Le Havre

A byli spolu šťastní. Žili dlouho, předlouho a když jednou zemřeli, zůstali opět šťastní, protože Aki Kaurismäki nenatočil film ze života, ale pohádku, a jako v pohádce to taky musí skončit. Ale ano, Aki natočil krááásný film, strašně příjemný a s takovou tou nasládlou lehce sentimentální náladou. Jenže právě ta krása a ze všeho čišící pozitivismus mi nesedí a po dlouhém přemýšlení musím jít s hodnocením na pouhé dvě hvězdičky. Kaurismäkovi jsem za jeho dřívější filmy dával spolehlivé 4* a od té doby určitě nezapomněl točit, spíš jsme si spolu přestali duchovně rozumět. Snad to souvisí s tím, jak moc se odklonil od reálného života a začal unikat do naivního vykonstruovaného světa. Snad točí i lépe než dřív, přinejmenším má, coby oblíbený harcovník festivalových programů, lepší přístup k financím a distribuční síti. Ale jak říkám, jeho myšlenkový svět je mi čím dál tím vzdálenější. Ve svém předchozím filmu mě konfrontoval snad s nejméně sympatickou hlavní postavou, proti které by byla i třítýdenní dovolená s Krysařem Willardem zaslouženou odměnou po boku sympatického žoviálního kamaráda. Můj oblíbený uživatel Marigold napsal o snímku Galimatyáš, že měl chuť se z něho poblít pro jeho nerealističnost a nasládlost. Galimatyáš, stejně jako Jeaunetův majstrštyk Amélie z Montmartru, je pochopitelně taky pohádka, ale pohádka stylová, ztřeštěná a naplněná takovou fůrou nápadů, které by jinému režisérovi vystačily na celoživotní produkci. Le Havre je naproti tomu pohádka plná banálních minimalistických dialogů a ve vší té posmutnělé sentimentální náladě tak nějak nudná. Marně přemýšlím, proč Kaurismäki využívá kvalitní divadelní herce, když při jeho známém "minimalismu" by mu totéž zahráli naturščici z ulice a taková Kati Outinen mi poprvé v životě byla protivná pouhou svou přítomností a tak nějak se ztrojující se bradou. Kaurismäki nám totiž stárne a dědkovatí a spolu s ním stárnou i jeho dvorní herci. Co naděláme, aspoň vidím obraz svojí budoucnosti... Celkový dojem za opravdu krásný a pozitivně laděný humanistický film: 40 %. (01.01.2012)

Dost dlouhou chvíli mi trvalo, než jsem si na vyprávění filmu Le Havre zvyknul. Kaurismaki zvláštním způsobem kombinuje finskou náturu s francouzským prostředím. Nikdo zde nemluví jen tak do větru. Vždy jen tak, jak je záhodno. Za samotný závěr si ale tenhle film u mě vysloužil ještě jednu hvězdičku navíc, protože tak krásný, lidský a upřímně zakončený konec bych mohl čekat snad jen od čistokrevné Francie. Je ale vidět, že režisér si vzal hlavně to nejlepší a já byl ve výsledku spokojen. Viděno na základě Challenge Tour 2015 (20.04.2015)

Snímek natočený ve stylu 30. let a s atmosférou staré Francie ala filmy Jacquese Tatiho přináší tuctový laskavý příběh o migraci, který právě díky osobité Kaurismäkiho formě získává uhrančivý rámec. Nedramatické scény okouzlují vnitřní tragikomičností a styl dávno vyšlý z módy (strnulé kompozice, znakovité herectví) získává v rukou režiséra poutavost. Příběh sice předkládá řadu dramatických motivů (nemoc ženy, chudoba rodiny, imigranti, hon policie na chlapce), ale právě díky zvolenému "old school" zpracování jsou všechny utlumeny a místo prvoplánové afektovanosti řady festivalovek zde v popředí stojí tragikomično rozehraných situací. Film vlastně předkládá témata jak ze současných festivalových filmů, ale zpracovává i řeší je stylem jak z melodramat 30. let, čímž jakoby poukazoval na okouzlující prostotu a bezelstnou naivitu starých časů oproti složitosti a odidealizovanosti dneška. (07.07.2011)

JEDEN UPRCHLÍK Z KONTEJNERU NA ÚTĚKU..... /// Unylým tempem táhnoucí se nic. Chybí mi nějakej nervovej náboj, řvoucí idea. Připadám si jako bych seděl v nemocnici u postele starýho člověka, kterej vypráví příhodu z mládí (ho ho hó! Tak to pozor! To já zas su dobrej posluchač!) a (chca nechca) se občas přistihnu, že jsem duchem někde v píči. Možná, že tuhle atmošku chtěl rejža navodit. V tom případě je machr a uznávám, že zachytit věci jako je přátelství, láska a dobrý srdce je možný i jinou formou, než by konzumu chtivý čumil čekal. Proto s čistý svědomým prohlašuji, že sentimentálně ,,artově“ nezasažená osoba (neřku – li člověk zhejčkanej filmama o drsných cizineckých policajtech a zdrhajících imigrantech) sice ocení poetiku příběhu i vykreslení atmosféry – včetně malýho zázraku, kterým klidně můžou bejt ty moje (ušmudlaný) 3 hvězdy, ale orgasmu dosáhne jinde! /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Nabízej mi ke koupi živej kontajner. 2.) Zjistím, nad čím se ve Varech naposledy ,,masturbovalo“. 4.) Thx za titule ,,da.vo“ a ,,JVPS“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * (12.03.2012)

Tak tohle bych přirovnal k setkání s osudovou ženou. To si takhle sednete, necháte dámu, kterou absloutně neznáte vyprávět a na konci setkání zjístíte, že jste se do ní zamilovali. Přesně takhle na mě zapůsobil i tento film. Jedním slovem přenádhera. Hrozně se mě líbilo, že film mě nevnucoval žádný názor a vše nechával na mě jak si přeberu chování jednotlivých postav a vývoj příběhu. Film, který má v sobě tolik dobra, vnitřní lidský krásy a zvláštně promíchanou atmosféru starých časů se současností a to jak časů filmových tak reálných, že nejde jinak než odcházet ze sálu s příjemný pocitem. Je sice teprve leden, ale Le Havre je pro mě vážným aspirantem na film roku. Mimořádně intenzivní zážitek, který se s každou příbývající minutou ještě více násobil a pokud někoho občas z týhle doby bolí na duši, tak tenhle film je na takovou bolavou duši ten nejlepší recept. (18.01.2012)