Tady to musí být

Jestli byl Sorrentinův záměr získat skrz Penna více pozornosti, tak se mu to v mém případě povedlo na stodvacet procent. Od teď tě sleduji, Paolo, protože už This Must Be the Place mělo blizoučko k dokonalému filmu, na který bych vydržel zírat ještě několik hodin, ačkoliv by Penn za tu dobu udělal jen sedm kroků. Vážně zkusím některého jeho starší snímky, ačkoliv nevím, jestli to bez perfektního Penna může fungovat. Mimochodem - zatím jsem ho, myslím, v lepší roli ještě neviděl. A asi jsem ještě spoustu věcí plně nepochopil, ale ono je toho uvnitř tolik, že to možná zkusím za delší dobu znovu. (23.06.2012)

Sean dojemnej jak lenochod a Frances jako obvykle... tenhle film je pro mě zjevení. A musela jsem si vyhledat album SP EAK IN GI N TO NGU ES od TA LKI N GHE ADS, protože je na něm písnička This must be the place (naive melody)... http://www.youtube.com/watch?v=HldHtBxNK6k (17.03.2012)

Sorrentino mě tedy hodně zklamal, po Božském jsem byl zvědav na další vývoj tohoto režiséra a odpovědí mi byl velký krok zpět. This is must be the place vůbec nefunguje jako film - nevtahuje do děje (děje?), nudí, má nezajímavý a křečovitý scénář. Je to změt´ stovek hezkých obrazů, pomalých kamerových jízd a rychlého střihu - nic víc. Nemá žádný cíl, obsah má konzistenci podobnou tvarohu - po padesátiminutové expozici přichází ono údajné hlavní téma, které nakonec stejně vyšumí do ztracena. A ta záměrná nedořečenost téměř každé scény je doslova obludně otravná. Jistě, už i předchozí Sorrentinovy filmy vyžadovaly trošku soustředění od diváka, ale tohle už je za hranicí únosnosti. (03.06.2012)

"There are many ways of dying, the worst of them is to continue living.." Fenomenální Penn v nejbizarnější roli za poslední dobu. Znamenitá, s citem podávaná zvuková složka, se prolíná s ironickým humorem a sem tam i nějakým tím "životním moudrem". This Must Be the Place je zkrátka výborná roadmovie, která by Vám určitě neměla uniknout - 90%. (04.04.2012)

Soundtrack a způsob nasnímání mi fakt učarovali. Prvních dvacet minut jsem absolutně neměla ponětí, co že to vlastně sleduju, ale děsně mě to bavilo, atmosféra prostě totálně na výbornou. Pak už jsem se ale o děj zajímat začala, protože já jsem tvor, kterej prostě potřebuje, aby se kolem něj něco konkrétního dělo, jinak jde pozornost do kopru. No a to je kámen úrazu, páč to hlavní, kvůli čemu koukám na filmy - příběh, je tu rozmázlý jak psí lejno o chodník, vidíte ho, ale spíš vás to láká ho překročit než do něj šlápnout. Prostě neuhranulo a pořádně ani nebavilo. Dokonce jsem se někde ke konci přistihla, jak už film ani nevnímám a jeho v jednom kuse znějící soundtrack využívám jako podklad pro moje vlastní myšlenky. Režisér Sorrentino mi prostě opět potvrzuje, že je to děsněj lyrik, kterej mi sice padl do oka, ale nemám si s ním co říct, takže kámoši nebudem. (25.06.2015)