Další rok

Filmy podobného typu jsou v zásadě dost otravnou záležitostí (srov. Invaze barbarů). Ačkoliv na něj musím myslet a mám z něj dojem, že se mi autor snažil cosi říct, nemám tuchy co. Být šťastným není samozřejmé a možná je to dědičné (láska hory přenáší)? V posledku stejně nicneříkající jako otázka na nejlepší životní vzpomínku. Nepříjemně jemně nepříjemný film. PS pro odlehceni: mam za to, ze si uzivatel Iguaner koupil cervenou corsu 1.4 (01.12.2010)

Co vlastně určuje, jestli člověk dokáže být převážně spokojený ba i šťastný nebo se bude trápit i v optimismu nehladovějícího blahobytu? Schopnost nebo neschopnost přijímat nejistoty a ztráty a být spokojený s tím, co je, anebo pocit sociální sounáležitosti či naopak osamělosti? Zřejmě žádný universální návod na příjemný život neexistuje. ___ "Nejpříjemnější oddechovka", jak hlásá jeden z komentářů, je stejně tak příjemná a oddechová jako život. Nevím, jestli to myslím vážně nebo ironicky. Ať si každý vybere sám podle momentálního stavu, charakterového založení a příznivosti osudu. Možná by se spíše dalo říci, že každodennost obyčejného života, uplývajícího rok za rokem, je v podstatě o ničem nebo o ničem moc zábavném, strhujícím a pohádkovém. Ještě že máme kde a v čem snít - knihy, filmy a své fantazie, sny a plány. Troufám tvrdit, že sny a fantazie - i ty nejmenší - to je jediné, co skutečně obzvláštňuje život. ___ Geniální film, který nechci vidět podruhé, protože to vidíme každý den kolem sebe. (11.05.2011)

trochu depresivní film, postupně přidává další a další postavy, každá je jiná. na konci jsem ani nevěděl kdo měl být hlavní postavou a o co zde vlastně šlo. vše vyvažuje zvláštní atmosféra klidu, která je místy doplněna lehkým napětím. rozhodně se nejedná o lehké drama a je dost možné, že vás po filmu přepadne lehká depka. (24.01.2012)

Trochu nuda v Brně. Tak si to tak plyne od jedné flašky vína ke druhé a psycholožka Gerri to s klidným svědomím leje do své kamarádky Mary, i když jí musí být jasný, že paní ten chlast dávno přerostl přes hlavu. A jinak? Fakt hodně všední až fádní příběh. Nic světoborného. Kolegům na ČSFD se to ale líbí, má to 74 procent, normalita je u artových diváků v kurzu. (06.04.2019)

Cenný pokus o příspěvek do generační kinematografie vyššího věku, trochu à la Zlaté jezero, ale „artověji“. Tedy, mezi námi, postavy jsou klišé na klišé – vzorově bezkonfliktní páreček uprostřed, kolem něj ukázková neurotička (Lesley Manvillová v prvotřídní herecké etudce krade celou show pro sebe), hodný a zlý syn – hotoví Jasoň a Drsoň, dokonalá nastávající snacha, naprosto zdrcený truchlící vdovec, jako čisté spektrální barvy, nikde ani náznak nějakého složitějšího charakteru – a příběh jde v podstatě odnikud nikam, ale ani jedno kupodivu zas tak nevadí. Tím, co je tu pěkně rozpitváno, co dělá z koukání požitek, místy kouzlí úsměv na tváři a místy provokuje k myšlení, jsou různé druhy mezilidské komunikace, pojednané jako nesnadné překonávání bariér, bez kterého by ovšem ta naše bezútěšná existence nedávala už vůbec žádný smysl. A líbila se mi citlivě udělaná muzika v zajímavém obsazení housle, cello, hoboj, harfa a kytara. Celkově lepší *** a pocit dobře stráveného času. (22.02.2011)