Le Havre

Do tých najjasnejších farieb života prifarbený príbeh afrického utečenca a jeho európskeho "ochráncu".... láskyplný, jasný, teplý, prívetivý, jednoduchý, tragikomický.... až "neľudsky ľudský" film. Som pomerne výrazný odporca myšlienky, že Európa by sa mala stať "záchrannou loďou" pre všetkých chudobných ľudí z celého sveta (proste som proti imigrantom - asi kryptorasista), no tento film mi zasadil silnú ranu do môjho kresťanského ega, a pri sledovaní zásadového a principiálneho humanistického konania Marcela Marxa (priezvisko iba náhodné?) som cítil, ako ma ťažká bota svedomia nakopáva do prdele aj s mojim sebectvom a predsudkami. Nie, názor na imigračnú politiku som nezmenil, ale zmenil som (aspoň na pár hodín) pohľad na seba samého. A bola to zmena pohľadu vcelku desivá. ..... Film možno nie je dokonalý, je sčasti naivný, neskrývane si prikrášluje realitu, idylizuje chudobu a zašlé časy, ale veď tieto znaky má množstvo Kaurismäkiho filmov, a napriek tomu som ich hodnotil maximálnym počtom hviezdičiek, takže nemám dôvod urobiť v tomto prípade výnimku ...85% .... Možno by som mal iba malú výtku, že A.Kaurismäki sa už príliš "usadil" vo svojom štýle a forme (ktoré v tomto prípade dosahujú snáď vrchol jeho tvorby), takže po zhliadnutí viacerých jeho diel už môže u divákov prevládnuť pocit opozeranosti..... Nedramatická dramatickosť, úsporné herectvo, skromná narácia, veľmi starostlivá kompozícia záberov, úsečné rozhovory, príbehy z prostredia "nízkosociálnych skupín"...... Akoby Aki obsedantne natáčal stále rovnaký film o tom istom, len s mierne pozmeneným príbehom, hercami, výpravou. Ale veď vlastne, práve na to všetko sa pri jeho filmoch teším :) Áno, som síce mizantrop (v tomto filme by mi najlepšie prischla skvelo zahraná postava inšpektora), ale vždy sa na svet rád pozriem Akiho očami ;) (22.05.2012)

Tak tohle bych přirovnal k setkání s osudovou ženou. To si takhle sednete, necháte dámu, kterou absloutně neznáte vyprávět a na konci setkání zjístíte, že jste se do ní zamilovali. Přesně takhle na mě zapůsobil i tento film. Jedním slovem přenádhera. Hrozně se mě líbilo, že film mě nevnucoval žádný názor a vše nechával na mě jak si přeberu chování jednotlivých postav a vývoj příběhu. Film, který má v sobě tolik dobra, vnitřní lidský krásy a zvláštně promíchanou atmosféru starých časů se současností a to jak časů filmových tak reálných, že nejde jinak než odcházet ze sálu s příjemný pocitem. Je sice teprve leden, ale Le Havre je pro mě vážným aspirantem na film roku. Mimořádně intenzivní zážitek, který se s každou příbývající minutou ještě více násobil a pokud někoho občas z týhle doby bolí na duši, tak tenhle film je na takovou bolavou duši ten nejlepší recept. (18.01.2012)

