Náš den přijde

Zoufalí lidé dělají zoufalé věci...Tahle známá větička mi připadá nejpřiléhavější k danému snímku. Vynikající scénář s nadupanou hudbou, excelentními herci a šokujícími scénami, u nichž násilí hraje hlavní roli. Tento film jen potvrzuje, jak pestrá je francouzská kinematografie, byť za kamerou stál Řek... (02.12.2010)

Překrásně natočené. Ale co? Smysl toho všeho!? ~ Toto je přesně ten typ filmu, kdy za tou vnější šlupkou existenciální úderné sondy najdeme tu nejubožejší podprahovou úchylku a zvrácené choutky tvůrce, která je v přímém rozporu s tím, co kritizuje. Spousta lidí se mu na lep bohužel chytí, zvlášť když umělecké zpracování je dokonalé a dokonale poetizuje jeho perverzní touhy. Nekorektnost, amorálnost. Přímé nabádání k nesnášenlivosti a netoleranci. Zrzkové jsou něco víc? To jsme tady už několikrát měli, že se jedna rasa povyšovala nad druhou. A jak to dopadlo! ~ Přiblblá road movie, kde jeden zrzavý pomatenec-psychoanalytik a druhý homosexuální outsider, jeho učeň, zběsile jezdí auty, běhají s kuší v ruce, nadávají, uráží, zabíjí a šukají. Tomu říkám umění postavit film na základní premise: šokovat, znechucovat, pohoršovat a ještě jednou šokovat, hlavně když to bude mít drive, styl, tak lidi to určitě bude bavit… Docela mě překvapuje, že jsou z tohoto NIC připodělaní i někteří filmoví kritikové, kteří film posuzují pouze podle „svých“ teoretických kritérií, nikoliv podle možného celospolečenského dopadu, či jednoduše řešeno: podle kritérií morálních. ~ Režisérova extremistická forma (především v druhé polovině) je pro mě nepřijatelná a nepokládám za vhodnou pro sdělení myšlenek, které se nabízí: individualita nemá možnosti se prosadit v současné společnosti, povrchní vnímání světa, slepota k problémům a potřebám druhých apod. Notre jour viendra v pohodě mohl dostat pět bodů, stačilo jen někde nějakým způsobem představit důvod asociálního chování protagonistů, řekněme jaksi usměrnit všechen ten vyšinutý děj do správných, morálně správných kolejí. Přesně, jak zde píše jeden z kolegů, Gavrasovy filmy jsou ZLÉ. Ruce pryč od tohoto režiséra, člověka. (03.02.2012)

Redheads jsou takovým tím filmovým obrazem nepříjemných a dekadentních a násilných a šílených skutků narušených myslí, na který člověk fascinovaně zírá a ptá se sám sebe proč. Každopádně jde o Artový film, žádné spolknutí dvou kuliček popcornu. Určitě zajímavá studie, nikterak příjemná teda. Bez Casselova herectví bych se asi potrápil ještě o něco víc. (13.12.2015)

,,JAK DLOUHO JEŠTĚ BUDEŠ TUPÝM RYŠAVCEM?“...../// IRSKO – KRAJINA SNŮ. Film o rezatý bukvici a doktorovi Vincentu Casselovi, kterýžto odborník na zvyšování sebevědomí buduje panoptikum, které by mu (někdy) záviděl i dr. Parnassus. Tohle šlo lehce mimo mě. Jasně, většinu věcí o kterých tu píšete jsem našel v závěrečný půlhodince, ale zvolená forma je poutavá hlavně díky Casselovi. Vlhko doma nemám, utiskovanej nejsem, sebevědomí mi (většinou) nechybí a do Irska se nechystám. IRSKO – KRAJINA SNŮ všech rezavých (lidí), symbolicky (?) tam jde Patrick (Cassel), a kde jsou trpaslíci v zelených oblečcích? Film, který může navádět (svádět) k násilí. Ale co by člověk neudělal pro splnění snu.... /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Mám vlasy ,,do červena“ a sbaleno do Irska. 2.) Nechápu, proč mám na zahradě strom ověšenej zajícema. 3.) Vincent Cassel má charisma ať hraje cokoliv a s kýmkoliv. /// PŘÍBĚH *** HUMOR ne AKCE * NAPĚTÍ * (24.03.2011)

Tak nevím, jsem trochu na rozpacích, protože časy, kdy mě podobné experimentální záležitosti oslovovaly a bavily a nebo aspoň zajímaly jsou pryč, ale zase ne úplně pryč, takže... Takže jsem si zavzpomínal na francouzskou novou vlnu a občas se zasmál a občas ušklíbl a občas znechuceně odvrátil a občas znuděně zazíval... Ze všeho nejvíc se mi na filmu asi líbila hudba, která mě na rozdíl od děje aspoň něčím oslovila. Zkouknul jsem ho sice se zvědavostí, ale bez zájmu. A určitě už si ho nikdy nepustím. (15.05.2015)