poster

Le Havre

  • Finsko

    Le Havre

  • Slovensko

    Le Havre

Romantický / Komedie / Drama

Finsko / Francie / Německo, 2011, 93 min

Nastala chyba při přehrávání videa.
  • Jermann
    *****

    (LFŠ 2011) Sám Aki nazval svůj poslední počin vrcholem režisérského neumětelství, což jsou typické řeči zbytečně skromného introverta, jakým tento finský obr na první pohled je. Po kouscích jako Děvče ze sirkárny nebo Calamari Union jsem samozřejmě nečekal žádný paskvil, ovšem stejně tak by mě nenapadlo, že nakonec uvidím právě od Kaurismäkiho něco tak staromilsky hřejivého a neskutečně optimistického. Zkrátka balzám na duši.(3.8.2011)

  • slunicko2
    ***

    Dojemná pohádka o tom, co nám občas chybí - o lidskosti. 1) Gudaulin vytýká režisérovi, že z reality uniká do naivního vykonstruovaného světa a že si proto přestali duchovně rozumět. Ale právě proto, že film nezobrazuje realitu, hořkou a smutnou, zraňující a bolestnou pro nás, bezmocné, právě proto se mi Le Havre líbí. Hladí po duši mateřskou rukou, v níž je útočiště a bezpečí bez ohledu na to, jak to vypadá venku. 2) 64letý André Wilms (čistič bot Marcel, hlavní postava) mě vzal za srdce. 3) Většímu počtu hvězdiček brání příliš pomalé tempo a nedostatečná výraznost celého příběhu i postav.(27.10.2015)

  • gudaulin
    **

    A byli spolu šťastní. Žili dlouho, předlouho a když jednou zemřeli, zůstali opět šťastní, protože Aki Kaurismäki nenatočil film ze života, ale pohádku, a jako v pohádce to taky musí skončit. Ale ano, Aki natočil krááásný film, strašně příjemný a s takovou tou nasládlou lehce sentimentální náladou. Jenže právě ta krása a ze všeho čišící pozitivismus mi nesedí a po dlouhém přemýšlení musím jít s hodnocením na pouhé dvě hvězdičky. Kaurismäkovi jsem za jeho dřívější filmy dával spolehlivé 4* a od té doby určitě nezapomněl točit, spíš jsme si spolu přestali duchovně rozumět. Snad to souvisí s tím, jak moc se odklonil od reálného života a začal unikat do naivního vykonstruovaného světa. Snad točí i lépe než dřív, přinejmenším má, coby oblíbený harcovník festivalových programů, lepší přístup k financím a distribuční síti. Ale jak říkám, jeho myšlenkový svět je mi čím dál tím vzdálenější. Ve svém předchozím filmu mě konfrontoval snad s nejméně sympatickou hlavní postavou, proti které by byla i třítýdenní dovolená s Krysařem Willardem zaslouženou odměnou po boku sympatického žoviálního kamaráda. Můj oblíbený uživatel Marigold napsal o snímku Galimatyáš, že měl chuť se z něho poblít pro jeho nerealističnost a nasládlost. Galimatyáš, stejně jako Jeaunetův majstrštyk Amélie z Montmartru, je pochopitelně taky pohádka, ale pohádka stylová, ztřeštěná a naplněná takovou fůrou nápadů, které by jinému režisérovi vystačily na celoživotní produkci. Le Havre je naproti tomu pohádka plná banálních minimalistických dialogů a ve vší té posmutnělé sentimentální náladě tak nějak nudná. Marně přemýšlím, proč Kaurismäki využívá kvalitní divadelní herce, když při jeho známém "minimalismu" by mu totéž zahráli naturščici z ulice a taková Kati Outinen mi poprvé v životě byla protivná pouhou svou přítomností a tak nějak se ztrojující se bradou. Kaurismäki nám totiž stárne a dědkovatí a spolu s ním stárnou i jeho dvorní herci. Co naděláme, aspoň vidím obraz svojí budoucnosti... Celkový dojem za opravdu krásný a pozitivně laděný humanistický film: 40 %.(1.1.2012)

  • dr.horrible
    ***

    Pre mňa zatiaľ najslabší Kaurismäki. Prvý, ktorému dávam menej ako štyri hviezdy. Ja ani neviem čím to je, mal som ten divný pocit už pri Svetlách v súmraku, ako keby strácal šmrnc. Už tu nie sú tie nekonečne slobodné etudy zo života chudobných, jeho nedejovosť nejak nadobudla vyšších ambícií a jeho dielam to uberá na čare. Menej ako kedysi, je to ale rozhodne stále fajn. 65%(11.1.2014)

  • JFL
    *****

    Snímek natočený ve stylu 30. let a s atmosférou staré Francie ala filmy Jacquese Tatiho přináší tuctový laskavý příběh o migraci, který právě díky osobité Kaurismäkiho formě získává uhrančivý rámec. Nedramatické scény okouzlují vnitřní tragikomičností a styl dávno vyšlý z módy (strnulé kompozice, znakovité herectví) získává v rukou režiséra poutavost. Příběh sice předkládá řadu dramatických motivů (nemoc ženy, chudoba rodiny, imigranti, hon policie na chlapce), ale právě díky zvolenému "old school" zpracování jsou všechny utlumeny a místo prvoplánové afektovanosti řady festivalovek zde v popředí stojí tragikomično rozehraných situací. Film vlastně předkládá témata jak ze současných festivalových filmů, ale zpracovává i řeší je stylem jak z melodramat 30. let, čímž jakoby poukazoval na okouzlující prostotu a bezelstnou naivitu starých časů oproti složitosti a odidealizovanosti dneška.(7.7.2011)

  • - Ve skutečnosti patří fenka Laïka režisérovi snímku Aki Kaurismäkimu. (vesper001)

  • - Na filmovém festivalu v Cannes 2011 získala zvláštní cenu poroty mimo jiné i fenka Laïka, představitelka stejnojmenné zvířecí postavy. (vesper001)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace