Le Havre

Posmutnělá komedie s neodolatelným francouzským "pseudoretro" šmrncem se pro mě stala jedním z milých překvapení letošních Varů. Jak hlavní hrdina, tak lidské slabůstky chápající inspektor, jako by se vrátily ze zašlých časů stříbrného plátna a dokázaly projasnit únavou a filmovými depresemi prodchnuté poslední dny festivalu. Závěrečný Happy end ve své záměrné pohádkové umělosti až zabodá u srdce. (08.07.2011)

Úžasný film jako z jiného světa. Už z traileru mi bylo jasné, že se mi film bude líbit, což se dokonale vyplnilo. Ten film je tak neuvěřitelně vtipný, dojemný a osobitý, že mě zcela okouzlil - tak krásný příběh, tak kultivované a inteligentní dialogy, tak specifický herecký projev představitelů všech rolí, tak humanistické a optimistické vyznění celého filmu! Výtečný film na spravení nálady a naladění na bezstarostnou notu. Stejně jako u Kaurismäkiho dřívějších filmů jsem si zde jen potvrdil, že to je tvůrce mému srdci velmi blízký a že jeho filmy zcela zbožňuji, protože mají neopakovatelný půvab a jedinečný styl, který si nejde s nikým splést. Jako neobyčejně zajímavé mi zde mimochodem přišlo, že film působí dojmem, že byl natočen mnohem dříve než v r. 2011 - nebýt tam výskytu pár současných aut a podobných detailů, člověk by skoro myslel, že to je fim někde z konce 60. let. Kdybych točil filmy, přál bych si přivést na svět film, jako je tento. (26.09.2015)

Ta doba, co přišla, už není pro Kaurismakiho. Točí filmy, kterejm lidi nerozumí a on už nerozumí lidem. Přesto je jeho film vizuálním zážitkem, se skvělým soundtrackem a esencí všeho, co v minulosti natočil. Pro mne jako pro jeho fanouška nepředstavuje problém jeho film vstřebat a užít si ho. Jiní možná budou mít problém. Ale co je mi po nich. 80% (21.12.2012)

Dobrý film, ale táhne se jak nudle z nosu, svým tempem mi to trochu připomněl filmy Mammuth nebo Good heart, které byly také zajímavé, ale posunem příběhu mě málem unudily k smrti. Tento je přece jen kapánek rychlejší a taky velmi lidský. Krásný příběh, o tom, jak by si sousedé ve čtvrti měli pomáhat, ale že vždycky se najde nějaký hajzl. (03.07.2012)

Snímek natočený ve stylu 30. let a s atmosférou staré Francie ala filmy Jacquese Tatiho přináší tuctový laskavý příběh o migraci, který právě díky osobité Kaurismäkiho formě získává uhrančivý rámec. Nedramatické scény okouzlují vnitřní tragikomičností a styl dávno vyšlý z módy (strnulé kompozice, znakovité herectví) získává v rukou režiséra poutavost. Příběh sice předkládá řadu dramatických motivů (nemoc ženy, chudoba rodiny, imigranti, hon policie na chlapce), ale právě díky zvolenému "old school" zpracování jsou všechny utlumeny a místo prvoplánové afektovanosti řady festivalovek zde v popředí stojí tragikomično rozehraných situací. Film vlastně předkládá témata jak ze současných festivalových filmů, ale zpracovává i řeší je stylem jak z melodramat 30. let, čímž jakoby poukazoval na okouzlující prostotu a bezelstnou naivitu starých časů oproti složitosti a odidealizovanosti dneška. (07.07.2011)