Kokuhaku

V žádném případě nejde o tuctovou báchorku o pomstě zahalenou do omračující vizuální složky. Zároveň bych ale byl i zdrženlivý v případě opačného tvrzení/hodnocení – že jde snad o jakýsi hluboce promyšlený a autentický portrét soudobé společnosti (nejspíše japonské, nicméně toto téma lze perfektně generalizovat i do ostatních vyspělých zemí). Svým zpracováním jde o věc ryze originální, u které by obvyklé škatulkování a hluboké recenzování mohlo být bezpředmětné, protože (alespoň se tedy tak domnívám) z celého snímku sálá neskutečná energie, dravost a vynikající schopnost využít všechen možný prostor k tomu, aby byl výsledek divácky co nejvíce atraktivní a aby bylo i nějaké té filosofii učiněno za dost. Rozpitvávat dopodrobna jednotlivé zvraty a snažit se přesvědčovat, že „to či tamto“ bylo již trošičku nadsazené, by bylo nespravedlivým a povrchním rýpáním. Pokud se totiž obecně o nějakém filmu říká, že je „dobře natočený“, tak tenhle japonský exemplář by měl být prototypem a vzorem pro všechny „invenční západní filmaře“, kteří chtějí točit chlapácky jako Fincher a zároveň zůstat v jistých ohledech akademičtí (třeba jako některé vybrané Spielbergovy filmy). Neskutečný nářez, při úvodní půlhodince jsem neměl daleko k extázi a to jsem ještě nevěděl, co přijde vzápětí. Není to na 5, ale minimálně na 8 hvězdiček. (19.02.2012)

JE OPRAVDU ŽIVOT KAŽDÉHO TAK VZÁCNÝ?..... /// Máte rádi monology a štve vás zákon na ochranu mladistvích? Fascinují vás dětské zrůdy (byť geniální) a nenápadní (ještě geniálnější) vykonavatelé pomsty? Pak vám tenhle ve zpovědích vyprávěný příběh o tom, jak Dr. M. Sakuramiyami změnil několika studentům život (no... ona to byla spíš jeho krev..) zřejmě neudělá ZE ŽIVOTA PEKLO, ale radost. Netradičně pojaté vyprávění o vývoji událostí v jedné třídě nedojímá a jen lehce jitří emoce. Suše vypráví o upřímně krutých i morbidních dětech, které jsou nakonec jen ubohé a hloupé. A když uslyšíte - MLASK – ten zvuk, když zmizí něco co milujete, zjistíte, že vyrovnat se dá nejen s AIDS, ale i se ztrátou dcery. Jen je třeba najít způsob, jak toho dosáhnout. A pak ten zvuk může znít trochu jako – BUM - .... výborně paní učitelko! /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Nechystám se číst knížku od Kanae Minato. 2.) Zajímá mě, jaké jsou děti japonských školách. 3.) Chci vidět zabít malou holčičku. 4.) Zítra se ve škole bude číst slohová práce na téma ,,Život“. /// PŘÍBĚH ***** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ ** (08.04.2011)

Naprosto masakrální snímek o výstřednosti japonské společnosti, konkrétně o brutalitě tamní mládeže. Film zachycuje ústřední téma (vina vs. pomsta) s výpovědí několika postav z jejich úhlů pohledů a odkrytím jejich osudů. Je hodně na co koukat, ať už jde velmi zajímavé vizuální zpracování či překvapivě se vyvíjející děj. Od první minuty budete budete valit bulvy na jeden wtf moment za druhým. Pokud máte rádi nemainstreamové a netradiční věci, tohle vás dostane na prdel! (09.01.2013)

Je to perfektná mierne thrillerovo ladená dráma. Má skvelý príbeh o stredoškolskej učiteľke, ktorá prišla o svoju malú dcéru, ale keďže sa jej podarilo zistiť, že to nebola nehoda, ako sa pôvodne myslelo, ale to zámerne spôsobila dvojica jej študentov, ktorí ale kvôli nízkemu veku nemôžu byť plnohodnotne potrestaní, rozhodla sa konať a vymyslela si svoju vlastnú pomstu. A tá začne dlhodobo výrazne ovplyvňovať nielen vrahov, ale aj ich okolie. Spracovanie je vynikajúce, tu je už od úplného začiatku jasné, že sa bude jednať o výnimočnú záležitosť a výsledok ani v najmenšom nesklame. Tému pomsty mám veľmi rád a to prakticky v jej akejkoľvek podobe, tentoraz je to opäť niečo nové, s čím som sa v podobných filmoch ešte nestretol, ale vyšlo to skutočne perfektne. Nájde sa tu aj mnoho prvkov, ktoré mám veľmi rád a tak vôbec nevadí, že celá úvodná polhodina sa odohráva prakticky len v jednej triede, kde je v popredí učiteľka a dá sa dozvedieť takmer všetko dôležité, podané je to tak skvelo, že to až berie dych a bol som z toho skutočne nadšený, ale úroveň filmu sa našťastie ani následne vôbec nezníži. Miesto bežnej žánrovej gradácie je toto podané skôr tou dramatickou formou, s čím tiež nemám problém, všetky dôležité postavy dostanú svoj priestor, pričom majú aj samostatné kapitoly kde sa dajú dozvedieť nielen ich motivácie a ciele, prípadne následky pomsty, ale vlastne aj nazrieť do ich vnútra a keďže ani jedna z postáv nie je čiernobiela a vždy sa jedná o nejaký ten typ psychopata, rozhodne tu má čo zaujať. A rozhodne nesklame ani celá záverečná fáza, toto sa mimoriadne vydarilo. Takže tu o ničom inom, ako úplnom nadšení nemôže byť ani reči, vynikajúca záležitosť od prvej do poslednej minúty, kde je potenciál každej scény využitý naplno. Herecké obsadenie je výborné, charizmatická Takako Matsu v hlavnej úlohe, skvelá Ai Hashimoto, ktorá mi asi ešte zo všetkých sedela najviac, zaujímavá dvojica vrahov a ešte dostatok vydarených vedľajších postáv. Réžia a technická stránka sú perfektné, vynikajúca vizuálna stránka, tu je snáď každý záber dovedený k dokonalosti, skvelá atmosféra a celé to originálne prevedenie, toto sa nesmierne vydarilo. A k tomu ešte skvelá hudba, ktorá z mnohých scén robí nezabudnuteľnú záležitosť. Confessions je vynikajúce a originálne dielo, ktoré ma ani po viacerých pozretiach vôbec nesklamalo, práve naopak, mám pocit, že ma stále baví viac, jeden z najlepších filmov, aké som vôbec videl. 92% (29.03.2012)

Po dvaceti minutách budete mít tu čest s perfektním krátkometrážním filmem a po sto šesti s celovečerním klenotem. Promyšlené drama z japonského školního dvora, vrhá stín na okoukané filmy americké střední. Cestou za pomstou se nemusí nutně vydávat muž mstící svou milovanou, či mafián proti svému gangu. Tentokrát je pomsta konána v ženském stylu...důmyslném, bez násilí a slitování. Příběh má promyšlenou kostru na kterou je navěšena řada flashbacků a několik úhlů pohledu. Vizuál filmu přivádí rozkoš pomocí zpomalených záběrů, chladných exteriérů, nevlídného počasí, optických klamů, řady ostrých detailů a hudby, která doprovází dlouhé scény plné emocí. Režisér Kiraware Matsuko pokračuje ve své autorské tvorbě, pravda, místy trochu ulítlé, ale tentokrát to drží stejně pevně pohromadě jako v případě Matsuko no isshô. (03.10.2011)