Le Havre

I když už jen vychází sám ze sebe a nic nového se Kaurismäki neučí, dokáže diváka pobavit absurdním humorem i dojmout ho tím, že někde, třeba v přístavu Le Havre, žijí dobří lidé, kteří nečekají za svou pomoc nic na oplátku. Navíc když strojeně mluví a hrají spíš jako na divadle, budou jeho stylem překvapeni aspoň ti, kterým jeho jméno nic neříká. (30.05.2012)

Do tých najjasnejších farieb života prifarbený príbeh afrického utečenca a jeho európskeho "ochráncu".... láskyplný, jasný, teplý, prívetivý, jednoduchý, tragikomický.... až "neľudsky ľudský" film. Som pomerne výrazný odporca myšlienky, že Európa by sa mala stať "záchrannou loďou" pre všetkých chudobných ľudí z celého sveta (proste som proti imigrantom - asi kryptorasista), no tento film mi zasadil silnú ranu do môjho kresťanského ega, a pri sledovaní zásadového a principiálneho humanistického konania Marcela Marxa (priezvisko iba náhodné?) som cítil, ako ma ťažká bota svedomia nakopáva do prdele aj s mojim sebectvom a predsudkami. Nie, názor na imigračnú politiku som nezmenil, ale zmenil som (aspoň na pár hodín) pohľad na seba samého. A bola to zmena pohľadu vcelku desivá. ..... Film možno nie je dokonalý, je sčasti naivný, neskrývane si prikrášluje realitu, idylizuje chudobu a zašlé časy, ale veď tieto znaky má množstvo Kaurismäkiho filmov, a napriek tomu som ich hodnotil maximálnym počtom hviezdičiek, takže nemám dôvod urobiť v tomto prípade výnimku ...85% .... Možno by som mal iba malú výtku, že A.Kaurismäki sa už príliš "usadil" vo svojom štýle a forme (ktoré v tomto prípade dosahujú snáď vrchol jeho tvorby), takže po zhliadnutí viacerých jeho diel už môže u divákov prevládnuť pocit opozeranosti..... Nedramatická dramatickosť, úsporné herectvo, skromná narácia, veľmi starostlivá kompozícia záberov, úsečné rozhovory, príbehy z prostredia "nízkosociálnych skupín"...... Akoby Aki obsedantne natáčal stále rovnaký film o tom istom, len s mierne pozmeneným príbehom, hercami, výpravou. Ale veď vlastne, práve na to všetko sa pri jeho filmoch teším :) Áno, som síce mizantrop (v tomto filme by mi najlepšie prischla skvelo zahraná postava inšpektora), ale vždy sa na svet rád pozriem Akiho očami ;) (22.05.2012)

Rovnako ako v Mužovi bez minulosti ide o prepojenie rozprávky so silným sociálnym aspektom, v tomto prípade nelegálnych prisťahovalcov. Fínska verzia Musíme si pomáhať je silnejšia v druhej polovici, keď sa zápletka poriadne rozbehne. V hodnotení musím zohľadniť prvú skoro hodinu, ktorá pôsobí značne nudne. Ešte že sa dá na flegmatického Fína spoľahnuť a viete, že vám to pri konci vynahradí. VIDENÉ ZNOVA: Tak neviem, čo som mal s tou prvou hodinou, film mi pripadá tempom vyvážený. Možno Akiho filmy fungujú všeobecne na druhý krát lepšie. (18.05.2012)

Na prvé videnie to bol zásah, kedy som dokonca zvažoval plné hodnotenie. Teraz po rokoch - keď som si dal repete a napozeral režisérove rané veci - ma to ťahá skôr k nižšiemu hodnoteniu. Pamätáte si na poeta Marcela Marxa z Bohémskeho života (1992)? Kaurismäki sa k tejto postave na „dôchodku“ vracia: dnes je z neho síce stále povaľač, ale tento raz i pouličný čistič topánok. Vedomá si je i samotná postava, keď vraví: „Prežil som bohémsky život v Paríži.“ Je to typický Aki, aj keď akosi málo úderný. Máme tu outsiderov, humanistický prístup, (francúzsky) prístav, krčmičky, retro štylizáciu interiérov (ak by sa neobjavili eurové bankovky, ste v tom, že sa dej odohráva na prelome 80s/90s), live vystúpenie starej kapely, psíka aj absurdné dialógy (a práve tu mi chýbali viac vypointované výmeny s preňho typickým lakonickým humorom). *3,5 (06.11.2023)

Tady poprvé můžu říct, že jsem z filmu Akiho Kaurismäkiho nadšen! Po více zkušenostech s Akiho starší tvorbou jsem si poprvé vybral od něj mnohem novější film a vida, už to dávno není žádná undergroundová šílenost typu Calamari Union. Ba co víc, Le Havre má i silný příběh, příběh s velkým srdcem i zajímavým, pořád aktuálním tématem střetu obyčejného člověka s imigrantským uprchlíkem a také se zákonem při dobrém, ale zákonně nežádoucím úmyslu. Je vidět, že Aki má nakoukaného J-P. Melvilla a francouzské kriminálky, takže ani v jeho osobité stylové variaci na spřízněnou tvorbu nechybí zajímavá, svým zevnějším pojetím stylová a charakterově nejednoznačná postava policejního komisaře (výborný Jean-Pierre Darroussin), který budí respekt i strach, ale v rámci svého zásadového jednání umí alespoň v jedné chvíli překvapit nečekaným postojem k problému. I další postavy včetně hlavního hrdiny jsou poutavě napsáné, skvěle zahrané a ani tempo se mi na Akiho výjimečně nezdálo pomalé, zůstal jsem po celý čas sedět jako přikován, přičemž s blížícím se vyústěním graduje nejen napětí, ale i přítomný kouzelný nadhled. Nebýt zde více podivně vyřešených drobností (SPOILERY: jako např. závěr v nemocnici a nepochopitelnou větou sestřičky, která nejdřív připraví návštěvníka na nejhorší, aby záhy Marcel zažil překvapivý šok / drobná příhoda se žehličkou, kterou Marcel tak neobratně pokladá zpátky a komisař na tak podezřelý úkon půl metra od sebe ani nezareaguje? / kde ten kluk vzal 10 € i to vajíčko, když to Marcelovi vrátil coby dluh? KONEC), tak možná jdu i do plného počtu. Jen mě nejdřív udivil pohled na žánrové zařazení, podle něhož to má být romantická komedie, a kde např. žánr krimi není uveden. Ale ten film lze vnímat různě... on to vlastně byl takový obyčejný příběh o chlápkovi a jeho neobvyklých zážitcích, zatímco jeho žena trávila čas v nemocnici. [85%] (02.10.2022)