Mein Glück
Schastye moe
Moje šťastie
My Joy
Režie:
Sergej LoznicaKamera:
Oleg MutuHrají:
Vlad Ivanov, Alexej Věrtkov, Viktor Němec, Olga Šuvalova, Anastasija Ševeljova, Konstantin Šelestun, Boris Kamorzin, Timofej Tribuncev, Lech Dyblik (více)Obsahy(1)
Řidič náklaďáku Georgij si balí svačinu od ženy a vyráží na cestu. Shledání s nezletilou dívkou, která prodává své tělo, a navíc ještě ví, proč to dělá, i s dalšími postavami však rutinní dodávku zboží promění ve zkušenost, jakou by si hrdina původně ani nepřál. Může si člověk uchovat svou lidskost v podmínkách, které upřednostňují holé přežití? Může malebná krajina zmírnit krutosti, které se v ní budou odehrávat? Spojení naprosté racionality s poetičností absurdity, ale též pocit bezmoci, který diváka zachvacuje, i když je srozuměn s tím, že právo je na druhé straně, přibližuje snímek knihám Ádáma Bodora i Franze Kafky. (MFF Karlovy Vary)
(více)Videa (1)
Recenze (19)
Tohle prostě nepochopíte... Film jako takový nebyl úplně špatný, ale nechápete od začátku do konce vůbec nic... jednotlivé "etudy" (nejlepší byla asi ta z konce II. světové války) byly samy o sobě dobře propracované, něměly spolu ale v podstatě žádnou souvislost. Každopádně je to film, ze kterého vám zůstane čelist dole... Už proto, že jestli se tohle v Rusku opravdu děje, tak byste měli mít strach tam vůbec jezdit. ()
Celkem podprůměrná sonda dnešního Ruska. Řekl bych, že s trochou smůly se podobných zažitků může v Rusku dostat komukoli. Skoky mezi jednotlivými příběhy jsou dost prapodivně zvládnuté, dost dlouho trvá, než se človek zorientuje. Druhou hvězdičku přidávám za typický ruský popík linoucí se z rádií ;) 45. MFF KV ()
Surový film zobrazující různé projevy, ale i příčiny zla v reáliích nejen současné ruské společnosti. Na reálnosti vyprávění přidává i povídková struktura, která je životu blíže než několik linií postupně vytvářejících jedinou. Skvěle výmluvný je také závěr – koho nakonec postupně rozvíjející se zlo zničí? Ty zlé nebo ty hodné? ()
Dokumentaristovi Sergeji Loznicovi se podařilo natočit encyklopedii věrolomnosti a zlovolnosti, v níž jedno zlo mísí s jiným, a sporadické dobro se v něm utápí jako čmelák v kolomazi - symbolem tu může být prostitutka, popisující sex se zmaštěným mechanikem, po němž spotřebovala veškerou svou zásobu voňavých kapesníčků (ale počítá s tím znovu, proto si ji musí co nejdříve obnovit). Tenhle antibuddhistický morytát (toto označení jsem si vypůjčil od Marigold ****) se vyznačuje konsekventním pohrdáním nejen životem, ale i smrtí. Celkem srozumitelný příběh se po zabití řidiče dodávky Georgie sice rozpadá na epizody, ty však nevybočují z daného rámce. Nepochybně se v něm nejedná o pokus o uchopení "východní" mentality; ale jen o pokus obsáhnout reálné zlo, a přitom se příliš nedotýkat jeho kořenů. Pozn: Sám Loznica říká (parafráze), že se kořenů dotýkat nechce, chce ukázat jen byliny, které tyto kořeny mají. Vykopat si je musí každý sám. ()
Řekla bych, že tento film řadím na téměř nejvyšší příčku toho viděného letos na festivalu v KV. Příběhy spolu souvisí a pozorný divák si díky detailům dokáže vše poskládat a myslím, že to ani nebylo tak těžké. Film nezobrazuje příběh o němém chlapci, jak jsem se zde dočetla...ale skutečně příběh muže, řidiče náklaďáku, jehož cesta zrovna moc štěstí nepobrala.Tam, kde začala i skončila, jen ten kdo na ni vyšel při návratu už neexistoval, přestože to byla stále tatáž osoba. Malebná krajina a poetičnost naopak vypíchla násilí a nespravedlnosti jež se zde děly....a přes všechnu tu absurditu jste se museli i chvilkami zasmát. Viděla jsem za ty tři dny tři ruské filmy a všechny zobrazovaly skoro totéž, krutou, bohem zapomenutou zemi..... ()
Reklama