Mňam. Pomoc bez nároku na odmenu. Len tak. Nezištné priateľstvo v prípade, ak pomôcť naozaj treba a vidno, že ktosi sa naozaj topí a je v priesere. Ľudskosť u ľudí, u ktorých by ju málokto čakal. Prebudené svedomie policajta. Naplnená sála rockového koncertu v dnešných časoch. Spájanie sa nemajetných proti systémovým zlyhaniam v prístupe k ľuďom. Na dreň osekané dialógy. Absencia hudby v baroch a krčmách. Priestor pre tichú meditáciu strnulých tvári zahalenú dymom cigarety. Myšlienky rodiace rozprávky. Ostré farby a príznačné nasvietenia. Idealizmus v pohľade na nižšiu spoločenskú triedu zmiešaný s túžbou po lepšom svete. Prostredie obyvateľov papundeklových obydlí. Dlhotrvajúce a fungujúce párové vzťahy. Aj keď to vo filme priamo nezaznie (len sprostredkovane správami z médií, či zobrazením prostredia internačných táborov), šance väčšiny ľudí na dôstojný život sú neustále zmenšované. Hlásne trúby pánov sveta vykrikujú, že šancu byť úspešný má každý, bez ohľadu na pomery, z ktorých vyšiel. Podobných blábolov má Kaurismäki plné zuby a veľmi dobre vie, že môže ponúknuť len nádej spolupatričnosti a zmierlivo krásne konce v opozícii voči rastúcej brutalite sveta, riadeného vykorisťovateľskými mafiami a majiteľmi bánk. Veľmi príjemný zážitok v porovnaní s drvivým zvyškom súčasnej filmovej produkcie venujúcej sa vo svojej artovej časti prevažne bolestínsko onanistickému utrpeniu režisérov, premietnutnutému do rôznych vízií utrpenia a zmaru, či konca, nedôveryhodnému psychologizovaniu (lebo založenému len na povrchnom prečítaní dvoch troch diel momentálne mediálne pretriasaných psychoanalytikov v trendových artových magazínoch), variáciám násilného, či deviantného správania sa (ktoré ale oveľa výstižnejšie reflektujú horory ako také), dokumentácii atraktívne netradičných správaní, životov, príbehov, zdanlivo ponúkajúcich alternatívy, ale v skutočnosti nahrávajúcich udržaniu toho čo je, alebo zámernej redukcii deja, príbehu a prevažne aj akejkoľvek myšlienky. (28.06.2012)

Ta doba, co přišla, už není pro Kaurismakiho. Točí filmy, kterejm lidi nerozumí a on už nerozumí lidem. Přesto je jeho film vizuálním zážitkem, se skvělým soundtrackem a esencí všeho, co v minulosti natočil. Pro mne jako pro jeho fanouška nepředstavuje problém jeho film vstřebat a užít si ho. Jiní možná budou mít problém. Ale co je mi po nich. 80% (21.12.2012)

Tady poprvé můžu říct, že jsem z filmu Akiho Kaurismäkiho nadšen! Po více zkušenostech s Akiho starší tvorbou jsem si poprvé vybral od něj mnohem novější film a vida, už to dávno není žádná undergroundová šílenost typu Calamari Union. Ba co víc, Le Havre má i silný příběh, příběh s velkým srdcem i zajímavým, pořád aktuálním tématem střetu obyčejného člověka s imigrantským uprchlíkem a také se zákonem při dobrém, ale zákonně nežádoucím úmyslu. Je vidět, že Aki má nakoukaného J-P. Melvilla a francouzské kriminálky, takže ani v jeho osobité stylové variaci na spřízněnou tvorbu nechybí zajímavá, svým zevnějším pojetím stylová a charakterově nejednoznačná postava policejního komisaře (výborný Jean-Pierre Darroussin), který budí respekt i strach, ale v rámci svého zásadového jednání umí alespoň v jedné chvíli překvapit nečekaným postojem k problému. I další postavy včetně hlavního hrdiny jsou poutavě napsáné, skvěle zahrané a ani tempo se mi na Akiho výjimečně nezdálo pomalé, zůstal jsem po celý čas sedět jako přikován, přičemž s blížícím se vyústěním graduje nejen napětí, ale i přítomný kouzelný nadhled. Nebýt zde více podivně vyřešených drobností (SPOILERY: jako např. závěr v nemocnici a nepochopitelnou větou sestřičky, která nejdřív připraví návštěvníka na nejhorší, aby záhy Marcel zažil překvapivý šok / drobná příhoda se žehličkou, kterou Marcel tak neobratně pokladá zpátky a komisař na tak podezřelý úkon půl metra od sebe ani nezareaguje? / kde ten kluk vzal 10 € i to vajíčko, když to Marcelovi vrátil coby dluh? KONEC), tak možná jdu i do plného počtu. Jen mě nejdřív udivil pohled na žánrové zařazení, podle něhož to má být romantická komedie, a kde např. žánr krimi není uveden. Ale ten film lze vnímat různě... on to vlastně byl takový obyčejný příběh o chlápkovi a jeho neobvyklých zážitcích, zatímco jeho žena trávila čas v nemocnici. [85%] (02.10.2022)