbec nevysílají. Ten důvod je prostý. Jedná se o vyloženě dětský film, který dnešnímu divákovi kromě pár nostalgických výjimek (stará Praha, staré pražské nádraží, stará tramvaje s průvodčím) nemá co dát. Středem filmu jsou dva šišlaví, tak sedmiletí kluci, kteří najdou zálibu ve starých tramvají, konkrétně jedné. Nakonec se o tu jednu tramvaj Terezku postará samotný Frantík, protože Pepík mu prostě utekl... Roku 1961 to mohlo na dětské publikum zabrat, dneska už to nezapůsobí. [361. hodnocení, 21. komentář, 68%] (05.02.2020)

Rád bych napsal že Milan Vošmik natočil skvělý rodinný film. Ale stejně jako u Honzíkovy cesty jsem měl pocit, že je určený jen pro děti do deseti let věku. Starším divákům nenabídne o moc víc než krásné a vzácné záběry na historické tramvaje, pohled na Pražské ulice šedesátých let a skvělý nápad tramvajového soudu. Scénář je poplatný době a režisérova typická poetika je rozředěná budovatelským tématem a apelem na sběr starého železa. Nabourává to jak dojem pohádky, tak bezstarostnosti letních prázdnin. Tenhle snímek bohužel strašlivě zestárl. (22.08.2016)

Měl jsem rád knihu s Mihulkovými kresbami... Na film dělali konkurz Rudolf Hrušínský i se svým synem Janem Hrušínským na hlavní role. Jeho tatínek neuspěl, roli básníka hrál Josef Kemr a na Jeho syna zbyla místo hlavní role Franty, malá rolička kde se dokonce představuje svým jménem  a říká: "Já jsem Honza Hrušínský". Jednalo se o jeho první filmovou zkušenost. (02.08.2015)

Bylo moc milé vidět, jak chlapečkovi tramvaj přirostla k srdci ikdyž to ona sama bohužel vědět nemohla. A načančal ji moc pěkně a získala i od jiných dětí velkou pozornost které nakonec zabránily tomu aby neskončila špatně. A ještě se mi moc líbilo že jsem si tady mohla vychutnat to krásné slovo TRAMVAJ. Ono se totiž bohužel v našem kraji říká tomuto dopravnímu prostředků šalina což zní přímo otřesně. (10.04.2018)

Popravdě nevím, pro koho je film určen - malé děti nemají šanci pochopit, co se v jednotlivých fázích děje nebo proč Frantík jedná, jak jedná (chtělo by to vyprávěče), větší už jsou na něj zase moc velké. Tak snad aspoň dospělí ocení dokumentární hodnotu záběrů na okolí tramvajových drah v Praze na přelomu 50. a 60. let 20. století. Hlavní postava Frantík je pořád ustaranej, nevrlej, nezasměje se, jak je film dlouhej, ani nepoděkuje, když mu děti pomáhají sbírat železo, aby "strakatou" tramvaj Terezku zachránily, i když i další děti jsou nesympatické (zejména Pepík, kterého po krádeži nepochopitelně vezmou na milost), místy až hororové. Do toho ještě otravné dětské sbory v písních... Žádná sláva. "Mam starost." - "To přejde. Hlavně že máš tramvaj!" (23.04.2017)