Náš den přijde

To jsem se zase jednou nechal napálit stylovým plakátem. Je to můj problém, že jsem čekal něco dost jinýho, ale na takovéhle filmy asi musíte bejt francouz. Nepochopitelná ujetost. Hlavní hrdina je jakejsi zakomplexovanej zrzoun (ale špatně odbarvenej, takže kdyby na to stále neupozorňoval tak si toho ani nevšimnete) a pak potká jakéhosi psychoanalytika. A tato dvojice chlápků tam prostě provádí nesmysle a stávaj se z nich čím dál větší magoři. Není to ale sranda ani nějakej akční nářez. Prostě jen jakýsi artový "všeříkající" hybrid, kde jsou všichni buď gayové, magoři, nebo tlustý tancující holčičky. Jediné plus je, že tam hraje výbornej Vincent Cassel. Fakt hodně mi to připomínalo film Buzíci s Gérardem Depardieu. (17.07.2011)

Film, ktorý ma vtiahol svojim úvodom (parádna satyrická krátka "psychoterapeutická" scéna povie o postave Vincenta Cassela a jeho osobnosti viac ako ďalší dej), aby postupne moje nadšenie opadlo. Len silný sa presadia, povrchnosť vládne svetu, individualita je pohltená konzumnou spoločnosťou, človek sa stáva takým prázdnym sráčom aká je sračková spoločnosť a rodina okolo neho, človek si len ťažko nachádza svoj priestor pre sebavyjadrenie a musí prinášať obete a bla bla. Myšlienku si každý nájde a nesporne tam je...Ale forma, ktorú Gavras zvolil je viac excentrická a expresívna, ako by si posolstvo filmu zaslúžilo. Prázdnotu ľudí a okolia, postoj "we´re the nobodies - wanna be somebodies" mám radšej v sofistikovanejšej podobe (napadá ma napr, Day of the Wacko). Takto mi akurát viac krát mimovoľne prebehlo mysľou, že tá druhá polovica by sa iste páčila Andersovi Breivikovi...aj ten chcel "len" vyjadriť svoj postoj a vnútorné frustrácie...Film, od ktorého som veľa čakal a veľké očakávania sú zradné. Každopádne "ďábel" Vincent Cassel je ako stvorený pre podobné role! (01.08.2011)

Bůh < > Vlast. CITÁT - Jak dlouho budeš tupím zrzounem ?.......... Musel jsem se smát okolo 16 minuty, když psycholog vyvolal tu rvačku. CUTÁT - Nedokázali tě ani zabít, to že jsou teroristi ??!!......... Vlastně skoro všechny situace, do kterých se buzerantsky tvářící fanoušek Arzenalu a a agresivní psycholog, dostanou, jsou legrační i přes fakt, že by vlastně měly být k pláči. Dva rozdílní muži, kdy starší učí mladšího, se chtějí někam začlenit. Maj totiž komplex, že jsou zrzavý. Jenže jednoho dne se učeň stává větším svého učitele. ( < > ). CITÁT - Jdem pěšky.......... Nějakou náhodou,ale zjišťují, že v Irsku je to skoro samí zrzoun a tak se rozhodnou tam vyrazit. Okolo 60 minuty jsem chcal smíchy. Situace - Mladší šlape na rotopedu, míří kuší na staršího, který se tváří jako dement a chčije do vířivého bazénu, kde se koupou další dva hosté - no a nesmějte se, je to vlastně k pláči., ale já se smál. Žádná morálka, žádné hodnoty. Zpočátku jsem vůbec, ale vůbec netušil, že příběh nabere takové obrátky a takový směr. Měl jsem při sledování smíšené pocity a někdy ani nevěděl zda se scéně smát nebo ne. Černý humor ale převážně zvítězil. Tak se rozhodněte, zda našim dvou postavám fandit nebo je litovat nebo je odsuzovat. Já jim docela fandil. CITÁT - Zajebaná Francie.......... Konec filmu sice podchytil jejich svobodu, ale jinak........... (27.01.2012)

Prapodivný film, jehož scénář nejspíš napsal ufon (a to patrně zrzavý), protože postavy se chovaly nesmyslně brutálně a agresivně. Možná to bylo podobenství o dvou nešťastnících, kterým svět dával jen kopance, a proto se rozhodli, že je načase začít prosazovat svoje vlastní pravidla. Jenomže je to zbytečně surové, nevěrohodné, pokřivené a často i protivné. Možná jsou oba dva blázni, i to by mohlo fungovat, kdyby se ostatní lidé pravdivě odkryli podle toho, jak se k nim budou chovat. To ale nenastane. Ostatní lidé téměř nemají prostor, jsou jen zaměnitelnými figurkami, na kterých hlavní postavy zkoušejí svou čím dál zběsilejší agresi a nechutně přehlíživou nadřazenost. Jednoduše řečeno: celé mi to připadalo jako blábol. /28. 4. 13./ (28.04.2013)

Notre jour viendra je takový malý újezd z absolutně šíleně naladěných krajin pravé mozkové hemisféry jednoho ne zrovna známého řeckého režiséra, jenž dokázal naprosto bláznivou taktikou natočit film o asociální, zpola nevyrovnané dvojici zrzatých maníků, jejichž myšlenkové obraty kolikrát hraničily s nelidskou surovostí, ale přitom dokázaly nabídnout jakousi formu anarchistického, černého humoru. Oba dva herci předvedli sympatické výkony a především poskytli přinejmenším brilantní zábavu. Těžko o tom ještě něco napsat, bylo to tak nadpozemsky atmosferické a vcelku nelehko uchopitelné, že mi ta svobodomyslnost chvilkami působila rozpaky, s čím mám vlastně tu čest. Bylo mi ale velkým potěšením. (28.07.2013)